Avatar

Třikrát během filmu jsem se přistihl, že mi slzí oči. ____ Několik poznámek: 1, Avatar ruší dva zažité stylistické principy. Za prvé u záběrů s velkou hloubkou, které ukazují něco významného zároveň ve dvou prostorových plánech, neklade druhý plán za hlavní plán, nýbrž před něj. Za druhé dává přednost delším záběrům před kvapným střihem. Avatar tím léčí dvě největší regresivní vizuální neurózy kinematografie - utíkání a mizení záběru před divákem. 2, Metaforicky lze západní kulturu označit za jednostranně levohemisférickou (mužskou, newtonovsko-karteziánskou, hierarchickou), východní kulturu pak za pravohemisférickou (poctivou, intuitivní, ženskou). V Avataru tomuto všude omílanému newageovskému hermetismu, hlásajícímu celistvost světa a člověka, odpovídá vedle ústřední dvojce, muže-zasvěcovaného a ženy-zasvěcovatelky, i celá síť postav, která se od dvojice odvíjí. Dva hlavní padouši jsou jak jinak muži, zatížení koncepcí „laplacovské přírodovědy“ a baconovsko-descartovskými vizemi o vládě člověka nad přírodou, zatímco na straně dobra stojí ženy, šamanky, matky a na vrcholu bohyně Eywa. Těm, kdo tvrdí, že se Cameron pouze veze na všeobecném příklonu k mimoevropským okultním tradicím a nejrůznějším nesoutěživým formám života, bych připomněl nejspíš pozapomenutý výrok Sarah Connorové z Terminátora 2, který s pojetím Avatara nápadně koresponduje: „Fucking men like you built the hydrogen bomb. Men like you thought it up. You think you're so creative. You don't know what it's like to really create something; to create a life; to feel it growing inside you. All you know how to create is death.“ Korekce této spojnice mezi ženou a tvořením vytvořila podmínky pro nástup nového feministického projektu mezi uměním a globální technokulturou - kyberfeminismu. Technologii spojuje kyberfeminismus s plodností a ženstvím; v jeho manifestech se to jen hemží metaforami porodů, potratů a plození. Technologie je kreativní, plodná a ženská, přináší na svět nové věci a mění ho. Opakem technologie je „knižní“ moudrost, vše konzervativní a staré, co odmítá nové objevy a změny, metaforou jsou pak naivní řeči chlapců, kteří se hádají a ničeho nedosáhnou. Odtud je jen kousek ke kyborgovi a od něho jen krok do virtuální reality. Avatar před nás staví mezi řádky radikální, nikoli však utopickou možnost, jak zachránit svět: nechat přesídlit lidstvo do virtuálních světů ke svým avatarům a tím pomoct planetě Zemi od těžké rakoviny. 3, Ale není to jen Sarah Connorová, která sjednocuje dílo Camerona. Kyslíkové masky se objevily v T2, magická hlubina přírody v Propasti, monitoring cizáků a mechaničtí roboti ve Vetřelcích (Weaver domáhající se po probuzení svých cigaret má svůj předobraz v seržantovi Aponovi, který si ve Vetřelcích ihned po hibernaci vloží do pusy doutník) a Gödelův teorém a neúplnost vědy (zastoupené výzkumnicí S. Weaver) v Titanicu. Svým převyprávěním tohoto symbolu technologického selhání Cameron ustavil paralelní model pro digitální realitu. Titanic je emblémem našeho zrychlujícího se trans-platonického přechodu do nového světa virtuality. Titanic ohlásil konec snu o industriální civilizaci. 4, Kritici povrchnosti a jednoduchosti příběhu opomíjejí, že příběh každého filmu není jen fabule, kterou si zkonstruuje příjemcova mysl v hlavně a na níž se jí veškerý film v dle mě nepřijatelné syntéze zúží. Příběh, to je hlavně otázka řešení jednotlivých záběrů, scén a sekvencí, kudy a kdy která postava vstoupí na scénu, která postava začne mluvit v dialogu jako první a která jako poslední, jak jsou do scén uváděny prvky napětí ap. To vše spadá do příběhu-scénáře, a to je podstatný, tyhle detaily v měřítku 1:5. Ne nějaký celkový schémata v 1:200. Nakonec každá věta z Avatara je metaforická, každou dává Cameron najevo, že stvořil něco, co nikdo předtím, a sebekomentuje nastalou situaci: Ochrnutý Sam Worthington na vozíčku – to jsou filmy před Avatarem. Sam Worthington na Pandoře – to je budoucnost kinematografie. ____ P.S. „Zřeno" v 3D DMR v pražským Imaxu. ____ P.P.S. Západním světem obchází strašidlo... strašidlo nástupu stereoskopického filmu. Avatar potopil Titanic a stal se nejvýdělečnějším filmem všech dob, hřímají publicisté. Podle mnohých znamená Avatar dokonce průlom pro rozšíření 3D filmů v celosvětovém měřítku. Jsem v této věci skeptický. Za prvé se spousta žánrů / témat na 3D nehodí. Pandora byla speciálně navržená lokalita k testování a propagaci 3D, ale copak budeme odteď vysazovat všechny postavy na vzdálené planety mezi modré kočkovité domorodce? Za druhé, a to především, se nám zoufale nedostává svébytných tvůrců jako Cameron. Provedeme-li průřez všemi režiséry, co po světě chodí, dostaneme tuze nelichotivý poměr: 85% z nich patří mezi nekompetentní fušery, slýcháváme o nich naštěstí jen zřídka, poněvadž se plácají u bakalářských povídek a o filmu toho vědí asi tolik jako o řízení blešího cirkusu; druhá, 10% skupina sestává ze špičky, která objíždí Oscary a Cannes a okupuje hitparády (Fincher, Kitano, Trier); a jen 5% patří mezi režiséry-vizionáře, kteří mají talent a předpoklady pracovat s filmem coby médiem a posunovat ho neustále kupředu. Cameron, původně mechanik, vystudoval fyziku a dlouho se věnoval trikům, Cameron není další bláhový pravdoláskař z akademie múzických umění, kterému je film prostředkem k niternému uchopení šedavé reality vůkol nás. Jenže většina režisérů technice a technologii nerozumí, potvrdí vám to každý druhý DP-čko v Americe, a tuhle údajnou rutinu nechávají na štábu. S oblibou říkávám, že natáčet filmy je tak těžký, protože je to tak lehký. Stačí rozmístit herce a spustit kamery. Máme tu technologii, jistě, ale nikde tu nevidím technology; a tvůrce s citem pro (mizan)scénu a narativní integraci, jímž by nebyla unikátní technologie cestou k vršení zupáckých efektů. Je tedy stejně tak dobře možné a více než pravděpodobné, že 3D film bude i nadále vnímán jako neživotaschopná kuriozita a současná vlna stereoskopických filmů odezní (tak jako odezněla ve 20., 50. a 70. letech) během dvou nebo tří sezon. (23.12.2009) (méně) (více)