MR 73

Víte co vznikne, když se sejde dohromady opravdu silný SCÉNÁŘ, podpořen brilantní KAMEROU, vynikajícími HERECKÝMI výkony ( v čele s ŽIVOTNÍM ) pro Daniela Auteuila v kombinaci s hutnou ATMOSFÉROU doplněnou o hodně povedenou HUDEBNÍ složku? Vznikne DOKONALÝ snímek..... vznikne nejlepší KRIMI za poslední řádku let....vznikne MR 73! Snímek s atmosférou tak hutnou, že by se dala krájet, snímek bez jediného hluchého místa, gradující minutu po minutě až do GRANDIÓZNÍHO finále. Režisér Olivier Marchal dokazuje, že válka policajtů nebyla " žádná náhoda " a překonává ho! Tento snímek je daleko vyzrálejší! Co mně trošku nahání hrůzu a zároveň posouvá snímek v mých očích ještě o stupínek výše je fakt, že je natočen na motivy skutečné události. Ne nadarmo se říká, že největší příběhy píše sám ŽIVOT! O Danielu Auteuilovi jsem již psal, co musím ale vyzdvihnout jsou i ostatní, včetně velmi milých překvapení v podobě mladičké Olivie Bonamy a Catherine Marchal. Příběh tak depresivní, tak pesimistický ( každý si nese nějaké to své břímě ) až z toho člověka srdce bolí... zvlášť když je v nedohlednu nějaké to " světélko na konci tunelu " . Dlouho se mi nestalo, aby mě příběh takovýmto způsobem pohltil a po jeho konci jsem byl takto psychicky vyčerpán ( opotřebován ) , přesto jsem měl velkou chuť pustit si snímek ještě jednou! Po zralé úvaze sahám do své TOP-ky. p.s.1 věříte v boha doktorko? Ano, jinak bych tu nebyla........Bůh je zkurvysyn! Jednoho dne ho zabiju. Těmito slovy začíná tento strhující příběh a následující události ukáží, že v tomto případě to není žádné rouhání... p.s. 2 pouze jednu výhradu ( nesouhlas ) mám k tomuto snímku. Dobrá zbraň není lepší než dobrá ženská ! :o) p.s. 3 tímto bych chtěl dodatečně poděkovat uživateli Plastron, díky kterému jsem snímek objevil a následně mi ho i poskytl. (30.11.2009)

Noir kriminálka temná jako nihilismus uvnitř hlavy masového vraha, film, jehož většinu omývá noční déšť a který je utopen v kontrastu potemnělých ulic a těch několika denních (záměrně přeexponovaných) záběrů (které mají ovšem takové nepřirozené, mrtvolně bílé světlo...). Hlavní hrdina se (jak velí tradice tohoto žánru) doslova utápí v alkoholu a černá barva není jen barvou policejních speciálních jednotek, barvou jejich aut, zbraní i oblečení, ale také barvou jeho duše... Tenhle film je tak pesimistický, že symbolická naděje obsažená v konci příběhu je vystavěná spíše zase jen pro ten kontrast k všeobecně panující skepsi a pesimismu. Největším kladem tohoto snímku je ten rozměr (možná nereálného) autentického vyprávění, kterému se jinak podobné filmy tohoto žánru tak rády ve své stylizaci vzdalují. Olivier Marchal již svým předchozím filmem Válka policajtů naznačil, že temné vhledy do nitra dění policie umí, MR 73 je však daleko vyzrálejší - přímá dějová linka spojující dvě časové roviny, dokonalá režie, ukázněný herecký projev, vynikající Daniel Auteuil tak připomínající Jeana Reno... Jestli chcete vidět temnou kriminálku bez zbytečných akčních naplavenin, MR 73 vás nezklame... Podobné filmy: Válka policajtů, Purpurové řeky, Sedm, Zodiac (17.12.2008)

Rozklad osobnosti a to v přímém přenosu. Jenže ne zpovzdálí, ale zevniř. Divák je vtažen přímo do žaludku a jater policajta zničeného rodinnou tragédií a následným chlastem. Odtamtud, z vnitřností rozežraných beznadějí a alkoholem sledujeme svět plný hnusu a špíny lidských myslí. Svět, který ztratil barvy a vše je jen šedé a bezútěšné. Dokonce ani ty zvratky nejsou výrazně oranžové, jen divně šedozelené a krvavé šmouhy na zohavených ženských tělech nejsou jasně rudé, ale špinavě hnědé až černé, jak u rozkládající se mršiny tlející na skládce odpadků, jako na kusu páchnoucího masa ušpiněného popelem a hnijící zeleninou. Vítejte ve světě policajta kriminálky Louise Schneidera. Ve světě, ve kterém spravedlnost je slepá a bezzubá stařena (svázaná do kozelce a umlácená masovým vrahem, jehož totožnost nesmí být zveřejněna kvůli „vyššímu zájmu“ a zachování čistého štítu policie). Ve světě, kde zachránit sám před sebou zbytky své duše znamená vzít MR 73, to jediné, co zbylo po kamarádovi a vydat se do kláštera, ne za Bohem a jeho nespolehlivými mlýny, ale uklidit ze světa jeden lidský odpad. A pak uklidit i po svém zmršeném životě. Velmi působivý, ovšem neskutečně depresivní film. // Mimochodem, natočeno podle skutečného případu. S jednou naprosto šílenou scénou. Doživotní vězeň Charles Subra stojí před propouštěcí komisí a jsou mu čteny předchozí tresty: loupež – 2 roky, pokus o vraždu – 4 roky (?!), znásilnění nezletilé – 7 roků (propuštěn po 5!), dvojnásobná vražda – doživotí. A pak má ten člověk (já bych ho tak nenazýval) dojemný proslov o tom, jak ve vězení šel do sebe a našel Boha a jak po propuštění chce pomáhat lidem. To sedlo. Matka Tereza by slzu zamáčkla. Můj názor? Jakkoli nejsem pro trest smrti, tak naprosto nesouhlasím s tím, aby se vrah (a teď nemyslím toho Subru, který mimochodem hned týden nato oběsil spoluvězně, ale jakýkoli vrah) mohl ještě někdy v životě dostat na svobodu. Za vraždu automaticky doživotí, bez jakékoli šance na propuštění. A žádné zasrané humanistické řečičky o resocializaci a „nápravě“ odsouzeného mě nezajímají, to je přece zcela irelevantní!!! To jako, když se zločinec „napraví“ (čti bude tak velmi laskav, že už dál vraždit nebude), tak jím zavražděná oběť zase obživne a bude si taky moci užívat života, stejně jako si bude užívat života na svobodě ten vrah? (11.05.2014)

Znova sa mi potvrdilo, že milovať francúzske filmy sa oplatí. Francúzi totiž nepotrebujú veľa, len jednoduchý príbeh..Hlavný hrdina je hero, ktorému odpustíte ba priam odobríte, že chlastá ako dúha - je to len prejav jeho osobnej slobody a hra s vlastnými chybami a prešľapmi priamočiaro smerujúca k vykúpeniu/zániku. Film má všetky atribúty kvalitného krimi: výborný pomer detektívnych ingrediencií, stabilne vzrušivú atmosféru, nekomplikovaný príbeh, hrdinu, s ktorým sa dajú zdielať emócie. (20.04.2009)

Dlouho jsem si odkládal tento Marchalův filmík. Od různých zdrojů jsem slyšel samou chválu, takže očekávání jsem měl nepřekvapivě dost vysoko. A teď mohu s čistým svědomím bohužel oznámit, že režisér oplývá ve své sbírce povedenějšími kousky. Herecky to je extratřída, o tom žádná. Daniel Auteuil se vyznamenal již ve Válce policajtů a zde opět předvedl svou one-man-show. Problémem ale je ukrutně pomalé tempo, kdy se za celou stopáž skoro nic nestane. Čekal jsem napínavé nahánění hlavního vraha, ale na to jaksi vůbec nedošlo. Jasně, vizuál patří do nejužší špičky. Dlouho jsem neviděl detektivku, která by na mě v každém záběru křičela takovým nedozírným pesimismem. I hudba potěší. Ale to tempo filmu odpustid nemohu, fakt ne. Konec se malinko utrhl ze řetězu (tam jsem pocítil starého dobrého Marchala), ale nestačilo to. Za mě 6,5/10 (07.05.2023)