Shrek: Zvonec a konec

Před 12 lety spatřil světlo světa čtvrtý Shrek s podtitulem Zvonec a konec. Po zklamavších ohlasech ke třetímu dílu Shreka se rozhodli v DreamWorks Animation šlápnout na brzdu, zrušit plány na pátý film, který měl sérii původně zakončit a místo toho se vydat velkého finále ve čtvrtém díle. Takové finále, které vsadí na cestování do alternativního světa, kde je vše tak trochu jinak. I přes v průměru nadšenější ohlasy než u třetího dílu se na Shreka 4 přesto nevzpomíná tolik jako na první dva kultovní filmy ze série. Shrek: Zvonec a konec ovšem zůstává nedoceněný zcela neprávem. V roce 2010 totiž (tedy alespoň dočasně) DreamWorks Animation Shrekův příběh uzavřeli fenomenálním způsobem, kdy se především pochopilo, že série na svém samotném závěru musí vrátit k původním kořenům.   V režii Mikea Mitchella tak vznikla další zábavná animovaná podívaná, kde ovšem především nechyběla patřičná dávka emocí. Vše to poté stojí především na vztahu k postavám, které si od prvního Shreka prošli nějakou cestou. Ze samotářského a nevrlého zlobra se stal manžel a otec tří dětí, Fiona se konečně naučila mít ráda sama sebe, Oslík si našel přátelé a založil rodinu a Kocour v botách též konečně našel něco jako rodinu. Scenáristé Josh Klausner a Darren Lemke tak scénář čtvrtého Shreka postavili právě na vývoji postav, který se následně odráží od alternativního světa, kde se Shrek nenarodil a vše tedy proběhlo úplně jinak.   Shrek 4 především uzavřel jeden velký příběh, který navázal na zdánlivé ukončení ve Shreku Třetím. Shrek Třetí představil Shreka v momentě, kdy má manželku, děti a je zpět ve své milované bažině. Jenomže s náhlou krizí středního věku mu rázem začíná chybět jeho starý život. Když se ovšem rázem možnost k návratu do starého života vrátí, dle očekávání se vše nevyvine úplně ideálně. Teprve v alternativní realitě si Shrek začíná uvědomovat chybu ve svém rozhodnutí a dojde mu, že to co ho tolik vytáčelo mu rázem chybí. Jedná se o zajímavý vhled do Shrekova charakteru, Shrek se v průběhu čtvrtého filmu definitivně formuje jako postava. V momentě, kdy Fioně oznámí, že v té věži ve skutečnosti on nezachránil jí, ale ona jeho, to je moment, který definitivně skvěle uzavírá Shrekovu cestu. Tahle jedna věta by mohla sloužit jako geniální tečka za Shrekovou sérii (Illumination přesto pátého Shreka pořád oficiálně chystá, solidní zakončení tak dostane solidní trhliny).   Shrek není dokonalý, celá série od počátku stojí na jeho chybách v přístupu k životu a jak ho do jisté míry formovali reakce veřejnosti. Od prvního Shreka se sice naučil cítit lásku, vytvořit přátelství, přesto ovšem pořád zůstává tím zlobrem z úvodu prvního filmu. V alternativní realitě se poté musí potýkat s několika změnami, především změnou charakteru Fiony. Z princezny, která se na počátku bála své zlobří formy, se odvážná zlobří válečnice, kterou nově definuje to, že se z dračí věže musela dostat sama a tím se z ní stala nezávislá žena a bojovnice. V nové alternativní realitě Fiona víceméně vybočuje jako tragický charakter, klíčové je ovšem to, že Shrekovy city nezmizeli. A vývoj vztahu Shreka s alternativní Fionou emocemi díky tomu nešetří.   Shrek 4 má především skvělého záporáka. Rampelník je ze všech Shrekových protivníků nejzlejší, nejslizčí a přeci jen nejzajímavější. I díky jeho charakterní povaze nebo výrazným parukám. Walt Dohrn přišel s námětem k filmu, sám osobně poté Rampelníka i nadaboval a výsledkem je skutečně nejzajímavější Shrekův záporák. Je možná škoda, že se zrušili plány na to, že se měl ve Shrekovi 4 v alternativní realitě objevit i Farquaad z prvního filmu (protože díky Shrekově absenci přežil), dost možná by ovšem návrat Farquaada akorát kradl pozornost Rampelníkovi. A ten sám o sobě jako jedna velká hrozba obstojí. I díky jeho vyčůranosti a díky tomu i dosáhnutí svých cílů. Díky tomu tak funguje pocit toho, že je ve Shrekovi 4 skutečně něco v sázce, funguje v něm napětí, to stojí právě na vynikajícím záporákovi jménem Rampelník. Je sice opovrženíhodný, zároveň je ovšem zábavný záporák.   Shrek 4 poté netrpěl ani absencí kreativních nápadů. Z Perníčka je rázem v alternativní realitě perníčkový gladiátor, postava Krysaře je fenomenálně vymyšlená (především celá taneční scéna se zlobry má skvěle vymyšlenou choreografii) a například zlobří tunely a především prezentace nových zlobrů je prostě vynikající. Třešničkou na dortu je poté tlustý Kocour v botách, na něm ostatně stojí jedny z nejzábavnějších momentů celého filmu.   Shrek 4 je v několika momentech skutečně zábavný, na humor se ovšem tentokrát vlastně moc nehraje. Dramatičtější atmosféra jde ruku v ruce se zlou alternativní realitou, Shrek 4 je skutečně emocionálně nejsilnější a dokáže diváka snadno dohnat k slzám. Přesto je to pořád ten starý dobrý zábavný Shrek, který se i tentokrát může opřít například o skvělou hudební dramaturgii i samotný soundtrack Harryho Gregsona-Williamse.   Animace poté pochopitelně zašla ještě o kus dál, celkově má Shrek 4 dost možná ze všech filmů ze série nejvýraznější vizuál, který opět ladí s temnou atmosférou alternativní reality a dodává ještě početnější vrstvy. Ve čtvrtém Shrekovi nás milovaný zlobr poprvé brečí, i to přispívá k tomu, že rázem vzniká pocit, že se aktuálně skutečně odehrává zásadní bitva, která může mít tragické následky. Taková, která dostává Shreka na kolena. Stejně silné zůstávají jeho konfrontace s Fionou, oba si v podstatě prohazují úlohy z prvního filmu, kdy je to nyní Shrek, kdo věří na lásku a Fiona ne. Shrek se ovšem musí především v průběhu filmu konfrontovat s osobním rozhodnutím, které může za celou šlamastyku s alternativní linkou a uvědomit si, že tato realita vznikla zbytečně. Právě kvůli tomu, že hleděl do minulosti a přesto to nejlepší měl v přítomnosti. A i proto Shrek: Zvonec a konec funguje jako skvělá tečka za celou sérií.   Shrek: Zvonec a konec je i po letech povedenou záležitostí. Vzniklo emocionálně silné (dočasné) zakončení série, které je po 12 letech přeci jen tak trochu nedoceněné. A je to škoda..... (21.05.2022) (méně) (více)