Klub poslední naděje

Jak žít s HIV, neustupovat nikomu a ničemu, zanadávat si a ještě to naposledy pořádně rozjet. Matthew McConaughey odmítá prvoplánově brečet nebo rozesmívat a bere to čelem skrz všechny překážky, i kdyby to měl být poslední den v jeho životě. A dost možná, že právě ten dnešní i posledním je. Upřímné drama, které je nejsympatičtější právě tím, že stejně jako hlavní hrdina zůstává po celou dobu své. (20.01.2014)

Ron Woodrof je typickým chlapíkom žijúcim naplno. Alkohol, drogy, skupinový sex, nič mu z radovánok nie je cudzie. Živí sa ako elektrikár v jednej stavebnej firme. Príležitostne si privyrába ako jazdec ródea. Jedného dňa sa po niekoľkých zhôd náhod dostáva do nemocnice, kde sa dozvedá nepríjemný fakt. Je HIV pozitívny a ostáva mu posledných 30 dní života. So svojou zdanlivo neriešiteľnou situáciou sa vysporiada po svojom. V prvom rade musím povedať, že som bol v šoku z toho, ako vyzeral náš hlavný "hrdina", lámač sŕdc, trtkáč hollywoodskych hviezd, pán Matthew McC. Myslím, že hlavne kvôli jeho výzoru tento film pôsobil realisticky. Skutočne ťažkú tému si zobral "rejžo" na paškál. Každopádne veľmi dobrý film, ktorý si pozornosť fanúšika drámy určite zaslúži. (02.02.2014)

Ron Woodroof je dělník a fanda do rodea, ale především milovník života, který si ho umí užívat a ničeho si přitom neodříká. Drogy jsou snadno k mání, chlast teče proudem a holky, co se motají kolem jezdců rodea, jsou obvykle svolné někde v přívěsu věnovat příjemnou chvilku ctiteli a rozptýlit nudu. Jsou raná 80. léta, pryč je doba ropných šoků, hořkosti vietnamské porážky a občanského aktivismu. Přišla éra reaganomiky, yuppies a nového sebevědomí. Nic se nezná nemožné a heslem dne je zábava. Jako blesk z čistého nebe zapůsobí po ošetření úrazu zpráva lékařů o tom, že Ron má rozvinutý AIDS a podle jejich zkušeností mu zbývá 30 dní života. Dosavadní životní styl i všechny hodnoty, které Ron vyznával, jsou rázem pryč. Jenže místo aby pasivně vyčkával na smrt, rozhodl se s ní poprat. Nejen s ní, ale i se systémem, který nemá rád ty, co vyčnívají a hledají postranní cestičky mimo vytyčenou trasu. Ron se stane propagátorem neschválených léčebných metod a nepovolených léků. Z 30 dní se stávají stovky a poté celá léta. Mění se přístup k AIDS, mění se společnost a mění se i hrdina příběhu. Z jižanského neotesance a homofoba v člověka, který pochopil nutnost tolerance a umí se pohybovat mezi příslušníky sexuálních menšin. Klub poslední naděje je drama založené na silném příběhu a kontroverzním nepřehlédnutelném hrdinovi. Řekl bych, že volbou nepříjemného tématu o lidském strádání a umírání, nelíbivého způsobu vyprávění (dalo se mnohem výrazněji pracovat se sentimentem nebo naopak použít cynický černý humor) a především výkonem Matthewa McConaugheye a Jareda Leta v hlavní a vedlejší mužské roli se řadí Klub k nejzásadnějším filmům sezóny. Honza Tříska kdysi na adresu amerických herců prohlásil, že v zájmu role a pověsti jsou ochotni podstoupit prakticky cokoli, a McConaughey dokládá, že Tříska nenadsazoval. Z hezounka, který ještě nedávno okouzloval v romantických komediích, se transformoval do chodící reklamy na krematorium, které byste z fleku spočítali každé žebro na hrudníku a které z vyzáblé tváře poznamenané stresem dál planou oči odhodláním. Tohle je bez nadsázky špičkový herecký výkon hodný oskarového klání. Celkový dojem: 90 %. (19.02.2014)

Klasickej film-manifest. Poslední roky Rona Woodroofa (1950-1992) a Oscary pro Matthew McConaugheyho a Jareda Leto. Každej velkej příběh, kde hraje hlavní roli AIDS, láme srdce. Podobně lze prožít Angels in America, Milk, Bohemiam Rhapsody... (10.03.2024)

Kolega ScarPoul má pravdu, chýba tomu silnejšia scéna. Predstavoval by som si niečo na štýl Crashu, niečo čo by sa vrylo do pamäti a už nezmizlo, niečo ako keď sa dve natoľko odlišné postavy Leta a McConaugheyho objali... Takýchto scén tu ale pre civilný prístup, moc nie je. Paradoxne, práve to vlastne dosť pomáha (keď sa nedokážete stotožniť s transvestitom, ani homofóbom), keď to celé vyzerá ako skorodokumentárna realita. Veriť sa tomu dá, na úkor emócií, čo je po Valleého maximálne preexponovanom predošlom filme, iba dobre. Ale na oscary by som zas nevidel, aspoň ja by som takto neosobnú látku oceniť nechcel, ani nedokázal. (07.02.2014)