Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Podobně jako v předchozích filmech i zde se režisér zaměřuje na vytvoření psychosociologického obrazu jedince v moderní společnosti. Tentokrát je hlavním hrdinou obyčejný člověk, který před ubíjející každodenní realitou utíká do světa vlastních představ, kde prožívá velká dobrodružství. Snímek uzavírá režisérovu tematicky propojenou a dlouhodobě plánovanou trilogii, jejímiž dalšími částmi jsou snímky Úpadek amerického impéria (1985) a Invaze barbarů (2003). Přes podobnost tématu se Arcandův nejnovější film do určité míry od jeho předešlé tvorby liší. Zatímco svými dřívějšími filmy předkládal především portrét společnosti, nyní klade větší důraz na psychologickou studii jedince. (Febiofest)

(více)

Recenze (73)

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Dvacet let manželství je pro prostatu jako dva balíčky cigaret denně pro plíce.“ Kdo by se nechtěl ve snech pravidelně setkávat s Dianou Kruger (a nejen s ní), zvlášť, když je to snění jistého velmi příjemného charakteru. Tím spíš, když žije se zcela ignorující manželkou, dcerami a navštěvuje matku, která ho už ani nepoznává. Horší ovšem je, když takhle sníte i za bílého dne. Na druhou stranu, jen pomocí tohohle snění a představování si stimulujících věcí se dá v tomhle nehostinném, sterilním, odosobněném, uspěchaném a neuspokojivém světě fungovat…Film z roku 2007 s rouškami vyznívá až trochu děsivě. Celkově je ale tahle satira v mnohých věcech až zoufale aktuální; film sice dané situace záměrně přehání a vyhrocuje, ovšem z dnešního pohledu už ne až tak moc. Doba temna je tak místy hořce zábavná stejně jako dost smutná. Konec mi přišel drobet utopický (myslím tím ohledně financí), ale jinak vlastně proč ne. Ve výsledku příjemné překvapení, mé první filmové setkání s režisérem Denysem Arcandem hodnotím solidními 4*. ()

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Komedie o hodnotové krizi současného Západu. Odlehčený popis blahobytné společnosti žijící v konvencích typu úspěšná kariéra, milující rodina, dvě auta a nejnovější elektronika - tedy ve všem, čím oplývá i hlavní hrdina Jean-Marc. Přesto není šťastný a ve společnosti plné skryté lhostejnosti s problémy ostatních si vytváří vlastní okouzlující snový svět - ve kterém příznačně také myslí jen na sám na sebe. Jean-Marc je tak typickým člověkem bez užitku a součástí společnosti, jež postupem času více a více spatřuje jako pokřivenou. Nakonec uniká před civilizací do chaty na zapadlém pobřeží. Sice se zde skryje před okolím, ztrácí však i své sny, které ho dříve držely nad vodou. A i když tu nachází prosté lidské radosti, ocitá se naneštěstí prakticky na okraji světa....... ()

Reklama

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Nevím, zda jsem se filmem pobavil, ani nevím zda vůbec patří do kategorie zábavy. Část jsem z toho už viděl (nejspíš jako Marc Labrèche v hlavě), část mi přišla jako dnes již celkem běžná, no a zbývající jako možná v blízké budoucnosti, které se nejspíš ještě dožiji. Přesto však je tato shoda jaksi nepříjemná, jako by všude trčel vztyčený prostředníček nebo ukazováček namířený na mě. Přesto, že žiji v určité izolaci (definice dle George Moustakiho: "je ne suis jamais seul avec ma solitude"), jak prostorové, tak společenské, není hermetická, a tyhle věci se mě dotýkají, ať chci nebo ne. Možná ne bezprostředně, ale nevidím žádné rozhraní. Již ve filmu "The War of the Roses" radí právník (Michaelovi Douglasovi), aby všeho nechal a utekl, protože je to jediná možnost, jak si zachránit život. Zde se tato možnost naplnila. Pozn. 1: Motivační kurzy, kurzy feng-shui, kurzy asertivního či pozitivního přístupu k zákazníkům (čili jak z něj udělat vola), toho jsem si užil už před 20 lety, takže bych mohl film i lecčím (vtipným?) doplnit. A nakonec to i udělám: Na začátku 90tých let jsem byl v Hudsonu, New Hampshire, u firmy Presstek na školení týkající se "ofsetového tisku s digitálním přenosem obrazu na tiskou desku upnutou v tiskovém stroji." Lektorka, Sandy Fuhs, počítala na tabuli denzitu parciální plochy, a když skončila zeptala se po americku: "Jak se Vám to líbí?" Přihlásil jsem se, a řekl že moc, ale že výpočet je špatný, a kdyby mi půjčila křídu. Když jsem jí křídu vrátil, pořád stála jako solný sloup, potom vzdechla: "Ale tak mě to učili v Kodaku." Nakonec se rozmáchla, mrskla křídou o zem a utekla. Myslel jsem, že mě už nebude mít ráda, ale opak byl pravdou. - No, tohle teda moc vtipný není, a do scénáře by mi to asi taky nedali. Pozn. 2: Loupat jablka umím lépe než Marc Labrèche. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Takové Vratné lahve na kanadský způsob, s občas dryáčnickou hudbou (a to i ve scénách, kde by znělo lépe ticho nebo šum moře) a s nijak převratným humorem. Bilancování za půlkou života, co se povedlo, co ne, jak na mne lidé pečou včetně vlastní rodiny, jak na mne peče vláda a celý svět. Podáno poněkud nudným způsobem. S postavami, u kterých byste rádi věděli, oč usilují, protože to nevědí ani ony samy, aby to bylo umění. ()

blackJag 

všechny recenze uživatele

Chuť se vším praštit měl aspoň jednou každý z nás... Několik scén mělo hloubku, jiné byly zas lacině podbízivé (ovšem tu s nahým pozadím Diane Krugerové kvituji s povděkem)... Celou dobu si říkám, že hlavní hrdina jako by z oka vypadl Donaldu Sutherlandovi (nechat si narůst plnovous) a ten měl ve filmu nakonec malé cameo :-) 60% ()

Galerie (13)

Zajímavosti (2)

  • Ve filmu zahráli sami sebe kanadský herec Donald Sutherland, francouzský herec Laurent Baffie a francouzský novinář Bernard Pivot, člen Goncourt Academy udělující slavnou Goncourtovu cenu za nejvýznamnější román francouzské literatury. (Aelita)
  • Několik scén bylo natočeno na Olympijském stadiónu, který byl postaven v kanadském Montrealu v roce 1976 pro účely letních olympijských her a kterému se kvůli jeho tvaru říká "The Big O". (Aelita)

Reklama

Reklama