International

Obstojná, hoci trochu ukecaná parano-špionárčina s jednou výbornou prestrelkou. Na hĺbanie v postavách sa tu moc nehrá, a o to viac poteší výhovornosť reči tela Cliva Owena. Holt typ agentskej postavy presne preňho. Naomina tvár má zmysel iba ten marketingový, na plagáte. Dej dosť prekombinovaný, ale zaujme, a za tónov tichej, pulzujúcej elektronickej hudby drží v napätí (držať palce sympatickému odvážlivcovi, ktorý sa postaví najmocnejším manipulátorom sveta, nás skrátka baví). Nechýba ani architektonicky úchvatný barák na útesoch, ako vystrihnutý z bondovky. Nový Bourne sa nekoná a Michael Clayton išiel viacej do hĺbky, ale s Pollackovou Tlmočníčkou si táto Tykwerova komerčná zákazka má čo povedať. (03.03.2009)

Tykwer se definitivně stává všeumělem, který dokáže neotřele natočit každý žánr, ale tentokrát mu z ruky zobat nemůžu. Průvodce po světě podvodů sice dělá s přehledem, ale zároveň pokaždé, kdy divák dožene scénáristu ve zvratech a podrazech, přidá další kličku a ukáže tak, že tentokrát opravdu zaostávajícím podávat pomocnou ruku nebude. Kladné dojmy tak získává hlavně Clive Owen znovu v roli neúnavného stopaře. V jeho podání je dokonale gradující přestřelka bez přehánění legendární scénou. (19.10.2009)

International je zvláštní případ neujasněného žánru, kdy v jednu chvíli sledujeme sofistikovaný špionážní thriller, který se následně řadou zjednodušujících kliček i změnou přístupu překlopí v přímočarou akci á la „jeden mimo zákon proti všem“. A kupodivu to v Tykwerovi režii filmu příliš neubírá (když si odmyslíme, že se na něj takřka ihned po skončení zapomene), film po celé dvě hodiny odsýpá a tu a tam je k vidění o něco napínavější moment a především úctyhodná přestřelka. Vinou zmíněného scénáře pochopitelně trpí herecké výkony, z nichž asi nejvíce utkví v paměti Armin Mueller-Stahl, Clive Owen působí vyjma zmíněné přestřelky spíše stoickým postojem. (02.06.2009)

Tohle je Tykwerův první modrák, přesto je to film celkem chytlavý (alespoň v první polovině) a jednou dokonce i zábavný a to během akční přestřelky v galérce, která je přerušena vyzvánějícím mobilem s hlasem temného Yody. The International je takovým mixem thrilleru pojednávající o hrozbě konspirací bankovních institucí a jejich skutečných zájmů, které zrovna nepředstavují hlavní prvek, jejímž jsou peníze. Díky charismatickému a dostatečně odhodlanému Owenovi se na to dobře kouká, ale jak se děj filmu postupně vyvíjí, jeho kvalita naopak pozvolna klesá a konec je tuplem neuspokojivý (až si člověk říká, že ani autor scénáře sám nevěděl, jak to celé zakončit nebo to přinejmenším značně odbyl). Naomi Watts je tu opravdu zbytečná a vynechání její postavy by ničemu vůbec neuškodilo, spíše naopak. Decentní a pěkně natočený thriller, který však výraznější dojem neudělá a to z toho důvodu, že diváka nedokáže dostatečně strhnout na svou pro-tikorporační/bankovní jízdu. (6/10) (24.05.2009)

Kdyby režíroval Saul Bass, takhle nějak by to dopadlo. Rada, jak přistupovat k tomuto "narativními filmu faktu", abyste si ho co nejvíc užili: přistupte na to, že architektonická stránka filmu může být nositelem významných i významových informací nejenom ohledně vnitřku postav, ale i o jejich úspěšnosti ve vyprávění -> je velice důležité, jakým směrem se pohyb v záběru či pohyb záběru vykonává, jestli horizontálně, nebo vertikálně (především závěr je v tomto příznačný), popř. dokonce i diagonálně! Nepožadujte odpovvědi na všechny otázky, protože minulost hlavního "hrdiny" zůstává neodkryta, do příběhu jsme vhozeni v jeho průběhu a závěr je neuspokojivý, protože na místo částečného odkrytí pravdy a nápravy zůstává pachuť dalších nezodpovězených otázek -> nesmírně komplexní a inteligentní konspirační thriller. Jeho přelomovost vidím především v tom, že evropským přístupem intenzifikuje "americký žánr" a sedmdesátkový "talk and walk" spojuje s bourneovskými a bondovskými vyprávěními, ale konec je anti-tezí samotného Bonda -> Owenova téměr nehybná tvář se k postavě snažící rozprostřít "ekonomické" mechanice perfektně hodí. Tempo určuje hudba, požitek pak práce se zvukovými efekty. Jediná akční scéna, která ve filmu je, je tím nejnápaditějším, co zde bylo možné vidět od třetí matrixácké (přestřelka ve stavu beztíže) a bourneovské (pohyb po horizontálech i vertikálech) části (pohyb po diagonálách, vertikálech a horizontálech). Nesmírně opojné a důsledné, akorát je nutné si zvyknout na to, že řeč čísel, faktů či grafů nebo hypotéz nahradila řeč budov. 9/10 (05.04.2009)