International

Nejlepší politický thriller poslední dekády. Bez debat. ______ Napíšu k tomu ještě samostatný delší text, nicméně abych alespoň trochu ospravedlnil to svoje nadšení tady, tak stručně (spoilerům se asi nevyhnu): International je podle mě jedinečný v tom, jakým způsobem líčí sociopolitickou realitu po pádu Lehman Brothers, a to hned z několika důvodů. Bankéři tu jsou hlavní padouši, nad kterými nemá moc ani Interpol, který by je teoreticky měl stíhat a vyšetřovat - naopak, často takové vyšetřování znesnadňuje. Ukazuje se, že systém není samoregulační, že zkrátka není možné se spoléhat na jakékoli fungující instituce. Film velmi zajímavým způsobem mate použitím dvojohniskového narativu, protože na začátku by to i podle plakátu mohlo vypadat, že Clive Owen se během toho vyšetřování dá s Naomi Watts dohromady a bude to klasický konflikt práce vs. láska, ale k žádné romanci nikdy nedojde. Ty dvě linie (soukromá a pracovní) totiž obě zosobňuje postava agenta Salingera, který se potýká s černým putníkem z minulého případu, kdy už se tehdy pokoušel jednat na vlastní pěst a neuposlechnul příkazů shora. Tentokrát jde ještě dál a definitivně vystupuje mimo systém, aby svoji misi dotáhnul do úspěšného konce - a chvíli to skutečně trochu vypadá, že se tu dočkáme hollywoodsky naivního finále, kdy jedinec rozvrátí zkažený systém a dosáhne nápravy - ale právě na konci film zužitkovává ty dvě nestandardně vedené linie (osobní zájem x práce) k notně nejednoznačnému závěru. Salinger určitého úspěchu ve své misi dosahuje a možná, že je to pro něj v tu chvíli i osobní satisfakce, ale nic tím vlastně ve finále neřeší, ničemu nedokáže zabránit (viz montáž novinových článků v závěru). International je skvělý v tom, že oproti jiným podobným filmům (jako třeba Všichni prezidentovi muži) nevytváří růžovou vizi společnosti, kde jsou zlé korporace potrestány heroickými činy statečných a morálně čistých jedinců, ale je naopak dost alarmující zprávou o bezvýchodnosti současné situace. (09.01.2012)

Renomovaný tvůrce Tom Tykwer předkládá divákům poměrně zajímavou hru a kvalitní řemeslo, ale nesnaží se zrovna o to, aby pro ně ona hra byla snáze stravitelná. Leccos zbytečně komplikuje, scénář je odtažitý, místy nedotažený a hlavně ukecaný, jistá odtažitost a nezúčastněnost sálá i z ústředního dua Owen-Watts.. všechno je to minimálně škoda, protože třeba přestřelka v Guggenheimově muzeu je naprosto výživná, invenční a oproti zbytku filmu tak naštěstí zapamatováníhodná. Konspirace bílých límečků mě nicméně tentokrát do kolen nedostaly.. (05.06.2011)

Relativně nízkorozpočtová špionážní jízda v rychlém stylu, poměrně syrovém a minimalistickém provedení a se sympatickými hlavními charaktery. Chybí typicky americká rozmáchlost, filtry a oblety, na druhou stranu se nám dostane skvělé přestřelky v galerii, která je svým způsobem velmi invenční a nestandartní. Kecací části nejsou tak zajímavé, nicméně vata je nezbytná i zde. Slušně zvládnuté řemeslo. (19.09.2009)

Tohle je Tykwerův první modrák, přesto je to film celkem chytlavý (alespoň v první polovině) a jednou dokonce i zábavný a to během akční přestřelky v galérce, která je přerušena vyzvánějícím mobilem s hlasem temného Yody. The International je takovým mixem thrilleru pojednávající o hrozbě konspirací bankovních institucí a jejich skutečných zájmů, které zrovna nepředstavují hlavní prvek, jejímž jsou peníze. Díky charismatickému a dostatečně odhodlanému Owenovi se na to dobře kouká, ale jak se děj filmu postupně vyvíjí, jeho kvalita naopak pozvolna klesá a konec je tuplem neuspokojivý (až si člověk říká, že ani autor scénáře sám nevěděl, jak to celé zakončit nebo to přinejmenším značně odbyl). Naomi Watts je tu opravdu zbytečná a vynechání její postavy by ničemu vůbec neuškodilo, spíše naopak. Decentní a pěkně natočený thriller, který však výraznější dojem neudělá a to z toho důvodu, že diváka nedokáže dostatečně strhnout na svou pro-tikorporační/bankovní jízdu. (6/10) (24.05.2009)

Kdyby režíroval Saul Bass, takhle nějak by to dopadlo. Rada, jak přistupovat k tomuto "narativními filmu faktu", abyste si ho co nejvíc užili: přistupte na to, že architektonická stránka filmu může být nositelem významných i významových informací nejenom ohledně vnitřku postav, ale i o jejich úspěšnosti ve vyprávění -> je velice důležité, jakým směrem se pohyb v záběru či pohyb záběru vykonává, jestli horizontálně, nebo vertikálně (především závěr je v tomto příznačný), popř. dokonce i diagonálně! Nepožadujte odpovvědi na všechny otázky, protože minulost hlavního "hrdiny" zůstává neodkryta, do příběhu jsme vhozeni v jeho průběhu a závěr je neuspokojivý, protože na místo částečného odkrytí pravdy a nápravy zůstává pachuť dalších nezodpovězených otázek -> nesmírně komplexní a inteligentní konspirační thriller. Jeho přelomovost vidím především v tom, že evropským přístupem intenzifikuje "americký žánr" a sedmdesátkový "talk and walk" spojuje s bourneovskými a bondovskými vyprávěními, ale konec je anti-tezí samotného Bonda -> Owenova téměr nehybná tvář se k postavě snažící rozprostřít "ekonomické" mechanice perfektně hodí. Tempo určuje hudba, požitek pak práce se zvukovými efekty. Jediná akční scéna, která ve filmu je, je tím nejnápaditějším, co zde bylo možné vidět od třetí matrixácké (přestřelka ve stavu beztíže) a bourneovské (pohyb po horizontálech i vertikálech) části (pohyb po diagonálách, vertikálech a horizontálech). Nesmírně opojné a důsledné, akorát je nutné si zvyknout na to, že řeč čísel, faktů či grafů nebo hypotéz nahradila řeč budov. 9/10 (05.04.2009)