Carrie

Klasická perla nejen horrorového žánru, ale kinematografie jako takové. Brian De Palma natočil podle mě nejlepší adaptaci Kingovy knihy. A to beru v úvahu i takový Kubrickův Shining, Cronenbergovu Mrtvou zónu, Misery, Zelenou míli nebo Vykoupení z věznice Shawshank - všechno dobré až vynikající kousky, ale Carrie byla první a pro mě je pořád nej. [Tenhle film navíc zpětně hodně pomohl ke slávě i samotnému autorovi předlohy. King měl vůbec hned na začátku velké štěstí, že se jeho knih chopili mistři typu Kubricka a De Palmy, a udělali mu svými snímky tu nejlepší možnou reklamu.] (23.10.2005)

(1001) Hvězdičku přidávám za poslední scénu, protože při ní jsem se málem udusila žvýkačkou. Jinak mám s celým filmem problém hlavně proto, že si tak nějak nemůže vybrat, jestli té Carrie fandí nebo ne. Rovněž mi vadila přílišná béčkovost nebo jakási neumělost některých záběrů (hlavně z Whiteovic domácnosti) - rejžovi zkrátka jde lépe vyprávět zaslouženou šikanu na školním hřišti než dlouhodobý psychický teror pod taktovkou fanatické matky - každá taková scéna skončí přehlušujícím se řvaním a krkem už vám potom leze jak matka, tak dcera. Ale svatý Sebastian je se zářícíma očima proklatě sexy. (08.10.2008)

"JÁ JDU, MAMI. NEMůŽEŠ MĚ ZASTAVIT A UŽ SE O TOM NEBUDEME BAVIT." Kingův první román, který se jako první dočkal zfilmování a jehož filmová podoba byla prvním velkým úspěchem Briana De Palmy (a naučila nás, co je to telekineze). Tenhle film mě kromě mnoha jiných věcí (např. pro DePalmu typických pečlivě promyšlených a naaranžovaných dlouhých záběrů a vynikající Sissy Spacek) vždycky fascinoval svým netradičním, nesmírně působivým použitím filmové krve. Ani v jedné z obou slavných krvavých scén není krev prolita násilně - ve sprše jde o krev menstruační, na plese zase o nastrčenou krev z prasete - a přitom vás pokaždé zasáhne mnohem víc, než kdyby stříkala z nějakého podříznutého hrdla. Protože tahle krev není jen nějaká hustá tekutina vypadající dobře na plátně, je to šarlatové stigma, které vás poznačí jako v obou případech hlavní hrdinku, symbolizujíce nejprve její proměnu v ženu a později ve vražedný stroj. Není možné, aby na vás krev, spouštějící se za idylické hudby po Carriině pihovatém stehně a unikající jí mezi prsty, nesmazatelně neulpěla a jako Carrii vám na plese neslepila vlasy a nevpila se vám do výstřihu, měníce vás před zraky všech z princezny zpátky v Popelku a následně v nelítostného anděla zkázy. Je to krev, kterou už ze sebe nikdy nedostanete. Za zmínku stojí také ironické pojednání náboženského fanatismu, viz. scény kdy matka ztluče Carrie knížkou s biblickými texty nebo Carrie matku ukřižuje. Jeden z nejdrastičtějších a nejsmutnějších filmů, jaké jsem kdy viděl. (24.09.2005)

Problémy dospívání perspektivou Stephena Kinga aneb „Teď jsi žena“. Příběh nevelkého rozsahu a spíše povídkového charakteru se začíná se odvíjet od pozoruhodné situace. Voyeurská kamera projíždí dívčími šatnami až ke sprchám, kde lačně spočine na obnaženém těle hlavní hrdinky – introvertní a proto nenáviděné Carrie Whiteové. Carrie Whiteová zrovna dostává první menstruaci a erotikou prodchnuté ovzduší jako břitva rozřízne její lehce psychopatický výstup. Je to první z nečekaných žánrových metamorfóz, v nichž si De Palma libuje. Nejdříve psychologické drama, sem tam nějaký náznak mystéria, pak rozverná momentka jako z high school komedie (drezúra neposlušných žaček) a v posledních dvaceti třiceti minutách brutální teror, z něhož mě málem obléval studený pot. S vykreslením charakterů si nikdo moc práce nedal, krom Carrie mi všichni přišli až moc dobře čitelní a pouze sloužící jistým účelům vyprávění. Pošahaná matka, zlá spolužačka a její zlý kamarád, hodná spolužačka a její hodný kamarád, samaritánská učitelka… Hororová klasika. Jistě, mohli bychom polemizovat nad tím, do jaké míry je Carrie hororem a kde začíná seriózní „teen“ drama, jenže má to cenu, když vašim převládajícím pocitem po skončení bude stejně jenom zděšení? V průběhu filmu jsem měl tendenci odstřelovat jej pro jednoduchost, přímočarost a otravnost předvídatelných scenáristických postupů, ale konec mi vytřel zrak a z pusy sebral všechny rýpavé připomínky. De Palma u mne jako mistr budování napětí a neotřele komponovaných scén (nikoliv jako zdatný vypravěč) opět o pár příček stoupl. Od zhlédnutí Osvícení nepamatuji hororové scény srovnatelné kvality. Kéž bych ke Kubrickovu majstrštyku mohl přirovnat i zbytek filmu. 80% Zajímavé komentáře: kiddo, tron, choze, Trainspotter, Cimr, liuk (22.05.2009)

Carrie patří k těm méně známým (avšak skvělým) dílům spisovatele Stephena Kinga, zároveň však k emočně nejtíživějším a nejsilnějším filmovým zážitkům vůbec. Příběh začíná jako pouhopouhé školní drama o nesmělé dívce, ale končí jako drsný thriller, kdy si přejete, aby ona andělská tvář, obdařená darem telekineze, zúčtovala se stádem plným opravdových zrůd a vystavila jim krvavé vysvědčení. Závěrečná plesová sekvence, ve které se Carrie promění z ošklivého káčátka v běsnící královnu smrti a rozpoutá krvavá jatka - se okamžitě zařadila mezi moje nejoblíbenější filmové scény. De Palmova nesmrtelná, hororová klasika. (26.12.2014)