Severní blata

Asi dva roky po přečtení knihy jsem zhlédla i film. Některé postavy (zvlášť Evu Lind) jsem si představovala trochu jinak (a autor je i jinak popisoval), ale nedá se říct, že by ta změna příběhu nějak uškodila. Naopak naprosto přesně filmaři vystihli Sigurdura Óliho! Humorná je scéna, kdy má vyslýchat stařenky ohledně třicet let starého zločinu... Jenom si říkám, že diváci, kteří předem nečetli knihu, se museli cítit trochu zmatení, když se ukázalo, že dvě linie filmu nejsou paralelní a jedna se odehrála dřív než druhá. Hodně působivá je návštěva Mýrinu... Celkově patří snímek mezi nadprůměr a moc se mi líbil, ale na knihu nemá. Bohužel, druhý díl série o Erlendurovi je prakticky nezfilmovatelný, takže pokračování se asi spíš nedočkáme - a pokud ano, pak nejspíš až třetího dílu. Pro zajímavost, tady je recenze na jeden z románů: http://novakova.blog.idnes.cz/c/7421/Islandsky-mistr-napeti-zasahl-v-Karlovych-Varech-a-nejen-tam.html (03.12.2007)

Severské sklamanie, Islanďania to robia inak a je to vidieť. Akoby všetko vsadili na svoju prírodu, veď príbeh netreba, divákovi sa stačí pozerať na sneh. Ale nie, veď kriminálka má mať trochu šťavnatejší dej, príbeh možno prekvapivejší, nikto nechce bezducho pozerať na nekonečné hory alebo more. V snahe dobehnúť Dánov, Nórov alebo Švédov sú na Islande v oblasti kriminálka stále v štádiu pokusu. (05.09.2018)

Neskutečně originální a takřka geniální film, i když ze mě dost možná mluví fakt, že Island je země, kterou den co den nemůžu vypustit z hlavy a můj největší sen je tuto zemi navštívit, na druhou stranu je to skutečně film, který okamžitě na první pohled musí zaujmout, minimálně tím, že si divák všimne faktu, že v této zemi, ten život skutečně funguje trošku jinak než u nás, nebo minimálně celé Evropě, na jednu stranu hrdost, osobitý styl humoru, ale na druhou zase deprese z prostředí, kterou nejsou schopní přijmout, jelikož jsou na svojí zemi hrdí. Mýrin je můj druhý film, čistě z Islandu, po Andělích všehomíra a já jsem byl opět spokojený. Herci jsou výborní, Islandština zvláštní, atmosféra mystická, temná, lehce depresivní. Ta země prostě dolehla až ke mně do pokoje. Hlavní pojítko má ale příběh, o kterém ze začátku divák příliš neví, a klasicky jak je u detektivky normální se rozuzlení objeví až na konci, což určitě hlavně u tohohle filmu potěší dost. Měl jsem co dělat, abych film sehnal, ale nakonec se zadařilo a já se unášel blahem. Nedávno mi i jeden Islanďan, řekl že film byl v jejich zemi úspěšný, i když to dle mého názoru nedokáží tolik ocenit jako zbylí Evropaní, už jenom proto,že je do něj až příliš zadělaná ta Islandská nátura, oni si prostě nic nedokáží pochválit naplno. Přitom mají být na co hrdí. Divácky nejúspěšnější islandský film všech dob, a já se vůbec nedivím. Jako kriminálka to funguje výborně, má veškeré aspekty, co kriminálka má mít, plus pro mě jako milovníka Islandu je tu ještě nádherně vidět ona krajina Islandu nebo způsob života těch, co na něm žijí. To všecko je skloubeno do jednoho jediného filmu, který má pouhých 91 minut, a mně jen mrzí to, že těch filmů v Islandu nevzniká tolik, na druhou stranu si jich zase dokážu na plno vážit. (24.03.2009)

Co to proboha mělo být? Já si tak trošku myslím, že to ve škole opisovalo od purpurových řek, skoro jsem celou dobu měla dojem, že vidím Jeana. Nicméně, na ty to skutečně svou pointou nemá. Jestli někdo z vás už na začátku netušil, že vrahem je jednoznačně zahradník (je pravda, že příbuzenské pletence jsem si také musela nechat odhalit, ale že by to teda byla myšlenka), tak je teda pěkná slabota slabošská. Ačkoli lokalita je mi kinematograficky hodně blízká, tohle mě zklamalo. (08.03.2011)

Severní blata disponují především osvědčenou a stále působivou atmosférou chladných a ponurých severských zemí. Místy mi snímek připomínal úchvatnou švédskou Insomnii. Ovšem podání samotného příběhu mě příliš nezasáhlo. Chybí v něm prvky nějakého zvratu, šokujících momentů, překvapivého závěru či rozuzlení. Děj se mnou nějak nedokázal pohnout. Představitel Örna, nějaký Atli Rafn Sigurðsson mi svým vzezřením neodbytně připomínal postavu Erica Northmana v podání Alexe Skarsgårda. Ta mrtvolně bledá tvář, kruhy pod očima a blonďaté vlasy sčesané dozadu. Každou chvílí jsem očekávala, kdy vysune špičáky:) Na tomto dojmu také výrazně zapracovalo chladné, bledě modré světlo, které jeho postavu často při výskytu na obrazovce obklopovalo. Rozhodně zdařile působivé, ale dějově tak nějak neúplné. (20.07.2011)