Warcraft: První střet

Extáze pro fanoušky, nudařina pro zbytek. Tvůrci úplně rezignovali na to, snažit se zaujmout širší diváckou základnu. Tím pádem po superkrátkem prologu "aby se neřeklo", se jde rovnou na věc a divák se nezastaví v podstatě až do konce. Takže ve chvíli, kdy začne válčit ten s tím a tamten dělat tohle, recipient neznalý hry bude z kola ven. Je to působivá paleta obrázků, dobře zvolený casting (Patton, Foster, Fimmel), má to i slušné tempo, ale komukoliv jinému, než absolutnímu milovníkovi hry to nedovolí mít emoce a vytvořit si k filmu osobnější vazbu, tedy oblíbit si ho. (25.09.2016)

Shrnuto do jedné věty - je to rozhodně lepší, než jsem čekal. Má to Blizzarďácky nereálnou vizuální stylizaci (obří zbroje, obří meče, chvilku jsou orkové třikrát tak velcí jako lidští pěšáci, chvilku zase ne), která přesně kopíruje Warcraft, jak ho známe z PC (a že jsem hlavně s W2 strávil v "kritickém věku" opravdu hodně času), a má to i Blizzarďáckou animačkovou kvalitu... akorát do ní bohužel pořád lezou nějací ne úplně dobře obsazení živí herci:) I když, špatně obsazení... spíš jsou hloupě napsané jejich scény (nejhorší je asi rozmluva Lothara, Garony a Khadgara u táboráku). Dohromady jsou lidské postavy celkem zajímavé, každá má nějaký svůj silný moment, ale výrazný problém je, že ústřední mužská čtveřice působí jako změkčilí lojzové s pečlivě pěstěnými vousky (a hlavně Lothar je chodící reklama na umělé slzy, i když v první třetině filmu opravdu nemá proč je ronit). Paula Patton nakládá hodně slušně, její lehce zmatené výrazy, když se snaží pochopit lidská hnutí mysli, jsou víc než odpovídající protivahou tomu, že její minikly působí chtě nechtě trochu směšně. Zajímavé je, že se tak nějak stalo, že největší zážitek jsou zcela digitální orkští náčelníci, pochopitelně na čele s Durotanem a Gul'danem. Pokud se týká děje, tak ano, je tu pár klišé, a taky pár věcí, které jste viděli jinde (třeba v Harry Potterovi nebo v Pánu Prstenů), ale jako celek - a hlavně jako počátek trilogie, která doufám skutečně vznikne - je to slušné. Ne super, ne nezapomenutelné, ale zvládnuté, a zkrátka slušné. Kdo ví, třeba se moje výtky k obsazení Lothara Anduina (neplést s Alduinem ze Skyrimu;)) i mladého mága Khadgara (který vládne na novice opravdu podivuhodným arzenálem) rozplynou, až je zocelí žár bitev a nových bojových technik (bambitky nastoupí hned ze začátku;)). Tvůrci mají ještě dost na čem pracovat, ale šance na výraznou stopu v historii adaptací počítačových her jsou značné. Za návštěvu kina to rozhodně stojí, a to jsem byl jen na 2D (protože 3D je minimálně v HK jen dabované:P). A málem bych zapomněl - mytologie světa WoW je mi naprosto cizí, ale není třeba se toho obávat. To, že jsem netušil třeba jaký je rozdíl mezi Kirin Tor a Karazhanem, vůbec ničemu nepřekáželo;) 70% (09.06.2016)

Nemám v lásce filmy s IQ houpacího koně, a tudíž bych měl Warcraft nemilosrdně rozcupovat. Tvůrci ho obdařili hromadou digitálních efektů a akce, s inteligencí je na úrovni batolete, co to povídám, kojence. Jde o snímek s áčkovým rozpočtem a béčkovými útrobami. Pouhý letmý pohled na filmové postavy okamžitě napoví, že nejde o "seriózní" fantasy s pokusem o filozofický přesah, ale o infantilní zábavu, kde je radno nevěnovat pozornost stupidním dialogům, šíleným kostýmům a choreografii bojových střetů. Přesto jsem k snímku shovívavý, je hloupoučký takovým milým neurážejícím způsobem. Beru ho jako svého druhu guilty pleasure a na slaboučké tři hvězdičky to vytáhnu. Případným dalším dílům, tedy druhému, třetímu a dalším střetům, se ale rád vyhnu. Celkový dojem: 50 %. (23.01.2021)

A začíná to tak krásně. Krutohustá, demagogickým čarodějem vypláchlá orcká Horda, udělaná tak, že se z toho každý funoušek Majt end medžik musí probudit s totálně ulepeným pyžamkem, příznačně ve své zhovadilosti vyžrala a zplundrovala vlastní zemi, tudíž se chystá k migraci do kulturního a kultivovaného světa. Co mi to jen připomíná?! Nicméně, po takovém úvodu si člověk ve slastném očekávání málem podvědomě začne epicky leštit palcát a v hlavě mu duní Emrld sórd. Pak ale, KURVA!!!, ta banda nemilosrdných orkamedánů zaútočí na Dyznylend! Palcát je rázem gumový a mezi ušima rezonuje YMCA. V čele toho Mumulendu, obklopen partičkou vyhřátých řytířů, jako vystřižených ze speciální jednotky nemilosrdných zabijáků otylých lesních víl, hrdě stojí brutálně vymydlený homokrál, dobrý akorát tak k tomu, aby rachitickou ručičkou poplácal Sněhurku po zádech a pomohl jí tak vychrchlat z průdušnice zaskočené jabko. O nic víc hetero na tom není ani jeho první genitál Ragnar, který jen trochu smyl vikinský bordel, navlékl přihřátější brnění od Benetonu, ale jinak se dál konstantně culí jak Medvídek Pů a ani si nemusel oholit to vypelichané lůno sedmdesátileté důchodkyně, co si tak pečlivě vypěstoval na bradě. Takovou kohortu teploušů by Horda za normálních okolností smetla jen svým smradem, nebýt vyměklého, altruistického a tolerantního klanového náčelníka Vinetrola a afroorcké humanoidní čokoprincezny Džamily (o tom, jak se dostalo negerské sperma na planetu Gurun nechci raději ani začít polemizovat), kteří jsou jednoznačně pro integraci a naklonění bilaterálnímu dialogu. Džamila navíc neprodleně romanticky vzplane k Ragnarovi, až si z toho slintá na kly, a oba jsou zjevně pro interanimální styk. A tak zatím jediným výrazným tahákem pro druhý díl je zvědavost, jak bude technicky vypadat ta franckovačka s divokým prasetem a také, jestli naše krasavice pod vlivem mocné magie Felu vykrouží svými rtíky dokonale hladké „O“, nebo těmi páráky pohryže Ragnarovi žaluda. Za příběhy z vymatlané počítačové hry nemůžete čekat žádného Džejárára, nýbrž druhořadého brakového rychlopissálka polodebilních kolovrátkových pejprbeků alá Uorhemr, co se stěží vůbec mohou nazývat literaturou. A tak je výsledkem povrchní a prostoduchá kokotinka, dostatečně anemická a přiteplená, aby se do sálu procpala i tolik cinkající cílová skupina retardovaných páťáků, ovšem s několika opravdu velkolepými bitvami a epickými scénami, které ji s odřeným bojovým kladivem dostrkají k hnusné trojce. Každopádně všem těm slaboduchým mentálům včetně velkohubého režiséra, co se to vůbec opovažují dát do jedné věty s Pánem prstenu, bych s chutí nakopal Heryho Potrata! (11.06.2016)

Nepolíbená počítačovou hrou, předlohami ani kartami, jsem lapena další, velkolepou fantasy, jenž se směle postavila hned za mého srdečního a dosud nepřekonaného Pána prstenů! (jeho nepřekoná nikdy nic ...) Jsem nadšená z toho, že si mě úplně nový příběh omotal kolem svého kouzelného prstu a nemůžu se dočkat pokračování. Vlastně od začátku do konce to byla jedna velká akce. A co jiného, než klíčící láska, komplikovaná s nedůvěrou a oddaností, by mě dokázala tak nažhavit nedočkavostí dalšího dílu. Jsem zvědavá, jak se vztahy mezi orky, lidmi, trpajzlíky a elfy (snad to byli elfové, i když jim nějak podezřele svítila očka) dál vyvinou. Kdo koho zradí tentokrát, jaká bude další bitva, jaký náčelník vyroste ze zeleného mimina a jaké bude mít kly. Pardon, zuby. Všechnu tu epickou výpravu podtrhovala skvělá hudba a co se týče obsazení, tak to je další bezchybný tah. Skoro nikoho jsem neznala, ale každý z nich seděl ve své roli jako poklice na hrnci. Snad mě nenechají dlouho čekat ... (03.07.2016)