Zjizvená tvář

„I always tell the truth. Even when I lie.“ Kubánský balík, vzdělán ulicí a kriminálem, sní svůj vlastní americký sen na hromadě mrtvol. Stačí mu k tomu jen vůle udělat to, co ostatní neudělají, ale všechno jednou skončí, obzvláště pokud neznáte míru.. Na rozdíl od Carlito´s Way kašle De Palma na psychologii postav a nabízí od emocí víceméně odproštěnou přímočarou jízdu drogového bosse začínající vystoupením z Banánové lodi na Floridě a končící nevyhnutelnou krvavou lázní v bazénku (The World is Yours). A ono to díky Al Pacinovi báječně funguje. Toužím si vybavit šatník Tonyho modelem tmavého saka s jemnou linkou a decentně rozmístěnými šmouhami od koksu.. (29.08.2008)

Zjizvenou tvář jsem viděl už před lety, ale i když si zcela běžně vybavuji detailně mnoho snímků ze vzdálené minulosti, neodvážil jsem se tenhle film hodnotit, protože u mě nějak zapadl. Nyní jsem ho viděl podruhé a přiznám se, že vzhledem k vysokému hodnocení fanoušků mi přinesl velké zklamání. V podstatě bych se mohl podepsat pod Limův komentář. Brian De Palma má na svědomí jednu z mých nejoblíbenějších gangsterek Carlitovu cestu, ale tentokrát mě jím vyprávěný příběh kubánského zločince přišel hrozně zdlouhavý, hlavní hrdina necharismatický a závěr filmu, jak to jen říct, prostě a jednoduše hloupý. Celá závěrečná bitva o luxusní vilu je jak z nějakého hodně špatného akčního filmu. Michelle Pfeiffer je sice krásná, ale prostor ke hraní velký nemá, Al Pacino se sice snaží, ale tentokrát spíš přehrává, a především platí, že ve filmu je docela slušná spousta vaty. Snad jedině střetnutí s kolumbijským gangem v úvodní části mi udělalo radost. Po emocionální stránce mě hrdinové i antihrdinové snímku nechali úplně v klidu. Celkový dojem: 45%. (22.11.2009)

Dalo by se napsat – klasický vzestup a pád fiktivního drogového krále. To by ale bylo moc jednoduché. Násilný kousek totálně protkaný hrubým jazykem si mě získal o dost víc, než jiné gangsterské (a zřejmě také víc opěvované) opusy jako Kmotr, Casino nebo třeba Tenkrát v Americe. Stopáže jsem se vážně obával, proto až nyní přišla chvíle Tonyho Montany, který se pomocí scénáře Olivera Stonea a režie Briana De Palmy dokonale zadere pod kůži. Střihač měl sice nekompromisně krátit, ale i těch 170 minut nakonec tvůrci pozornost udrží. Nosy upatlané bílou sračkou, sebestředný šklebící se Al Pacino, vyprávění zalidněné postavami, chlapík deroucí se monumentálně až na vrchol. To všechno v syrové Scarface divák získá. Jiné žánrové vrcholy byly možná opravdu komplexnější, De Palmův příspěvek mi přesto přijde „propracovaný“ tak akorát. Jeden z MÝCH vrcholů žánru!! (14.12.2013)

Snímek Zjizvená tvář z roku 1983 představuje v dějinách moderní americké gangsterky víceméně ojedinělý experiment – a to navzdory tomu, že vlastně obměňuje docela klasické vzorce. Nabízí vzestup a pád gangstera, přičemž příběhu o zločineckých praktikách rozvíjí v paralele k soudobé politické situace. Tato je navíc vedena z levicové perspektivy… je kritikou americké hamižnosti, obrazem sebe požírání kapitalistického systému. Dvojí tendence filmu směřujícího (a) od jedince k systému společensko-zločinecko-politických vztahů a (b) od systému těchto vztahů k jedinci dosud představuje jeden z nejagresivnějších, nejošklivějších a nejpodmanivějších filmů osmdesátých let, a to zdaleka nejen těch gangsterských. Z hlediska výstavby scénáře i výsledného filmu je příznačné už to, že Zjizvená tvář nikdy nedovolí divákovi cítit se s postavami dobře, a to už kvůli tomu, že všechny postavy jsou od samého začátku v jistých ohledech odpudivé. Na filmu je přitom výrazně vidět kooperace dvou velmi odlišných tvůrčích osobností: otevřeně politického přístupu scenáristy Olivera Stonea a otevřeně cinefilního přístupu režiséra Briana De Palmy. Více jsem o filmu napsal na Poznámkách. (15.05.2020)

Film, postaven vyloženě na geniálním výkonu Ala Pacina, jež se vyskytuje snad v každém záběru a strhává na sebe veškerou pozotnost zobrazuje vzestup a(ž) pád jednoho velkého drogového dealera Tonyho Montanu. Tony je velice silná osobnost, nekompromisní, arogantní a neuvěřitelně sebevědomý muž, který když zrovna nemá v puse kubánský doutník, se aspoň láduje hromadou kokainu. Rozjezdl byl velice slibný, při první větší akci (s motorovou pilou), která byla nejen extrémně naturalistická, ale také velmi realistická, jsem si říkal, že tohle bude jasných 5 hvězdiček, bohužel střed (velmi dlouhý střed) filmu už trochu polevil na dynamičnosti a navíc se mi celý Tonyho vzestup, včetně automatického spadnutí Michelle Pfeiffer do náruče, zdál nějak příliš jednoduchý... Ale to filmu ani tak vyčítat nechci, svým šestým smyslem totiž cítím, že problém je pouze v tom, že mi zkrátka snímek nesedl úplně jak jsem čekal (a doufal). "Me? I always tell the truth. Even when i lie." 8/10 (14.04.2008)