Thor

Extrémní klady: Film který má srdce na pravém místě a velmi dobře to o sobě ví. Hlavní herečtí představitelé, fenomenální vizuální efekty a neskutečná pompéznost "snové části". Extrémní zápory: Příliš divoké, neucelené, film neví co vlastně chce být, jednoduché a lehce vypočítavé (tvůrci moc dobře znají svůj potenciál a nejdou za hranu ani za živého boha - sázka na jistotu), poměrně klišoidní. Rozhodně dost nevyrovnaný kousek a těžkotonážní mix různých stylů a žánrů. Je to zajímavé, leč nekonzistentní a možná i přeplacané. (13.09.2011)

Jestli Thor něco tematizuje, tak vzájemné nepochopení panující mezi nadpřirozeným světem bohů a karteziánsko-newtonovským modelem vědy, který cokoli spirituální patologizuje a zavrhuje jako nehodné seriózního zkoumání. Ve středu tohoto konfliktu tak stojí postava samotného Thora, se kterým je na Zemi nakládáno buď jako s bláznem nebo se ho, a posléze i další mytické figury, snaží lidé zařadit do nějakého známého popkulturního rámce, a jeho kladivo, které je v jednu chvíli naprosto nesmyslně označeno za družici a je kolem něj vybudována velice komplexní sestava nejrůznějších kamer, čidel, lešení a bůhvíčehoještě, mající za úkol jej nějakým způsobem analyzovat. Samozřejmě se tyhle snahy uchopit něco mytického technikou ukazují jako neproduktivní a směšné, stejně jako jakýkoli pokus racionalizovat cokoli božského. Odpovědí nakonec je, že vědu musí v klíčových otázkách zastoupit, jakožto ultimátní tvůrčí síla, láska, což je samo o sobě hezké, jen kdyby to ale v tomhle filmu všechno nestálo na těch nejotřepanějších žánrových klišé a nevěrohodných vnitřních proměnách hrdinů. Je mi jasné, že Thor je v jádru především pohádkou o dospívání jednoho kluka, ale kdybych měl dětem něco v tomto duchu vybrat, mnohem mnohem radši bych zvolil třeba disneyácké Tangled, které dle mého názoru po všech stránkách funguje lépe (přestože tohle srovnání není úplně fér). (10.05.2011)

Při Grabtharově kladivu… Pardon. Při Thorově kladivu, tohle se ti Kennethe povedlo! U scén s nádechem osudovosti jsem o pana režiséra strach neměl, to spíše u akce, ale i tu zvládl přesvědčivě. Severská mytologie protkaná duchem renesance, z pohledu byznysu chytrá marvelovská provázanost (Hawkeye J.Renner!), přesně dávkovaná nadsázka a prchlivý Hromovládce v celé své zpupnosti - alespoň do té doby, než se mu zapálí osvalená lejtka a zachlastá se svým prapravnukem Stellanem. Pokud by z jedné z devíti větví stromu Yggdrasil vyrašil další podobný počin, vůbec bych se nebránil.. Nevíte někdo, jestli se dá Mjollni koupit v Baumaxu? (09.05.2011)

Nad Ass-gardem se schyluje k Homoragnaroku. A bodejť by ne! Vymydlení a naondulovaní Assové v kostýmech jako z gaykarnevalu se špičkují s ledovými obry, kterým ukradli holomráz a z Ódina se stal pacifistický Ghándí, jehož jediným cílem je věčný mír a láska mezi bohy a potvorami. Valhalla mu těžce zeje, protože každý Viking, co se tam kdy dostal, se raději nechal rychle pokřtít a riskl to v křesťanském pekle, kde u brány zajisté nestojí vyteplený dvoumetrový negr ve zlatém brnění s žužu módními kontaktními čočkami a kde nemusí nastoupit v bitevním šiku po boku rachitického ťamana, který svou přítomností dokonale naplňuje hollywoodskou rasovou kvótu. No, naštěstí je tu Thor! Bez trička sice vypadá jako stažený králík, co si zrovna odskočil z reklamy na spodní prádlo Victoria Secret a jeho heterosexualita je prudce diskutabilní, nicméně zato má Mjölnir, strašlivé bojové kladivisko, které určitě s pištěním vyrval z ruky přihřátého renesančního umělce, jenž s ním dotesával jemné detaily "monstrózních" přirození antických soch. Takový ultradrsný macho si nezaslouží nic menšího, než genderově vyvážit hustě přehrávající Portmanovic obludkou! Kennetha určitě nakrmili historkou, že tuto taškařici pro poďobané pubescenty objevili archeologové v latríně jednoho domu v Henley street ve Stratfordu, a když z ní odstranili nánosy hoven, zjistili nade vší pochybnost, že se jedná o prvotinu šestiletého Williama, který se již v tomto útlém věku snažil popsat podivnosti v státě Dánském. Akorát na to ještě neměl lebku. A mě nezbývá, než závěrem parafrázovat Třetího Ríšu: "Království za pořádně temnou komiksovou adaptaci s přístupností R a horší..." (08.08.2011)

„Tvoji predkovia tomu hovorili kúzla. Ty tomu hovoríš veda. Pochádzam zo sveta, v ktorom je to niečo medzi tým.“ Branaghovho FRANKENSTEINA zbožňujem, ale i tak je prepracovaná robustná vízia, ktorú v THOROVI tento slávny a vo svete veľmi uznávaný divadelník a shakespearovec ponúka, prekvapivo vizionárska. Cítil som sa ako chlapec, ktorý bez dychu čučí na televízor a úplne zabudol nielen na školu, ale aj jedenie a pitie. Je to vtipné, milé, ale i dojímavé (priznávam, pár krát som mal slzy na krajíčku), vzrušujúco mytologické a vizuálne odvážne, až mierne inovujúce. Neviem, či ma viac bavili triky, akčné scény, dialógy, postavy, vzťahy, príbeh, zvraty alebo masívne prepojenie s pripravovanými THE AVENGERS (Nick Fury, agent Coulson, lukostrelec Hawkeye, obrovský priestor pre agentúru S.H.I.E.L.D.). Super, palec hore, príjemne strávený čas. Branagh to natrel. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org. (11.05.2011)