Imaginárium Dr. Parnasse

Ten bizardný divadelník z Minnesoty pre ktorého je aj wee man šašo počmáraný a cirkusové fetish ozdôbky spolu s alobalovým zrkadlom sú vstupnou bránou do pokriveného fantazírovania Dr. Parnassa. Kedysi rečník/mních podpisuje s pekelníkom Nickom nevierohodný deal o nesmrteľnosti - viva la Faust. Pyká za to prvorodená dcéra Valentine, ktorá asi neoslávi sladkých šestnásť a hrozba, že sa stratí v temnotách hodnostára skazy ju rozzúri. Šanca na záchranu existuje, ale položme si otázku. Kto skôr polapí 5 duší? Terryho naratívny labyrint plný slepých uličiek, nariedeného montypythonovského espritu a autorskej oslavy - tematizácie osvojených spôsobov filmového rozprávania. Po plonkových "Grimmovcoch" predstavuje "Imaginarium of Doctor Parnassus" sympatický návrat ku koreňom vlastnej tvorby a povestným trademarkom, ale čo by reprodukovateľ myšlienkových pochodov/posolstiev pôsobí dojmom skôr tápavým a tak povediac unaveným. Lepšie 3*. (23.03.2010)

Digitální triky jsou zlo. Není nad starý dobrý omakatelný triky. (Heath nic moc a ostatní taky ne. Smůla.) Bolí mě nohy. Ať žije podvědomí a metafora. (Ačkoliv mi výlety do imaginária připadaly zbytečné, hlavně ten Johnnyho a Judeho.) Konec hrc prc, tedy zbrklý a hysterický. S tím bych si víc vyhrála. Mohli tam třeba přistát marťani, co já vím, ale takhle ne. (25.02.2010)

Gilliamovo alegorické imaginárium je doslova vratkým a kodrcavým double deckerem, který v sobě ukrývá všechno možné i nemožné, fungující i nefungující, krásné v ošklivém, staré či nové a zábavné spolu s nudným. Stejně, tak jako filmový ďábel pokouší duše všech smrtelníků možností volby, tak i Gilliem nutí diváka volit a v řadě případů je to volba dost nelehká. Ačkoliv je jeho imaginace bezbřehá a vizuální koncepce některých scén dokonalá a dech vyrážející, stejně mi v tom všem něco chybělo, možná nějaká ta pomyslná duše. Gilliam často vypadává ze symbolického řádu a místy nastoluje obrazové šílenství ad absurdum. Ve výsledku je Imaginárium přeci jen prázdným místem otevřeným hlavně divákově imaginaci. Tam, kde triky nestačí by měla přijít na řadu lidská představivost. Jenže ta moje zřejmě selhala a já odcházel z kina s pocitem, že Ledgerovou poslední rolí měl opravdu zůstat Temný rytíř. Místy imaginativně hravé, ale hlavně dekadentně nudné. 65% (novinářská projekce) (08.01.2010)

Tak ja nevim, na film jsem se docela tesil a nezklamal me, ale proste mam dojem, ze to mohlo bejt i lepsi. Je fakt otazka, jak to brat. Muzu to brat jako naprostou slataninu bez nejakyho poradnyho pribehu, ale taky jako dvouhodinovej vylet mezi Terryho perfektni napady. Film strida zabery ze soucasnosti, kde se hlavni particka snazi bavit lidi a nikdo o jejich show nema zajem, protoze to proste vypada hnusne a osuntele. A to ma fakt prijemnou atmosferu, lehce depkoidni. A pak tu jsou zabery z fantasy sveta, coz ma bejt asi jakoze Parnassovo mysl a ty jsou trikove sice slaby, misty fakt hodne, ale jinak to je vizualni pastva pro oci a co zaber, to nejakej perfektni napad. Samotnej dej pak docela slusne odsejpa a proste behem toho dvouhodinovyho vyletu do fantasie jsem se ani na chvily nenudil. Navic skvely herci, jak mrtvola vypadajici Plummer, krasna Cole a pak samozrejme posledni role Ledgera. Jeho meneni podob, jak tu mnozi zminujou, pusobi docela prirozene a nijak nerusi, na druhou stranu, jelikoz se xicht nemeni nikomu jinymu, je precejen videt, ze to asi nebyl puvodni zamer. Jinak krome Ledgera, tak trojka nahradniku se objevi vzdy jen na chvily a jejich herecky umeni ma sestupnou uroven, podle toho, kolikatej xicht tu mame. Takze to jde od paradniho Deppa, az po herecky nic moc Farrella. No a samozrejme musim zminit paradniho Verne "Mini Me" Troyera. Takze proste dvouhodinova parada, od ktery jsme cekal vic. Nicmene nejlepsi film od 12 opic. No tak po druhym skouknuti uz misty silna nuda, slabsi 4*. (10.02.2010)

Než jsem se dostal na Imaginarium Dr. Parnassa, prožil jsem si takové malé vlastní imaginarium. Nejdřív na mě začal padat tající sníh ze střechy a jak jsem se mu vyhýbal, šlápnul jsem do hovna. Opřel jsem se o auto, abych zjistil rozsah hovna na mý botě, ale to už ke mně běžel rozzlobený majitel auta. Ani moc nevypadal jako člověk, spíš něco na půlce cesty vývoje od člověka ke gorile a za svou iniciativu o zjištění rozsahu hovna na podrážce mé boty jsem od toho monstra vyfasoval bezplatné přeličení oční oblasti do modra. Přišel jsem domu a dostal pojeb, že místo na nákup se chodím válet do sněhu, mlátit lidi a ještě chodím na veřejnosti smradlavej. Poučen z předchozích zážitků jsem neponechal nic náhodě a na cestu do kina jsem se řádně vybavil. Na hlavu jsem si vzal helmu z první světový,kterou mě jako svůj veškerý majetek odkázal můj dědeček. Na nohy jsem si připnul jedinej dárek co jsem kdy dostal, lyže na kterých zřejmě lyžoval ještě mladej Krakonoš. Z okýnka na hajzlu jsem si přendal na krk vonej stromeček a na sebe jsem si navlíknul tričko s dlouhým rukávem na kterým jsou nakresleny velký svaly. Když jsem dorazil k pokladnám a začal vybírat film na který půjdu, zničehonic se na mě osočil pokladník „pane vy jste asi ta chodící reklama na Imaginarium Dr. Parnassa, to musíte za šéfem do prvního patra, tady jsou jen pokladny.“ Původně jsem se chtěl na pohůnka v pokladně rozzlobit, že nedokáže rozeznat ani normálního diváka od billboardu, ale protože mě nasměroval na jaký film ten den půjdu, nechal jsem to být. Bohužel mě v zápětí čekal další trapnej incident. Tentokrát s trhačkou lístku. Nejdřív se mě začala vysmívat do ksichtu a pak se dokonce snažila zneužít své trahací pravomoce a nevpustit mě na imaginarium. Dala mě ultimátum, že buď jí dám helmu, lyže i stromeček a budu smět jít do sálu a nebo mám smůlu. Já jsem chtěl Imaginarium Dr. Parnassa vidět za každou cenu a tak jsem byl ochoten udělat kompromis a dát jí helmu, ale ona byla až neskutečné hamižná a trvala na tom, abych jí dal všechno, navíc mě začala nadávat. Její nadávky mě mírně vzrušily a tak jsem jí pozval na večeři, bohužel měla asi svoje dny, protože místo aby moje pozvání přijala, začala mě vyhrožovat fyzickou likvidací. Naštěstí šel kolem promítač a nabídl mě, že si můžu helmu, lyže i stromeček po dobu filmu nechat v jeho promítací boudě. Mé štěstí dosáhlo maxima a do křesla jsem sedal z toho všeho sice hodně naštván, ale s pocitem olympijského vítěze. Konečně bylo u konce mé imaginárium a začalo to doktora Paranassa………jenže pocit vítěze začal při sledování nic neříkajícího příběhu rychle slábnout. Vlastně nebýt úžasných hereckých výkonů (kluci jsou nejen hezký, ale umí i hrát, to musím uznat ), geniálního režisérova vypořádání se s tragickou smrtí Heath Ledgera a dokonalé postavy ďábla, vstával bych ze sedačky po skončení Imaginaria Dr. Parnassa víc naštvaný, než jsem si do ní sedal po skončení mého imaginaria. (26.01.2010)