Imaginárium Dr. Parnasse

Čekal jsem na to hrozně dlouho. No popravdě jsem na to původně ani nečekal. Zaujalo mě to až ve chvíli, kdy Heath Ledger umřel a neměl tenhle film dotočenej. Kvůli tomu se pak stalo to, co se stalo a Terry Gilliam to vcelku dobře nakonec odřídil až do závěrečný klapky. U něj to mám většinou tak, že jeho velký filmy moc nemusim a ty, který se "nepovedli", tak ty ohodnotím vcelku vysoko. O Imagináriu se taky netvrdí, že je to dokonale odvedená práce, ale já se u toho výborně bavil. Je to film zvláštní, originální, ale hlavně dokončený. Byla by škoda, už jenom vůči Heathovi, ten film nedokončit. A použít Deppa, Lawa a Farrella za jeho náhradu vůbec nebyl špatný nápad. Vždycky jsem tvrdil, že Heath Ledger a Johnny Depp si herecky byly hrozně podobní a tady se mi to jenom prokázalo. Krom toho Christopher Plummer vypadá jak kdyby z oka vypadl Gandalfovi Šedému ze Středozemě. Imaginárium je pěkný film. Čisté fantasy, kterých se dneska už moc netočí. Hezky se na to kouká a pěkně to ubíhá. Já se u filmu bavil, a to mi k radosti stačilo. (30.01.2010)

Nic proti topení se v široširé fantazii, ale nesmí se u něj zapomínat na příběh. Terry Gilliam tak tvrdošíjně tvoří "po svém", že se mi jeho pravidelně opakovaný vzorec konce proti většině obvyklých pravidel začíná pomalu, ale jistě zajídat. Nápaditá první hodina a sympatické hlavní postavy na pozadí správně mystické zápletky tak přicházejí vniveč ve chvíli, kdy se začne zaplétat, měnit strany a převracet archetypy. Dokážu pochopit, proč taková překvapení slaví u diváků úspěch, ale na mé straně se velký filmový zážitek nedostavil ani přes několikerý herecký koncert Ledgera a jeho alter-eg nebo krásu Lily Cole. (30.04.2010)

Na Gilliamových filmech je mi blízká divácká nepodbízivost, která je v případě jeho novinky patrná na celkové náladě i nejednoznačných charakterech postav, ale mám za to, že ta jeho skutečně nejlepší díla uzpůsobují svou formální stránku hlavním hrdinům/hrdinkám (BRAZIL, 12 OPIC, KRAJINA PŘÍLIVU) a pro ozvláštnění vypravěčsky nezdařilé (?) žánrovky bez pořádného napětí není nutné chodit za zrcadlo. Jinými slovy: neustále se zde zdůrazňuje, nakolik je potřebné vyprávění, ale přitom IMAGINÁRIUM DR. PARNASSE, ač jedno z nejsoudržnějších Gilliamových děl, od vyprávění často neposedně ubíhá a obsahuje řadu výpustek na to, aby nás o důležitosti příběhů přesvědčilo. Je tak velice dobré v jednotlivostech, zvláště v případech, kdy se odkazuje na předchozí tvorbu a vstupuje poetika Monty Pythonů či jsou přítomny "gilliamismy" (podrývání autorit), ale celkové vyznění i podání myšlenkového poselství je víc než rozpačité. Přesto jde o nekompromisní film o zkáze a smrti, především ale konci jednoho věku - starých časů, kdy velcí vypravěči s nevídanou představivostí, kteří ovlivňovali chod Země, skončili jako pouliční šarlatáni hrající divadýlko pro pár zájemců. Stále se mezi ty zájemce počítám, ale lepší život - na rozdíl od dvojznačného závěru - nevidím v středostavovské a měšťácké touze po založení rodiny a pořízení dětí. (28.01.2010)

Že je Terry Gilliam dobrý magor, to už všichni dávno víme; "Imaginárium" k tomuto poznatku připrdlo jen kolek a štempl. Faustovská zápletka příběhu mě zrovna na mou rozměrnou zadel neposadila, ovšem vizualizace byla naprosto fantastická - v kině bych nejspíš měla problém nečumět s duchapřítomně povislou sanicí. Před filmem mi přišel trhle úchylný způsob, jakým se tvůrci vyrovnali se smrtí Ledgera: nahradit ho jinými herci... ale bylo to do scénáře vkomponováno natolik umně a přirozeně, že by poměrů neznalý divák asi neodhalil nic podezřelého. Ještě tu juvenilní femme non-fatale mohli nahradit několika dalšími herečkami, třeba by se trefili do nějaké, co by nepůsobila tak fádně a já bych mohla přihodit čtvrtou hvězdičku. 68% (25.09.2012)

Nejslavnější pohrobek legendárních Monty Pythonů zřejmě natočil (jistěže nevědomky a nezáměrně) filmový pomník především sám sobě. Imaginárium Terryho Gilliama. Vítejte! --- Absolutní synkretismus, staromilské nimrání se v detailech a vůbec výtvarné i obecně umělecké staromilství dosti okatě prezentované, občasné montypythonovské výstupy a výjevy (angličtí ,,bobíci" tancující v minisukních a síťovaných punčocháčích, hlava vyjíždějící z pískového podloží atd.), úžasně fantaskní svět moderního mýtu či autorské pohádky pro dospělé, surrealistické vize a obrazy oslňující imaginace... Terry Gilliam je skutečně jedinečný a nezaměnitelný tvůrce a jeho autorský rukopis je jedním z nejvýjimečnějších v dějinách fenoménu zvaného kinematografie. Srší a srší nápady, je to vulkán imaginace.. Jeho film je místem, kde promlouvá především obraz a jeho nespoutaná fantazie, kde však také povážlivě vázne dějová složka a narativní světy jsou trochu nepřehledné a nejasně koncipované. Celkově jsem měl z Imaginária trochu rozporuplný pocit - na jedné straně geniální vizuálno a přehršel nápadů, na straně druhé trochu okoukaná a nepůvodní faustovská historka o lidské touze být nesmrtelným. Mefistofelská variace s tváří Toma Waitse byla ovšem sugestivní a zábavná. Celkový dojem tedy převážil do pozitivna, Terry Gilliam je po nepovedeném grimmovském intermezzu zpět. (30.03.2010)