Bílá paní

Komedie, ze které mrazí. Někde na půl cesty mezi filmovým podobenstvím a absurdním divadlem. Dialogy Karla Michala, mimochodem velmi záhy po natočení už exulanta, jsou brilantní: "A kdo to zaplatí?" - "Co chcete zaplatit?" - "Instalaci vodovodu." - "No jak to? Vždyť jste říkal, že jste ho nedělali." - "Teď řek předseda, že jo. Já jsem se mejlil, sem člověk..." - "A von vám to tajemník nezaplatil?" - "A kdo by to platil, když jste to objednali vy?" - "Já vím beton, že ho nedělali..." - "Tak fajn, tak já jdu a těm lidem řeknu, že jsme to nedělali." - "Tak moment, to by bylo klamání veřejnosti. Vodovod jste měli v plánu, hotovej je, tak jakýpak škádlení. Podejte si fakturu, dostanete to proplacený..." Podskalský sice není žádnej režisér od Boha, ale povedlo se mu slušně udržet napětí mezi komediální linií a odvážnou alegorií. Závěrečný vstup na most, který neexistuje už je jen třešnička na dortu! (23.02.2015)

Nádherná věc, u které jsem (obdivně) nechápal, jak se tam podařilo dostat tolik narážek na dobové poměry a jak odvážně daleko tvůrci zašli v jejich zesměšnění - takový film musel zákonitě skončit v trezoru. Navíc je to neuvěřitelně vtipné, takže to zabaví i současného diváka, byť jsem u toho hodně přemýšlel, nakolik se nejmladší generace bude chytat ohledně toho, do čeho se ten film vlastně trefuje. (22.05.2023)

Jediný film Podskalského, který mě opravdu dostal, samozřejmě, že je to díky námětu Karla Michala (jeho dalším dílem je Bočanova Čest a sláva), které sice odkazuje k komunální satirou zavánějícímu dílku, ale nabalují se na něj situace ukazující, kterak chutná moc, jak s ní manipulovat a udržovat za všech situací (případně jak proti ní směšnohrdinsky bojovat). Film odkazuje na první republiku (kdy by se klidně mohl také odehrávat) a aktuálnost neztratil ani dnes (třebaže samozřejmě se nejvíce střílí do tehdejších reálií) - role místních politiků představovaných Hrušínským a Kopeckým (a samozřejmě i ministerských úředníků - s Bekem v čele) jsou věčné, stejně tak farář Řehořův a ředitel školy Hlavatého. (24.06.2011)

V šedesátých letech se nejspíš nálada ve společnosti vylepšila. Hrůzné časy 50.let byly pryč. Tři roky před Pražským jarem vznikla tato satira, která je opravdu přesná. Lidé ve vysokých funkcích moc nechtějí aby lidé přemýšleli, radši jim mažou med kolem pusy a manipulují. No a občánkovi, který chce mluvit pravdu hrozí jenom problémy. Dají se tady najít naprosto přesné paralely s činnostmi tehdejšího režimu (divadelní hra, která má divákovi vnuknout ,,jedinou´´ pravdu.) Bilá paní je ovšem komedie a vše je podáno jenom s velkým humorem, ironií a cynismem. Někdo vtom ani politiku vidět nemusí. Film funguje i jako univerzální taškařenice, která neustále překvapuje svou bláznivosti, má naprosto vražedné tempo, geniální dialogy a obejde se bez jediného hluchého místa. Výborně jsem se bavil. O plném počtu hvězd nemůže být pochyb. (18.07.2019)

„Podívej se, já to nezakazuju…jo? Jenomže, na druhý straně…zase to nemůžu povolit.“ Satira z těch nejsatiričtějších (a také nejodvážnějších). V určitých pasážích snad každou vyřčenou větou na něco narážející a celkově natolik kritická a kousavá, že z ní chvílemi člověka solidně mrazí (typickým příkladem je scéna s předsedovým projevem z balkónu). A s tím souvisí moje v podstatě jediná výtka a důvod, proč zůstávám (alespoň prozatím) „pouze“ u silných 4*; Bílá paní je tak moc sžíravá, až se to projevuje na úkor celkové zábavnosti (mnoho jednotlivých částí je přitom samo o sobě dost vtipných, mě osobně nejvíc rozesmálo doktorovo „snění“, v těsném závěsu s učením lhaní). Chybí jí tak určitá lehkost, kterou disponuje kupříkladu podobně satirická Krejčíkova Svatba jako řemen. „Von most totiž nemůže bejt jenom most. Most musí působit ídeově.“ – „No samozřejmě, most musí vychovávat! Musí podněcovat!“ (13.07.2016)