Předčítač

Přesně pro tohle miluju filmy. Když se mě z nedočkavosti, co se stane v příštích minutách zrychluje tep, když s každou nově vyrčenou větou mě bije víc a víc moje srdce, když má příběh v sobě tolik emocí, že se pomalu a nenápadně stávám jakousi jeho zvláštní součástí. Součástí, která nemá moc onen příběh nějak ovlivnit, ale přesto nedokáže vnímat nic jinýho než to, čeho je právě svědkem. Když prožívám s hlavními hrdiny jejich bolest, radost a lásku. Předčítač je přesně ten film, který má v sobě všechny "KDYŽ " pro který miluju filmy. (08.07.2010)

Sophiina volba naruby aneb velmi bolestivý film o krádeži a navrácení čajové krabičky... Předčítač je hodně komorní, niterní film, což ještě podtrhuje zdánlivé televizní vyznění celého snímku, proměny Německa v běhu času mají tak dokonalý (pseudo)autentický rozměr, Daldry natočil zdánlivě (vizuálně) německý film (byť je německá strana účastna koprodukce, americká podstata snímku se ale nedá zastřít - nejkontroverzněji z filmu ční k snímku nepasující angličtina postav). Proces denacifikace poválečného Německa je jednou z nejúžasnějších záležitostí moderní historie (třeba v relaci s dekomunizací našeho státu po roce 1989), což jistě nezastírá její zásadní rozměr - jak byla nutně v konkrétních případech bolestná. Otázky viny mají univerzální platnost a Předčítač Stephena Daldryho (román Bernharda Schlinka jsem bohužel nečetl) chytře staví do korelace osobní zkušenost, lásku k literatuře a reflexe možných válečných zvěrstev. Jsou za válečné zločiny skutečně potrestáni ti praví? Může stačit divákovi těch několik zjevných rovin osobnosti k pochopení složité komplexnosti hlavní hrdinky? A není světská spravedlnost také jen divákem skutečné historické autenticity? Jak se vlastně lze vyrovnat se svou (národní) temnou minulostí? Film, který je v zemích bývalého sovětského bloku s do jisté míry analogickými ,,zločiny komunismu" více než aktuální... ,,Když se lidé jako ty nepoučí z toho, co se stalo lidem jako jsem já...jaký má potom vůbec tohle všechno smysl?" Podobné filmy: Sophiina volba (17.02.2009)

Časom človek zistí, že sa musí neobyčajne zaoberať sledovaním svôjho stavu a priladiť svôj filmový výber aktuálnym okolnostiam. Pravdepodobne som tieto aspekty zanedbal. Film som mnou nepohol v žiadnom smere. Po celý čas som mal pocit, že sa v ňom stavia stále na väčšie ,,nič,, a tak sa obávam, že k 2. projekcii sa bude naozaj ťažké dopracovať... (22.01.2010)

Líbila se mi první část, ale čím víc se film posouval ke konci, tím víc jsem nechápala, na co se to dívám a proč se na to dívám. Respektive, to jsem asi věděla, jenom jsem se ukrutně divila, co tím autoři sledovali. Jestli měl být film kontroverzní psychologickou sondou a jeho cílem bylo vykreslit divákovi pudy zmítanou, citově chladnou, nepříliš inteligentní ženu se smyslem pro povinnost a poslušnost, aby tak poskytl klíč k nahlížení na pěšáky, kteří sloužili nacistickému monstru, tak potom nechápu moralistické pindy v závěru. Kdyby to bylo tak, jak jsem v předchozím dlouhém překombinovaném souvětí naznačila, tak bych byla z filmu nadšená. Jenže ono to tak nebylo. Sentimentální závěr i znovuobnovování vztahu mezi Hanou a Michalem mi přišlo špatně prokreslené a zejména nevhodné, závěrečné setkání s Židovkou v podání Leny Olin mi potom přijde jako zbabělý pokus uklidnit všechny ty, které rozčílilo předchozí dění, pro příběh samotný nemělo podle mě vůbec žádný význam. (15.10.2009)

No tak Daldry se zase vytah. Prvni pulka filmu je sice jeste slabsi a skoro bych rek az stereotypni a nic noveho neprinasejici, pouze romanticky drama o vztahu studenta a starsi zensky. A vetsinu casu to je proste o tom, jak student bezi za svoji zenskou ze skoly, aby si to rozdali. A nutno rict, ze Kate Winslet uz takova kocka neni, aby se tam producirovala odhalena a davala si celkem odvazny sexualni sceny. No a pak pride druha polovina. Ktera na me zapusobila o to vic, ze jsem si neprecet o cem film je a tudiz jsem to necekal. Z filmu se totiz stane napinavy a dojemny soudni drama, hned je jasny, proc je dej zasazenej do povalecnyho nemecka a celej film nabere na zajimavosti. Na posledni pulhodinku, kdy se film od soudniho drama zase posune nekam dal, to navic prevezme misto paradniho Krosse rovnez paradni Ralph Fiennes jako jeho dospela verze. Jinak Kate Winslet hraje paradne, pri cemz ji taky napomaha zajimave napsana postava a make-up kuli starnuti. Akorat ten konec je takovej lehce protahovanej. No a co se tyce trochu zvlastniho nazvu Predcitac, to se behem pulhodinky filmu objasni. (16.02.2009)