Na západní frontě klid

Inu, řekla bych, že největší chybu tvůrci udělali v tom, že se zaštítili fantastickou literární předlohou, protože v porovnání s ní jejich výtvor okamžitě bledne a všechny změny působí neobratně a začátečnicky. Ani ten název takhle nedává smysl, protože it was not fuckin' quiet! Měla jsem trochu problém s obsazením, jelikož mi trvalo určitě aspoň hodinu, než jsem se naučila Paula rozpoznávat ve skupinových scénách, a Tjaden a Katcza mi připadali identičtí. Hned úvodní scéna Kantorkova proslovu naznačila, jakým způsobem se tvůrci k tématu postavili - všechno v prvním plánu a pointa se tlačí buldozerem. Hudba mi přišla rušivá - možná by byla zajímavá, kdyby i celý film vypadal jinak, ale takhle se to melodrama s tou "avantgardou" k sobě nehodilo. Takže moje doporučení by bylo zahodit předlohu a s tím spojenou potřebu podobat se jí aspoň natolik, aby ji šlo ve filmu poznat, a místo toho propracovat a dodat nuanci vyjednávací lince a veliteli magorovi v zámečku, nechat herce víc se zabydlet ve svých postavách prostých vojáků, a potom se prezentovat jako samostatný film o Velké válce. Protože zahodit ty nadbytečné cancy a držet se ducha předlohy asi možnost nebyla. Jo a ještě moje tradiční výtka - film by měl úplně jiné vyznění, kdyby hlavní postavu hrál doopravdy náctiletý chlapec a nikoliv herec o dekádu starší. (03.12.2022)

Obsahově generické válečné peklo, u něhož cítím jako výraznou nevýhodu, že jsem četl fantastickou předlohu a považuju ji za jednu z nejpůsobivějších knih všech dob. Tady sice lze obdivovat mohutná production-values, náramná kamerová cvičení, perfektní výpravu i masky, ale k hlavní postavě jsem se (nejen emočně) nedostal vlastně ani na chvíli. Lichá adaptace. (30.10.2022)

Na to, že kniha má tak 200 strán je umenie z filmu urobiť 2,5 hodinové dielo. Ale oplatilo sa. Vizuálne veľmi silné a surové tak, ako to malo byť. Podarilo sa na plátno priniesť aj tu beznádej a zbytočnosť vzájomného vraždenia ľudí, ktorí tam sú len z povinnosti a zabíjanie sa im stalo len nástrojom vlastného prežitia. A vsunuté boli aj mimoknižné linky, ktoré do deja dokonale zapadli. Na verziu z roku 1930 to nedosiahlo, ale to sa už ani nepodarí prekonať. Každopádne je úspechom aj tak, že v produkcii Netflixu tu v zákopoch nebojovali Afroeurópania ani homosexuálni Aziati. Takže na produkciu tohto degenerovaného vysielateľa je Na západe nič nového až veľdielo. (31.10.2022)

Knihu jsem četl kdysi na střední a moc si z ní nepamatuji, nejsem zatížen nároky na věrné adaptování. Od historického válečného filmu ale požaduji, aby nějak smysluplně vyjádřil svou tezi, což Na západní frontě klid (a nuda a škvár) nezvládá. Není tu vývoj postav, chybí jejich profilace v úvodu i emoce ve scénách, kdy bychom s nimi měli soucítit. Celé se to brodí v tendenčnosti válečných výjevů, z nichž větší dojem zanechá pouze sekvence s transportéry, jinak má každá scéna ze zákopů shodnou estetiku - tzn. přilepit kameru na protagonistu a nechat to kolem něj bouchat. To má navýšit sugestivnost a asi i subjektivitu prožitku, což ale snímek záhy vyvrací vršením melodramatických klišé a nahodilým zapojováním “velkých dějin” z mírových jednání - v té chvíli už se dohromady míchá Jdi a dívej se (ve slaboučkém odvaru utrpení hrdiny), 1917 (steadicamový zákopový styl), Stezky slávy (moralita o zbytečnosti lidských obětí a iracionálním myšlení generálů) a Dunkerk (role zhuštěného času během jednání, kdy se stříhá na schylující se bitvu). Dohromady je z toho samozřejmě paskvil, který většinou hezky vypadá, ale ta naprostá roztěkanost výpravy ústí do nevyhnutelné nudy a zdlouhavosti. Když jsem v průběhu zkontroloval čas a zjistil, že mě čeká ještě přes 40 minut, chtěl jsem film skoro vypnout. S Remarquea si to samozřejmě bere jen základní myšlenky a motivace, to jsem pochopil i s těmi dost zastřenými vzpomínkami na knihu (a bohužel je to ten nejmenší problém). (02.11.2022)

Adaptace, která se nebojí naprosto zásadním způsobem sáhnout na samotné základy toho, na čem stojí právem nadčasová předloha a... A přesto je tou nejvěrnější možnou adaptací. Učiněný etalon jak adaptovat psané slovo do filmového jazyka (neříkat a ukazovat), zachovat sdělení a přesto "obstát a nebýt pouhou ilustrací". Vše je podřízeno sugestivnímu pojetí "jste tam s nimi". Absurdnost a zbytečnost válečné mašinérie skrze každodenní zákopový existenciální horror, který však krom hrůzných výjevů (tu skrze válečný výjev, tu prostým přežíváním bez naděje na budoucnost, tu ukázkou člověk člověku vlkem), umí dát do kontrastu lidskost i nečekané průsvity normálnosti všemu (tu nadřízeným, tu bezčasí, tu lidstvu) navzdory. Mnohdy beze slov; čistě pohledem, zvukem, naznačeným, hudbou. Ano, dalo by se vyčíst, že to negraduje, ale prostě tak nějak plyne během posledních (tý)dnů na frontě. Což není zcela divácké, ale je to záměr, který zrovna sem sedne. Není to však to samé na sto a jeden způsob. Ano, nedá se popřít, že mnohé z hrůz již zpracovala neméně působivě jiná díla (stěží však adaptaci klasice všech klasik, ze které všichni vycházejí, vyčíst "že je poněkud ohraná"). Snímek, který nevyhnutelně rozděluje... Jedni nevydýchají "šáhli mi na milovanou předlohu", druzí "to už jsme viděli a nemusíme znovu", třetí budou žehrat "na neexistující tempo". A pak tu budou ti, kteří z toho nebudou mít klidné spaní. Nikoli pro explicitní výjevy válečných zvěrstev či aktuálnost "navzdory století", ale pro celkový pocit zmaru toho všeho, kdy si to vystačí s málem; třeba pouhou poutí uniformy z fronty. (29.10.2022)