Na západní frontě klid

„O pár týždňov budeme v Paríži,” alebo teda i priebeh [už vo svojej väčšej, druhej polovici; a to konkrétne od roku 1917, pozn. recenzenta] I. svetovej vojny očami, resp. mimoriadne sugestívnou, »vizuálnou optikou« nemeckého rádového vojaka: Paula Bäumera, ako jednoznačne ústredného protagonistu, ktorý ma bude následne sprevádzať snáď nielen len v priamom dohľade od špinavých «francúzskych zákopov», ale zároveň aj po úplne iných miestach naprieč francúzskym vojnovým prostredím, i keď si zase musím prosto priznať, že obidva znepriatelené tábory sa sotva hýbali dopredu o niekoľko stoviek metrov, a práve preto sa nazývala, ako povedzme zrovna »zákopová vojna«, a k tomu i so všetkým, čo k nej azda už automaticky prislúcha: naprosto tvrdé boje zblízka vojak proti vojakovi, ohnivé plameňomety, jedové plyny, ťažké tanky a svižné lietadlá, vrátane i neustále svištiacich smrtonosných guliek - neustále sa objavujúcich všade navôkol v tesnej blízkosti takmer na centimetre od bojujúcich vojakov; alebo ešte poprípade i množstvo nelogických rozhodnutí od vrchných veliteľských štábov + neúrekom ťažkých strát na obidvoch stranách, a to vlastne ani nehovoriac, koľko civilistov prišlo o holé životy; skrátka ľudský život nemal žiadnu váhu! • Čisto hollywoodskú verziu z roku 1930: All Quiet on the Western Front; a mimochodom sa zrejme asi jedná o vôbec najlepšie spracovaný [proti]vojnový titul podľa románovej predlohy spisovateľa: E. M. Remarquea z troch ponúkajúcich sa, sa ani o rovných 92 rokov neskôr, vskutku nepodarilo znovu prekonať už i predtým extrémne vysoko nastavenú látku, aj keď si treba na druhej strane zase uvedomiť predovšetkým i to, že v americkej verzii, ústredné postavy stelesnili americkí predstavitelia [Lew Ayres ako Paul a Louis Wolheim ako Katczinsky], zatiaľ čo teraz dostávajú najväčší [a kľúčový] priestor zväčša iba nemecko-rakúski herci: Felix Kammerer & Albrecht Schuch, čo rozhodne kvitujem, pretože mi to nakoniec príde i oveľa realistickejšie, ako keď sa dajme tomu Američan «hrá» na Nemca! A to je podľa mňa i značné mínus, čo sa celkovo týka pôvodnej verzie. • V technickej rovine som zaznamenal i tieto inšpiračné vzory: niečo medzi kubrickovým Paths of Glory a mendesovým ["účelovým, jednozáberovým"] projektom v podobe 1917, obalenej v akejsi »revenantsko-ryanovskej atmosfére«, čo u mňa vyvolávalo akýsi naturalistický zážitok. • Miestami sa asi už prílišne tlačilo na pílu s istým, predvídateľnejším účinkom, no i napriek tomu daný počin u mňa obstál na výbornú, ktorý by sa dal inštinktívne rozdeliť i na akési kapitoly s čoraz údernejším obsahom v rámci celku. • O režisérovi E. Bergerovi som doposiaľ akosi ani nijako extra zvlášť totižto netušil, no odteraz si už dám na tohto šikovného Švajčiara podstatnejšie väčší pozor, keďže mi má do budúcna i čo ponúknuť? Uvidíme, necháme sa v podstate i [ne]príjemne prekvapiť, s čím príde totiž nabudúce... (28.01.2024)

Remarque je jedním z mých nejmilovanějších autorů, ke kterým se napříč životem opakovaně vracím a první německé zpracování nejslavnějšího a ve školních osnovách nejvyžadovanějšího románu jsem proto dlouho odkládal. Zvěstí o nepřesném nebo rovnou drzém přepracování bylo hodně a proto jsem teď v šoku, o jak dobrou adaptaci jde. Ale ne nutně o adaptaci jednoho díla, ale autorova díla souhrnného. Právě v tolik očerňované lince vyjednávání o konci války je v pár slovech či větách vyjádřen věčný bol, který se objevoval i v knihách, které se odehrávaly dávno po konfliktu nebo mezi světovými válkami. Stesky nad zbytečným protahováním uzavření příměří, které má za následek úmrtí mnoha nevinných, mají hrdinové většinou jen v hlavách a myšlenkách. Pro větší efekt je taková subjektivita nahrazena rozčilujícími obrazy a nespravedlivými pocity. V linii frontové nejde o to, které výjevy z knihy se povedlo do filmu přenést (přestože slavné nesnesitelné čekání v zákopu společně s nepřítelem nechybí), ale o atmosféru zatracení, zoufalství a věčné škody, která se vsákla do každé minuty. Nejvyšší hodnocení nakonec dávám i přes vynechání linky, která mě v knize tížila nejvíc. V té se hlavní hrdina při dovolené vrací na pár dní domů a zjišťuje, že takový návrat, jaký si představoval, nejspíš nikdy nebude možný. Že lidé, kteří boje nepoznali, nikdy nepochopí trauma a děs, který si veterán přináší . V rámci zhutnění děje a neopuštění zničujícího prostředí kontaktu s nepřítelem proto chápu takovou změnu a rád mírně nadhodnotím. Protože literární dílo vzniklo téměř o sto let dříve než tento snímek a varování nejsou o nic méně aktuální. (12.03.2023)

Kdyby se to nejmenovalo, tak jak se to jmenuje, nebudilo by to u některých jedinců takový rozruch. Já naštěstí knižní předlohu nečetl. Neviděl jsem ani původní filmový počin z roku 1930, takže z tohoto hlediska nemám s čím srovnávat (možná díky bohu). Po technické stránce skvěle odvedená a dechberoucí filmařina, ale bohužel po dějové stránce je to trošku hluché, zvláště při delších nebojových scénách, kde nám autoři chtějí dát prostor soucítit s postavami a naladit se na jejich emocionální úroveň. Tam to dost vázlo. Kdyby se v průběhu celého tohohle filmu jen válčilo v zákopech, užil bych si to dost možná více, protože bojové scény braly dech! (30.10.2022)

Velmi povedený ryze protiválečný film. Většina válečných filmů se nemůže vyvarovat potřebě spektáklu a dát smrti nějaký význam, což je z vypravěčského hlediska pochopitelné, avšak nikdy i přes své zprávy nemohou být protiválečnými filmy. Tento snímek je pravým opakem a podle mě velmi dobře zachycuje esenci knihy. Silně to semnou rezonovalo a dokázal jsem se vžít do postav nadšených mladíků, kteří brzo narazí na realitu a nesmyslnosti války. Postupné mizení party přátel na mě fungovalo hlavně skrze oči protagonisty. Moc povedený kousek k zamyšlení a znepokojení. Pětikvalt nedávám vlastně jen proto, že má předloha přece jen ještě na víc a že na nevyužití potenciál, to je lehce nataženější. Jinak jde o vizuálně nádherně provedený kousek, co na vás dýchá filmovou řečí a láskou k materiálu. (29.12.2022)

Adaptace, která se nebojí naprosto zásadním způsobem sáhnout na samotné základy toho, na čem stojí právem nadčasová předloha a... A přesto je tou nejvěrnější možnou adaptací. Učiněný etalon jak adaptovat psané slovo do filmového jazyka (neříkat a ukazovat), zachovat sdělení a přesto "obstát a nebýt pouhou ilustrací". Vše je podřízeno sugestivnímu pojetí "jste tam s nimi". Absurdnost a zbytečnost válečné mašinérie skrze každodenní zákopový existenciální horror, který však krom hrůzných výjevů (tu skrze válečný výjev, tu prostým přežíváním bez naděje na budoucnost, tu ukázkou člověk člověku vlkem), umí dát do kontrastu lidskost i nečekané průsvity normálnosti všemu (tu nadřízeným, tu bezčasí, tu lidstvu) navzdory. Mnohdy beze slov; čistě pohledem, zvukem, naznačeným, hudbou. Ano, dalo by se vyčíst, že to negraduje, ale prostě tak nějak plyne během posledních (tý)dnů na frontě. Což není zcela divácké, ale je to záměr, který zrovna sem sedne. Není to však to samé na sto a jeden způsob. Ano, nedá se popřít, že mnohé z hrůz již zpracovala neméně působivě jiná díla (stěží však adaptaci klasice všech klasik, ze které všichni vycházejí, vyčíst "že je poněkud ohraná"). Snímek, který nevyhnutelně rozděluje... Jedni nevydýchají "šáhli mi na milovanou předlohu", druzí "to už jsme viděli a nemusíme znovu", třetí budou žehrat "na neexistující tempo". A pak tu budou ti, kteří z toho nebudou mít klidné spaní. Nikoli pro explicitní výjevy válečných zvěrstev či aktuálnost "navzdory století", ale pro celkový pocit zmaru toho všeho, kdy si to vystačí s málem; třeba pouhou poutí uniformy z fronty. (29.10.2022)