Světová válka Z

Tak takto pracujú vedci v špičkových laboratóriách! Ruvajú sa do krvi, hryzú sa navzájom, aby sa v skutočnosti len tak bezcieľne a bezducho potulovali. Blúdia okolo prístrojov, skúmaviek a archívov s predmetom ich skúmania bez toho aby o ne pohľadom zavadili. Bezradné cvakanie zubami zaslúžilých autorít. Vedecká komunita sa zaktivizuje, len keď ich zombíkovskú strnulosť ozvláštni akákoľvek návšteva. Alebo keď ich niekam pozvú. Táto alegória bádateľsko/vedeckej práce sa mi páčila z filmu najviac. A na okraj: Od Bayovej Skaly (1996, r. Michael Bay, USA) som mal pri komerčnom multiplexovom megafilme konečne pocit, že sa zo mňa nesnaží Hollywood spraviť zase idiota. (01.07.2013)

Tenhle film se mi válel na disku s tim, že někdy, až budu totálně zlitej, si to pustim. Za střízliva na takovýhle ptákoviny radši ani nekoukám. Problém byl v tom, že minulou noc jsem byl objednán jako odvoz lidí z nějakýho koncertu, takže jsem zůstal střízlivej. A čekání jsem si chtěl ukrátit timhle filmem. Úvodní chaos, kdy ještě neni úplně jasný, co se vlastně stalo, vypadá docela nadějně a má i nějakou atmosféru. Jenže potom začnou ve filmu úřadovat akorát různý neuvěřitelný náhody a hromada nelogičností a z postavy Brada Pitta se stává nesmrtelnej geroj, kterej by spíš patřil do nějakýho 30 let starýho béčkovýho akčňáku. U něho jsem zvyklej, že hraje přecejenom v "chytřejších" filmech. Asi mu holt lezou do peněz všichni ty adoptovaný sirotci ze Somálska a Bangladéše, tak bere role v kdejaký kravině. Ale jednu výhodu ten film měl. Byl to takovej výplach mozku, že když jsem pak jel vyzvednout ty lidi z koncertu, tak jejich opilecký blábolení mi přišlo jako vysoce intelektuální debata. A ještě uznávám, že pár scén se docela povedlo. Ale jako celek je to strašná blbost. (28.12.2014)

Spíše než klasické zombie to vypadalo na nakažené lidi např. jak ve 28 dní poté. Jsou zde extrémně rychlé a agresivní, klidně skočí ze střechy nebo vymlátí okno v autě. Když se to tvůrcům hodí (poslední část filmu, spojovací křídlo zdravotnického centra), tak ale pokojně zůstanou stát za zatarasenými dveřmi, ze kterých by, dle předchozího chování, nadělali třísky za pár vteřin. Ten film ale ustojí všechno. I superrychlý rozjezd, kde si máte vytvořit vztah k Pittově rodině, která mi byla totálně u anusu. Opravdu bavit mě to začalo až od výsadku v Koreji. Film pak nabírá neskutečné grády a Pittova postava tam zažívá fakt globální megadobrodružství. Zdrhá milionům zombií v epických scénách, i se potichu plíží po chodbách, kde je čekání na zvuk kterým to někdo posere přímo nesnesitelné. Finální pointa mi přišla chytrá a Marc Forster potvrzuje status univerzála, který dokáže natočit cokoliv. (09.09.2013)

„Shit happens.“ Neschopnost režírovat přehledné akční scény Forster prokázal již v Quantum of Solace. WWZ naštěstí, navzdory klamnému marketingovému zdání, nestojí na akčních atrakcích. Jeho nejsilnější zbraní je takřka romerovsky důsledné vytěžení společenských přesahů zombie žánru. Neustálé přepínání mezi mikro a makro perspektivou ukazuje, že v nastalém chaosu ví jednotlivec stejně málo jako instituce, které své zájmy realisticky nepodřizují osobnímu bezpečí (buď jdeš s námi, nebo přes palubu). Právě skutečnost, že vyprávění není limitované tím, co ví jeden člověk nebo skupina lidí, znemožňuje označit WWZ za film promyšleně využívající videoherní narace. Gerryho postup přesto odpovídá narativnímu modelu, pro který mají herní studia pojmenování „string of pearls“. Teprve poté, co je plně využito vyprávěcího potenciálu jednoho prostředí (a dochází k pomyslnému ukončení levelu), může se přejít do prostředí jiného. Nejde ale jen o monotónní sbírání informací, které vedou k dalším informacím. Film jednak podvrací očekávání tím, jak vtipně nakládá s prvkem (blbé) náhody, jednak průběžně mění kontext, v němž se k zombie nákaze vyjadřuje. Od dominujícího kontextu rodinného se přes vojenský, politický a medicínský dopracuje zpátky ke kontextu rodinnému (na jehož svrchovanost jsme s různou mírou citové agresivity upozorňováni v průběhu celého filmu). Je tím nejenom stvrzeno melodramatické schéma, na němž stojí většina hollywoodských blockbusterů (opravdu nejde jenom o nějakou mou úchylku – hledat za vším melodrama), zvolený vyprávěcí oblouk zároveň dobře slouží humanistickému poselství filmu, výzvě, abychom se nestyděli za své slabosti (lidskost, která nás činí zranitelnými, jako nejsilnější zbraň). Díky solidnímu výkonu Brada Pitta není emocionální rovina filmu zcela plonková a beze studu připouštím, že mne Gerryho písemná prosba krátce před závěrem dojala. Z hlediska distribuce informací a vytváření paralel mezi současnou politickou situací a fiktivní zombie zkázou chytrá zábava nakonec doplácí hlavně na snahu zavděčit se příliš mnoha skupinám diváků. Jak už jsem zmínil, akční scény jsou chaotické, scénám jako z herních survival hororů chybí originální nápady a atmosféra (protože víme, že se za pár okamžiků stejně bude chrčet, utíkat a kousat), některé scény postrádají logiku (rozvrzané bicykly měly být tišší než chůze?) a v jiných nadbývá násilný product placement (jestli nechcete ve scéně s automatem spatřovat jízlivou kritiku konzumerismu). WWZ na každý pád skvěle šlape, má v sobě potenciál na ještě lepší sequel a mezi zombie filmy dneška představuje sympatickou výjimku také svou vkusností (což je možná contradictio in adjecto, ale osobně mi vůbec nevadilo, že krize dopadla také na umělé mozky, střeva a jiné laskominy). 75% Zajímavé komentáře: Marigold, Psema, flanker.27, xxmartinxx (27.06.2013)

Předchozí Forsterův počin KAZATEL KALAŠNIKOV při své o něco málo víc než než dvouhodinové stopáži precizně dodržoval pravidla hollywoodského načasování a výstavby, když byl rozdělen do čtyř půlhodinových aktů a od patnácté minuty s každou další půlhodinou docházelo k dílčímu bodu obratu ve vyprávění. Vznik SVĚTOVÉ VÁLKY Z provázely ale problémy v podobě střetu režiséra a herecké hvězdy, scénář byl několikrát přepisován, natočená druhá polovina se přetáčela a dotáčely se scény do úvodu. Produkční problémy vysvětlují, proč je poslední Forsterův snímek tak strukturně rozpadlý. Při skoro dvouhodinové délce je na místo standardních čtyř rozdělen do tří aktů (35, 30 a zbylých víc jak 40 minut), která mají držet pohromadě díky postavě Gerryho a zapojením motivů z jeho osobní linie (rodina, návrat k ní)._____ Netradičně vystavěné a jako celek nesoudržné dílo působí spíš jako procházka historií zombie subžánru - podobně jako fungovalo QUANTUM OF SOLACE, vznikající během scenáristické stávky, ve vztahu k bondovskému universu. První dva akty jsou v rámci zombie subžánry ozvláštňující svým soustřeďováním se na vývojový vzorec vyšetřování na místo putování a příklonem k makroperspektivě. Ovšem s třetím aktem se změní perspektiva z makroroviny do mikroroviny, od vývojového vzorce vyšetřování se upustí nahrazením cíle v profesní rovině (na místo hledání pacienta 0 se objevuje vakcína) a promění se i stylistické strategie (na místo rychle stříhaných akčních pasáží, v nichž se střídají detailní záběry s nadhledy, zatímco se důsledně pracuje s mimoobrazovým prostorem a pokaždé se zesiluje jiný prvek stylu od svícení ke zvuku, se stříhá pomaleji a dění se inscenuje do více plánů). Škoda, protože vypadat kinoverze jinak, mohlo jít o soudržný a výborný film, který se v závěru nevzdává svého politického přesahu adorovaním rodinných hodnot, má nekonvenční zakončení a neodchyluje se od makroperspektivy jakožto hlavního ozvláštnění zombie flicku. Doufám v režisérský sestřih na B-R, po kterém je možné přehodnocení. (02.07.2013)