Světová válka Z

Příliš velké sousto, myslím si. A taky se mi zdálo (ale to už může být noční paranoia), že hudební pasáže místy trošku vykrádají skvělý soundtrack skutečného zombie mistrkusu 28 dní poté. A myslím si, že nějaká vyhláška ministerstva kultury by měla zakázat, aby se nadále používalo astmatických dětí jako podřadných plot pointů, soustřeďte se radši na atmosféru, filmaři, sakra! (02.11.2013)

Tak takto pracujú vedci v špičkových laboratóriách! Ruvajú sa do krvi, hryzú sa navzájom, aby sa v skutočnosti len tak bezcieľne a bezducho potulovali. Blúdia okolo prístrojov, skúmaviek a archívov s predmetom ich skúmania bez toho aby o ne pohľadom zavadili. Bezradné cvakanie zubami zaslúžilých autorít. Vedecká komunita sa zaktivizuje, len keď ich zombíkovskú strnulosť ozvláštni akákoľvek návšteva. Alebo keď ich niekam pozvú. Táto alegória bádateľsko/vedeckej práce sa mi páčila z filmu najviac. A na okraj: Od Bayovej Skaly (1996, r. Michael Bay, USA) som mal pri komerčnom multiplexovom megafilme konečne pocit, že sa zo mňa nesnaží Hollywood spraviť zase idiota. (01.07.2013)

V tom filmu vyjde ze zombie apokalypsy bez následků pouze Severní Korea, protože tam povinně vytrhali zuby všem 25 milionům obyvatel. Myslim, že už žádná reálná válka nehrozí, Hollywood ji totiž právě zažehnal. Jinak jsem teda netušil, že letos v kině uvidim něco ještě blbějšího než Nevědomí! Pitt přežije i pád letadla, děj je posouván prostřednictvím těch nejvíc nepravděpodobných náhod, protože scénář psal... no, Lindelof. Prvních dvacet minut je výborně děsivých a vtahujících, zbytek ale nevystraší ani tu Pittovu dcerku, co si přála k narozeninám štěňátko a trpěla astmatem. 60% hlavně za spektakulární akci v Jeruzalémě. (19.06.2013)

Tvůrce, který si nejprve zakládal na konverzačních dramatech se silnými charaktery á la Ples příšer, velmi rychle ukázal, že je žánrovým všeumělem. Troufl si i na agenta Jejího Veličenstva i na dojemný příběh autora dětského hrdiny Petera Pana. Vskutku stylově i tematicky nesourodé portfolio. Tentokrát se Němec Marc Forster vrhl na velmi ambiciózní zombie jízdu. Ta se však údajně rodila ve velkých bolestech (přepisovaný scénář, herec a producent Pitt se měl zásadně neshodnout s jiným producentem). Film místy skutečně neví, čím chce být, často převléká kabát, ale i tak poměrně slušně chutná. Ale k tomu kabátu.. Začínáme Bradem Pittem v roli ochránce svých nejbližších. Rodinný úprk v panice ucpaných ulic je nadmíru vydařený (velkolepý chaos umocňuje kamera zkušené legendy Roberta Richardsona). Stejně se dá mluvit o rabování v marketu. Rodina je záhy v bezpečí, moc dobře ví, že tuhle nebezpečnou šichtu za taťku nikdo nevezme, přichází tedy přemýšlivý Brad Pitt zachraňující zbytek světa, respektive to, co z něj zbylo. Hlavouni ho nelogicky (jen s minimem vojáků a mladým vědátorem, který hned na začátku své životní mise zakopne a omylem se zastřelí, nekecám!) posílají hledat původní ohnisko nákazy. Z Brada Pitta cestovatele je záhy ostrý chlapík s chladnou hlavou, který bez rozmýšlení usekává pokousanou ruku vojandě a utíká před bleskurychle útočícími potvorami, které v trikových kouzlech dobývají vysoké hradby. A nakonec je tu až v komorním pojetí Brad Pitt jako ten, který na vše přijde a ještě si stihne zahrát ruskou ruletu s injekční stříkačkou. Na druhou stranu buďme rádi, že se pořád něco děje. Scénář prostě není zrovna nejchytřejší, spoléhá na berličky, hodně se tu hraje na náhodu, a i když je docela fajn pozorovat gesta hlavního hrdiny v roli táty (případně na papír píšícího vzkaz pro rodinu), výrazně mi tu chybělo navození onoho pocitu úzkosti a zoufalství (vždyť tu lidé „umírali“ po tisících). Přesto je příjemné vidět, že globální apokalypsa nemusí být jen o do latexu navlečené Mille Jovovich. World War Z má slušný spád, místy je zábavná, potácivě se ploužící zombie jsou stále velmi zajímaví a fotogeničtí a ještě se ochotně rozbíjejí o projíždějící auta. Epické davové sekvence vřeštících nemrtvých nejen v Izraeli jsou pak jedním slovem výborné. Naopak velká škoda, že leccos kazí až zbytečně rychlý střih a i jinak chválená kamera, která při kontaktních soubojích jako by nevěděla, koho vlastně snímat. Velmi potěší už zmiňovaný Pitt, který si, ač na film dohlížel i producentsky, překvapivě nepřipravil nějakou zásadní hereckou sekvenci jako třeba pod Iñárritem utrápený manžel kdesi v Maroku, který sleduje stále slabší manželku coby oběť jedné zbloudilé střely. Moc mě těší, že si tenhle brzy padesátiletý sympaťák zrající jak víno po celou kariéru poměrně pečlivě vybíral, do čeho se pustí a nikdy se nenechal zaškatulkovat. Potěší i prakticky neznámé ženské duo Mireille Enos a Daniella Kertesz. Fandil jsem a čtyři hvězdy prostě dám!! (27.06.2013)

Předchozí Forsterův počin KAZATEL KALAŠNIKOV při své o něco málo víc než než dvouhodinové stopáži precizně dodržoval pravidla hollywoodského načasování a výstavby, když byl rozdělen do čtyř půlhodinových aktů a od patnácté minuty s každou další půlhodinou docházelo k dílčímu bodu obratu ve vyprávění. Vznik SVĚTOVÉ VÁLKY Z provázely ale problémy v podobě střetu režiséra a herecké hvězdy, scénář byl několikrát přepisován, natočená druhá polovina se přetáčela a dotáčely se scény do úvodu. Produkční problémy vysvětlují, proč je poslední Forsterův snímek tak strukturně rozpadlý. Při skoro dvouhodinové délce je na místo standardních čtyř rozdělen do tří aktů (35, 30 a zbylých víc jak 40 minut), která mají držet pohromadě díky postavě Gerryho a zapojením motivů z jeho osobní linie (rodina, návrat k ní)._____ Netradičně vystavěné a jako celek nesoudržné dílo působí spíš jako procházka historií zombie subžánru - podobně jako fungovalo QUANTUM OF SOLACE, vznikající během scenáristické stávky, ve vztahu k bondovskému universu. První dva akty jsou v rámci zombie subžánry ozvláštňující svým soustřeďováním se na vývojový vzorec vyšetřování na místo putování a příklonem k makroperspektivě. Ovšem s třetím aktem se změní perspektiva z makroroviny do mikroroviny, od vývojového vzorce vyšetřování se upustí nahrazením cíle v profesní rovině (na místo hledání pacienta 0 se objevuje vakcína) a promění se i stylistické strategie (na místo rychle stříhaných akčních pasáží, v nichž se střídají detailní záběry s nadhledy, zatímco se důsledně pracuje s mimoobrazovým prostorem a pokaždé se zesiluje jiný prvek stylu od svícení ke zvuku, se stříhá pomaleji a dění se inscenuje do více plánů). Škoda, protože vypadat kinoverze jinak, mohlo jít o soudržný a výborný film, který se v závěru nevzdává svého politického přesahu adorovaním rodinných hodnot, má nekonvenční zakončení a neodchyluje se od makroperspektivy jakožto hlavního ozvláštnění zombie flicku. Doufám v režisérský sestřih na B-R, po kterém je možné přehodnocení. (02.07.2013)