Šišanje

Jsou určité hranice a pro jejich překročení není žádná omluva.K těm hranicím dojde neštastné a nepochopené dítě,ale jen zlý člověk je překročí.. Vemte nějakého slabocha bez názoru,touhou někam patřit, strčte mu knížku Mein Kempf a zbytek se už udělá sám.. Pointa tam sice nějaká je, ale viděla jsem celkem dost filmů na podobné téma a tenhle byl zkrátka nejslabší. Vývoj hlavní postavy byl takový nijaký, z tichého "matematického génia" se stal doslova vymaštěný debil a to zničehonic. Příběh mě moc nevtáhnul, zdaleka to nemá takovou sílu a hloubku jako třeba American History X, emoce byly úplně na bodu mrazu a já se jen celou dobu modlila, ať ty pitomce někdo majzne něčím po hlavě a je konec. O nějaké výrazné postavě se nedá mluvit, všichni byli naprosto nezajímaví. Ale snaha něco důležitého sdělit se cení... (23.10.2012)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 2 - Srbsko. Uvědomil jsem si, až v průběhu sledování Šišanje, že volba mých dvou filmů v rámci Tour může působit téměř politicky. USA a Srbsko, to by měla následovat Bosna, Izrael a Palestina. Ale volbu jsem učinil nevědomky. Srbské filmy jsou drsné, syrové, o to více autentičtější. Žádný jiný evropský stát asi nebyl v devadesátých letech více poznamenaný mezinárodní politikou, válečným konfliktem a bombardováním, z něhož se dodnes nevzpamatoval. Nic jiného než drsnost a syrovost asi nelze ani očekávat. Šišanje jsou slabší scénáristicky, kdyby zapracoval nějaký zkušený dramaturg, příběh by měl silnější efekt na diváka. Herecké výkony, kamera a třih solidní, celkově je to na tři a půl hvězdičky, jsem mírně rozpolcený, ale zvedám směrem nahoru. Pokud budu na vážkách u Chorvatska, tak zvednu taky, abych se nedopustil balkánské nekorektnosti. (03.04.2015)

Srbští ,,Hranaři" z prostředí fotbalových hooligans/skinheads. Tak jako v případě Hranařů dosti ožehavé a naléhavé téma zpracované velmi tendenčním způsobem. Nevím, proč si tvůrci myslí, že použití nesmyslně roztřesené a rozostřené kamery, zběsilé zoomování a šílené švenky, kvazimoderní ruchy jsou nositeli kvality a udělají dobrý film, ve výsledku všechny tyhle špatně okopírované výrazové prostředky z trendy amerických krimi seriálů působí hodně rušivě. V případě Hranařů i Šišanje je opravdu škoda takhle promrhaných šancí, obě témata, totiž korupce i pravicového extremismu, je nanejvýše potřebné otevírat a nějak je, a to nejen umělecky, reflektovat. A i když mám z filmu nanejvýše rozporuplný pocit, vágní autentičnost i přemíra klišé z filmu doslova trčí, Stevan Filipovic naštěstí není až takový filmový amatér (a nebojme se napsat diletant) jako náš Tomáš Magnusek, takže se z jeho filmu nevyloupli Bastardi, i když by se to mohlo skrze tématickou spřízněnost zprvu zdát. Na druhou stranu, k zahraničním etalonům a legendám žánru (Kult hákového kříže, Romper Stomper, Svatý boj...) se levně filmoví skinheads po srbsku nepřibližují ani zdaleka... (07.04.2013)

"Nož, lžica, Srebrenica!" Svým způsobem je to nazi-skinheadská klasika. Uťáplej kluk se nadchne pro siláckou skin kulturu a postupně v ní nachází své místo, aby byl nakonec papežtější než sám papež. Tuhle šablonu známe především z amerických filmů podobného ražení. Jenže ten Balkán je jinej a kdo měl někdy možnost setkat se s fanoušky CZ Bělehrad nebo i záhřebského Dinama, dá mi za pravdu. Jsou nacionalističtější, brutálnější a bez zábran. A to se nakonec ukazuje i tady. Film je navíc ještě vyšperkován kriminální zápletkou a politickým rozměrem, přičemž ani jeden z aspektů rozhodně nepůsobí rušivě. Další hodnotný zářez na pažbu hooligans filmů. 80% (08.11.2013)

Když vidíte, jak skupinka vymaštěných hololebkounů umravňuje cikánskou mafii, co řeže nepřizpůsobivým čutálistům končetiny, je docela obtížné, udržet ruku od holícího strojku. Navíc pokud spolužáku Landovi zmáknete sem tam nějakou tu písemku, náramně si vás oblíbí, seznámí vás s kamarády a jejich "ideály" a začne z vás formovat srbského Hitlera. Nezaujatý, středo pravicový divák pak musí řešit dilema, má li začít chodit na solárko nebo si pořídit elektrikářské tetování, aby se měl s kým ztotožnit. Je smutné vidět, že na čerta platí pouze ďábel a mlčící, připosraná většina se asi nikdy nebude schopna sjednotit a deratizovat to svinstvo v celém spektru. A proč taky! Můžeme přece v pohodlí svých maloměstských obýváků buď hřímat nad tím hnusným rasizmem, zkurvenými skinheady, co neznají meze a pohoršovat se nad fritováním Natálek nebo se vztekat nad tím, že nás Natálčin tatínek zbavil přes noc přebytečných barevných kovů např. zahradního nábytku, plynových trubek a přívodních kabelů pod napětím, jako bonus nám sežral psa a trochu nás ojel nožem, protože jsme se bránili neadekvátním výrazivem. Pohoda! Ještěže alespoň můžeme sem tam na fotbal a dát si tam pořádně do držky!! (26.08.2011)