Duna

Knižně je Duna tak ucelené dílo, že obsahem je opravdu hodně těžké předat veškeré autorovy myšlenky do takového díla, jako je právě film. Denis Villeneuve ale udělal vše pro to, abych z kina odcházel v dobrém rozpoložení a s pocitem, že jsem viděl něco naprosto jedinečného. Byť si ve filmu plno myšlenek divák musí uhlídat (pokud zná knižní předlohu) nebo domyslet (pokud ji nezná). Během čtení na mě kniha působila, jako když předává celou řadu ekologických poselství, což zde vlastně není. Naopak se jedná o artový sci-fi kousek s úchvatným vizuálem, malým množstvím akce a epickou hudbou z pera Hanse Zimmera. Ta sice není natolik přátelsky poslechová, jako u jeho dnes již klasických melodií, ale o to emotivnější je v průběhu celého filmu. A to především v kombinaci s úchvatnými záběry, kde scéna, to pastva pro oči. Doufám, že se filmu bude dařit, protože pokračování by si v podobném duchu jednoznačně zasloužilo. (22.10.2021)

Tak nějak jsem tento kopec písku pořád obcházela, až jsem o něj zakopla a spadla přímo do něj a přímo na hubu. Chvíli ale opravdu jen chvíli jsem měla pocit, zda se neukoušu nudou, ale velmi brzy mi do písku spadla rovnou celá brada. Nádhera ... tak moc to na mě chtělo působit nezáživně, ale neodtrhla jsem oči od obrazovky. Všemi smysly až neuvěřitelně působivě na mě příběh nedochůdčete krve šlechtické zaútočil. Věřím, že hlavně díky naprosto geniálnímu hudebnímu doprovodu. Kdy je v plánu dvojka? Letos? Super. (16.01.2023)

Připravovala jsem se na to, že budu zklamaná, protože komplexního díla Herbertovy Duny se vší její podmanivou krásou, filosofií, vznešeností, ale také filigránsky jemnou a hlubokou hořkosmutnou ironií a nadhledem, s nimiž uchopuje prostor a čas jednotlivců i druhu, či přesněji řečeno nepoměrně delší čas na zrání idejí než jejich nositelů, a filosofickou podstatu "ekologie" v nejširším smyslu slova, tedy včetně intimního vztahu bytostí s jejich domovskou planetou, si nesmírně vážím jako jedné ze zásadních knih v dějinách lidstva vůbec, a protože mě doteď téměř fyzicky bolí, jak třeba pokračování Blade Runnera, dalšího díla, které hluboce oceňuji v jeho výjimečnosti, odvaze a laskavosti, s níž lidstvu nastavuje zrcadlo (více zde: https://www.csfd.cz/film/8268-blade-runner/recenze/?comment=8420323), Villeneuve strašně zkazil (více píšu tady: https://www.csfd.cz/film/343108-blade-runner-2049/recenze/?comment=11549842). Tady ale scénáři evidentně hodně pomohlo, že už před ním natočili Dunu jiní, a když se věrně drží kvalitní předlohy (byť nesamostatně kopíruje a cituje od filmových mistrů), umí aspoň překvapit vnímavostí pro atmosféru. Leccos je obětováno (například celá hluboká linka princezny Irulan a politické důvody toho, proč Lady Jessica zůstala pouhou konkubínou) a bez znalosti knižní předlohy nebo alespoň polopatického Lynchova zpracování jsou navíc důležité souvislosti hůře srozumitelné, ale po ješitnosti, přezíravosti a zplošťující snaze o komerční úspěch a slávu, které zaprodal všechnu efemérní zázračnost filosofie původního Blade Runnera, nezbylo v Duně naštěstí vůbec nic. Estetika je mocná, poutavá a adekvátní předloze, vtělená do existence postav, rodů, kmenů i planety a jejich spojených osudů. Drobnosti, které občas vytrhují, by se našly - např. to, jak si postavy něco sdělují, resp. jak se tudy divákovi něco sděluje, co potřebuje vědět, se tu a tam mohlo podařit ústrojněji, a také je znát, že režisér se místy spoléhá na to, že pro znalce je příběh notoricky známý, usnadňuje si tím práci a věnuje se především budování omračující, ale případné atmosféry. Samozřejmě že tajím dech, jak to ještě ustojí s druhou polovinou, protože mnohé je přece jen potřeba sdělit, dovysvětlit a dotáhnout, ale jestli to nepokazí, bude to další důstojné převedení velikého díla na plátno v řadě. Lynchovu Dunu nicméně nepřekonává, pouze zdařile doplňuje o intenzivní atmosféru. *~ (24.10.2021)

10/10. Tady není o čem. Od Avataru jsem neměl pocit, že jsem v kině na podobně velkolepé filmové události a tenhle pocit vytrval po celou dobu delší stopáže, která ve výsledku utekla tak rychle, že jsem během titulků chtěl OKAMŽITĚ pokračování. Velmi unikátní, hloubavá, vizuálně podmanivá scifi odysea, která je stvořena pro velké plátna a filmové fanoušky, kteří chtějí víc, než zábavu a sterilní blockbustery. Pokud vám Duna nesedne - není to její problém. A není to i váš problém. Prostě nedojde k synergii zvoleného stylu, který Denis pro tuhle adaptaci zkonstruoval. A já ho za tenhle odvážný krok miluju. Nikdy by mě nenapadlo, že v kině pocítím podobné emoce, jako když jsem poprvé sledoval Společenstvo prstenu, Novou naději či první Matrix. Duna možná není obsahově a scénářem tak bohatá jako zmíněné projekty... ale díky pečlivé výstavbě fikčního světa a postupném odkládání karet na stůl - rozehrává tak podmanivý a zajímavý prolog k většímu příběhu, že v mém případě nemohu mluvit o ničem jiném, než o filmovém zážitku nejen letošního roku, ale dost možná poslední pětiletky. A to se tu vůbec nebavím o funkčních dramatech, politickém hašteření, designu celého světa, dech beroucí kameře, dokonalé hudbě, perfektně zvoleném hereckém obsazení či dalších proprietách, které dohromady tvoří událost jménem DUNA - na kterou pravděpodobně už nikdy nezapomenu. Ten kdo uvidí tohle scifi porno doma... je čistý barbar a já jdu ještě minimálně 3x koupit lístky, protože druhý díl MUSÍ přijít! Koření pro všechny! (21.10.2021)

Vesmírné koráby jako kráva, ale přivézt jim na tu planetu vděkem za koření trochu vody z Norska, to ne! Jako nečtenář předlohy jsem si více užil druhé shlédnutí, alespoň první poloviny polofilmu. Druhá, “pouštní” polovina se ve své zasněnosti do předstírané hloubky naopak více vlekla. Klíčová otázka: Nebýt žádné knížky a být pouze tohoto scénáře, byl by vůbec důvod ho zfilmovat, navíc v tak drahém provedení? Co nového kromě cool obřích červů by dnes přinesl do světa filmového sci-fi? Navíc, pokud je dnes za umění považována vizuální nádhera bez emocí a s frázemi bez návaznosti na filozofické otázky reálného lidského života, chci se vrátit do let 2001-2003, kdy mě velkolepé filmové výpravy do fantazijních světů dle knižních předloh dokázali rozbrečet a přiměli mě zamilovat si jejich postavy. Ryze IMAXovou čtvrtou hvězdu dávám za výborný casting, na který tento projekt čekal snad stejně jako na výtvarného vizionáře Villeneuva, za přehlídku kostýmů a mejkapu par excellence (Skarsgård!) a za dech beroucí audiovizuální kolosálnost, vyboostěnou “těžším” Zimmerem. Po jeho prvním poslechu v autě jsem nevěřil, že nebude taky posledním. Nebyl, a na track “Leaving Caladan” se těším na chystaném koncertním turné! (20.10.2021)