Chicagský tribunál

Celý čas som hľadal tie dôvody, pre ktoré mnohí označujú tento film filmom roka. Nenašiel som ich. Dlhá vykecávačka v súdnej sieni, ktorá len tak náhodou vyšla pred prezidentskými voľbami a čistou náhodou pasuje do kariet demokratom, BLM, protestom proti polícii a neomarxistom. Ani silný zážitok, ani nejakú stopu v duši z posolstva tento príbeh vo mne nezanechal. (17.10.2020)

"Pohrdáte svojí vládou, pane Hoffmane?" "Jestli pohrdám svojí vládou? Víte, v roce 1861 ve svém inauguračním projevu Lincol řekl, že 'Až všechny lidi unaví jejich ústavní právo změnit svou vládu, využijí svého revolučního práva tuto vládu rozložit a svrhnout'. Kdyby sám Lincoln tohle pronesl dnes, byl by postaven před soud s námi. Demokratické instituce jsou podle mě skvělé, jenže v nich působí špatní lidé. Takže vaše odpověď na to, jestli pohrdám vládou je taková, že v porovnání s tím, jak vláda pohrdá námi, to nic není." "Jak chcete tedy sesadit či rozložit vládu nenásilně, jak sám tvrdíte?" "Humorná otázka. V téhle zemi to děláme každé čtyři roky." aneb geniální procedurální drama pod neméně geniální scénaristickou a režijní taktovkou Aarona Sorkina. (24.10.2020)

"The whole world is watching." Chicagský tribunál těží zejména z výtečného hereckého obsazení a námětu podle skutečné události. Přestože se snímek z větší části odehrává v soudní síni a sestává hlavně ze soudních dialogů, obžalob, námitek, svědectví atd., tak nepůsobí zbytečně upovídaně a nudně, ba naopak - napíná diváka skrze slovní přestřelky a konfrontace mezi jednotlivými aktéry, což se mu daří až do samotného závěru. Z herců mě nejvíce oslovili Cohen, Langella, Rylance a v menší roli i Keaton, nicméně i ostatní zúčastnění se svých partů zhostili přesvědčivým způsobem. Film v sobě zručně mísí dobové nahrávky se Sorkinovou rekonstrukcí skutečného případu a poutavě poukazuje na odvěký boj mezi "obyčejnými poctivými lidmi" a "politicky amorálním systémem". (17.04.2021)

Můžeme si myslet o americké demokracii a soudním systému, co chceme, ale musíme připustit, že ani jedno není tak bezbranné, jak by se možná po první polovině tohoto filmu mohlo zdát. Snímek má skvělý spád, je výborně zahraný, skvěle sestříhaný, nebojí se přiznat, že je jednoznačně na straně bojovníků proti válce ve Vietnamu a vše tomu podřizuje, včetně odpudivé karikatury na soudce. (09.11.2020)

Zrůdně zmanipulovaný soudní proces, který se udál na přelomu 60./70. let v USA. Ve filmu funguje jako ukázka toho, jak zkorumpované instituce můžou zahnat jedince nebo skupiny do rohu a vyprovokovat je, aby v obraně udělali nějaký přešlap, který pak použijí jako záminku k trestu… Pro českého diváka je možná šokující, že i v prostředí „svobodné“ Ameriky mohl probíhat takto zvrácený proces. Nicméně, co je ještě více šokující, je to, že ve skutečnosti byl tento soudní proces a jeho okolnosti možná ještě větší fraškou než ve filmu – některé události se údajně odehrály trochu jinak (nebo v jiném sledu) a byly dokonce ještě drsnější nebo šílenější. Zdá se, že Sorkin pracoval s tímto historickým námětem poměrně volně, což by někdo mohl vidět jako negativum, nicméně film není dokumentem a jsem zastáncem toho, že celkový divácký zážitek a umělecké hodnoty filmu jsou stejně tak důležité, jako předkládání pravdy. Je tedy nezbytné fakta a fikci vybalancovat a zajistit, aby filmové podání příběhu mělo šanci rezonovat s publikem. Tudíž si myslím, že i u historických nebo životopisných filmů jsou určité změny nutností, pro účel celkového sdělení. Podstatné je koneckonců to, zda scénárista/režisér předal myšlenku příběhu, tedy to, co je na něm zásadní. Jádrem tohoto filmu jsou důležité lidské hodnoty a práva (potažmo i demokracie jako taková), které je nutné bránit proti zmanipulovanému systému, ať už jde o politicky motivovaného soudce, který byl zřejmě podplacen a manipulován ministrem spravedlnosti, nebo o prohnilou policii, která paradoxně sama vyprovokovává nepokoje… Myslím, že toto všechno se filmu podařilo předat s patřičnou pádností. Pomohly i velmi dobré herecké výkony (Sasha Baron Cohen, Eddie Redmayne…) a byla to koneckonců právě scéna výpovědi obžalovaného Abbieho Hoffmana (S. B. Cohen), která je jednou z nejsilnějších scén filmu. Ano, je možné, že takto přesně se to neodehrálo, ale ve filmu jde o výborně napsanou a ztvárněnou scénu, která tomu, co postavy obžalovaných zastávají, dává o to větší váhu a přímost. Z filmového hlediska jsem tedy s provedením a poutavostí nadmíru spokojená (jen je třeba "přetrpět" trochu zběsilý začátek, než divák začne s postavami a příběhem držet krok...). Bylo příjemné se touto formou seznámit s tehdejšími postoji a myšlenkami některých lidí, kteří protestovali proti válce ve Vietnamu, a vůbec s celou touto historickou kapitolou USA. Nebýt tohoto filmu, nejspíš bych vůbec netušila, že se něco takového událo. ~(4,1★)~ (19.04.2024)