Dokonalý únik

Báječná příroda, krásná příroda, nádherný ostrov...příběh se snaží hrát s divákem hru, jenže ho nenapsala A.Christieová. Zvrat s flashbacky film úplně zastavil a pak už dodýchal k finále. Co uděláte, když budete stát na skále a někdo se šplhá k vám, přehodí jednu ruku, funí, snaží se zachytit druhou rukou? Skopnete ho, ne? Tak jedna z postav mu vrazila nůž do ruky a s jekotem utekla.... A od Jovovichové, co normálně zvládne s přehledem deset chlapů i více, bych čekal lepší výkon. Dobře, nebyl to Resident Evil, ale to vědomí mi vadilo. Jovovichová je zkrátka akční hrdinka, a tak jí jiné polohy nevěřím. Jako oddechovka vcelku dobrá zábava, víc než lehce nad průměrem ovšem není. (17.12.2016)

WTF hovadina se zvratem vycucaným z prstu. Každý máme rádi příběhy, kdy vypravěč celou dobu naznačuje, kdo je vrah s tím, že čekáme, že to udělal někdo jiný, aby to byl někdo ještě víc úplně jiný. Ale to, jakou pointu tomu nasadil mistr režisér tady, je už trapné. Hlavní herecké duo funguje na 50%. Žena skvělá, muž zoufalý. Další dva páry fungují docela dobře a ten bývalý voják je sympaťák, ale to, jak je film veden a zakončen, je samoúčelné a nesmyslné. Naštvalo mě to. Není to totální brak, přesto docela hovadina. (13.12.2009)

Přesně tohle jsem potřebovala! S napětím sedět u obrazovky a hádat, kdo je kdo. Je neuvěřitelné kolik emocí ve mně během té hodiny a půl proběhlo. Herecké obsazení i scénář jsou nadstandartní. I pro tu nejmenší roli byl vybrán vhodný jedinec. Přes příjemný začátek se dostáváme do tajemného atmosféry, která by se dala krájet. Teprve po rozuzlení, když se karty vykládají na stůl, přichází pořádná podívaná. Ikdyž může akční konec působit trochu komicky, užila jsem si ho do poslední kapky. 4,5* (05.02.2012)

Střídavé napětí sinusového průběhu, v jehož elektrickém poli kovaný čtenář Agathy prohlédne přes nášlapné miny falešných stop poměrně záhy. /konec překombinovaného útvaru:/ Dokonale by se hodila paralela k jedné knize, nicméně místní spoilerová inkvizice by mě právem ukřižovala. Twohymu lze přičíst k dobru, že ač víme, kdo, lomcuje s námi třes- kdy a jak. Jeho oko kombinuje obsedantní voyeurismus, v němž je divák situován do pozice paranoika, jenž za každým spadlým listem vidí vraždící monstrum, s jakousi bezstarostnou dovolenkovou naivitou, v níž je naopak ukolébáván pohádkou, že v takovém vizuálně omamném ráji se nic ďábelského stát nemůže. Ústředním bodem nejistoty je postava Timothyho Olyphanta, který ve stylu G. I .Joe- Robinson Crusoe- Rambo vytváří celé stádo možností a hypotéz. A je tak nestoudně sexy ve stylu téměř zapomenuté mužnosti jeskynního pračlověka, že posílá všechny zšenštilé metrosexuály hluboko do podzemí. Proti stojí Steve Zahn v roli muže, o kterém si na první pohled řeknete, že ho máte přečteného, ale pak zjistíte, že o něm nevíte vůbec nic. Výborně se pracuje i se žánrovými stereotypy zločince. Zajímavý úhel na kriminální pátrání v době technoéry poskytuje i paradox džungle versus elektronické stopy, přičemž důkazní břemeno dlouhou dobu spočívá na divákovi. V závěru se film změní v tradiční hororovou hru kočky s myší a nejzábavnější je sledovat, kterak netradičním střihem a crazy záběrováním Twohy udělá zatraceně adrenalinovou překážkovou dráhu. Napoprvé jde o ( neobjevný a pod dravým povrchem staromódní) thriller, další projekce už může být detektivní luštěnka, při níž sledujete lovce kladoucí pasti na nebohé novomanžílky a nicnetušící obecenstvo. Šlápněte tam. 75 (22.10.2009)

Tak něco přesně takového jsem potřeboval.. Sexy dobrodružství šlehnuté pořádnou dávkou napětí a nečekaných zvratů. Mladý pár se rozhodne pro romantickou svatební cestu na Havaji. Dokonalý ráj, dokonalý únik od všednosti. Jenže jejich klidné plnění snů naruší informace o nedávné dvojité vraždě v nedaleké lokaci, nicméně jejich pohádka směle pokračuje. Jak nakonec kartami zamíchá jiný mladý pár? A vlastně ještě další? Režisér/béčkař David N. Twohy si s námi od začátku hraje, přesně ví, kdy má přitlačit, kdy ubrat. Řemeslo umí solidně, díky němu se divák stává tak trochu voyeuristou, několikrát otočí naši pozornost zcela jiným směrem. Jakkoliv může rozuzlení vypadat banálně a trochu matně, zapadne do výsledku jako poklice na hrnec. Samozřejmě leccos může ve finále připadat lacině a otřepaně a leckoho to může namíchnout, ale já si užíval dokonalý vizuál a solidní zápletku, která, i když něco už bylo z poněkud absurdnějšího soudku, neurazí. K tomu všemu se musí připočíst lahůdkové obsazení. Hlavní zúčastnění do diváka dokonale zaseknou své herecké drápky, zejména Timothy Olyphant je Pan Nejistota (však pamatujeme jeho „Přítel, vrah, přítel vrah.“). Nikdy nevíme, s čím vyrukuje (kovová destička v lebce) a jen sledujeme jeho herecký um s vytříbeným výrazivem. Nejen od dob čtvrté Smrtonosné pasti umí výhrůžně mluvit a tvářit se ďábelsky vzpruzeně, tady přidává dokonalou rozpolcenost své postavy, aby co nejvíce mátl diváka. Mírně ňoumovitý Steve Zahn se živí coby začínající scénárista, takže občas podléhá přehršelem konspirací. Milla „těsné latexové oblečky“ Jovovich je naštěstí úplně jiná, než v posledních hubených letech, kdy to jen pálila do zombíků. A to je moc příjemné zjištění.. Prostě staromódní nadžánrová hra na kočku a na myš, která místy opravdu dokonale funguje a vzbuzuje neumělé brnění nervového systému. A přestože to celé brnkání nestálo žádný velký balík, nepůsobí film jako lacině odbytý. Několikrát se s postavami projedeme po šachovnici a v závěru jim nejednou budeme držet pěsti. Palec nahoru.. (01.11.2009)