Nikdy to nevzdávej

Na KARATE TIGROCH alebo KICKBOXEROCH som vyrastal, takze klamal by som, ak by som napisal, ze to bola nuda. Pre mna nebola, skor naopak. Opät je tam skvely zaporak - bitkar, vdaka ktoremu je film dobry a hlavny hrdina Jake Tyler - dobrak, ktory sa vzdy provokaciou inych zapletie do bitiek. Bojove zabery su slusne natocene, prisposobene na dnesnu dobu, kde hlavne mladi natacaju taketo bitky na mobily a zverejnuju na internete. Samozrejme odsudzujem sikanu alebo trapenie bezbrannych ludi, ktorich radi trapia len preto, aby si to mohli nakamerovat a potom sa na tom bavit, nastastie o tomto ten film nebol. Mimochodom, asi som jediny, ktoremu Sean Faris v niektorich zaberoch pripominal mladeho Toma Cruisa, teda o 20 rokov mladsieho, jasne, ze na profile sa vobec nepodoba, ani v galerii na CSFD, ale len v niektorich zaberoch... 19.11.2010 ________ Sean Faris - (Jake Tyler) +++ Amber Heard - (Baja Miller) +++ Cam Gigandet - (Ryan McCarthy) +++ Evan Peters - (Max Cooperman) +++ Leslie Hope - (Margot Tyler) +++ Djimon Hounsou - (Tréner Jean Roqua) +++ Wyatt Smith - (Charlie Tyler) +++ Hudba: Michael Wandmacher +++ (19.11.2010)

Mé ego nikdy nepocítilo potřebu někoho zrubat do krve, ale tento snímek mu otevřel oči. Konečně si uvědomilo, že skutečně chce naskládat do trávy družstvo blbečků, kteří si při machrování v hummeru připadají jako nejúžasnější tvorové na světě. Přesto mu připadá, že dějové klišé (přijdu - dostanu naloženo - potrénuji - naložím) v prvním kole zmlátilo originalitu do bezvědomí, takže mu nezbývá než pochválit prima bráchu, přítulnou přítelkyni a solidní boj, i když o nekonvenční technice vykrývání kopů žebry si myslí svoje. (17.12.2012)

Spojte příběhem serii Karate Kid a vizuálně Lets dance 2 a vznikne Never Back Down! Je to tak, ohraný příběh okořeněn výborným soundtrackem, stylovým nasvícením a jakš takš dobrými režisérskými fígly vychází jako celek dobře, nenudí, ale bohužel ani extra neoslní, spíš se u něj divák baví a tak po hodince zapomenene, že se na něco díval. Amber Heard má Keiřin úsměv a jinak je to cela Britney :-) Tři a půl hvězdičky, 70% (11.08.2008)

Never Back Down poměrně zdatně klame tělem. A vrací diváky o nějakých patnáct dvacet let zpátky, i když nezapomíná, že pro současné diváctvo musí být dostatečně cool (ostatně všichni si všechno jak stádo natáčí na mobil). Mladí zazobaní Američané holt vzhlížejí k osmdesátkovým arénovkám, tak proč si jednu neuplácat? Tvůrci se se svým výplachem inspirovali u pana Miyagiho, který před lety učil své čapí skoky, a představují Jakea (naštvaného fotbalistu – utkání amerického fotbalu se asi musí vždycky hrát za deště, jinak to snad ani nejde), kterak se s matkou a mladším bratrem (talentovaným tenistou) přestěhoval do Orlanda. Nastupuje do nové školy, seznámí se sličnou blondýnou a dostane nakládačku. Pana Miyagiho vystřídá obrovitý Djimon Hounsou, který má svá pravidla a nějakou tu jizvičku na srdíčku, stejně jako chápavá dívčí-nová přítelkyně, která se taky furt stěhuje. I Jake má své bolístky (tragické úmrtí otce), stejně jako hlavní vyvolávač rvaček, jenže tyhle rodinné/vztahové kudrlinky jen natahují jinak dost jalový děj, který vyvrcholí procitnutím (zase ty americké hodnoty) a gladiátorským nebem. Výsledek ale překvapivě nenudí. I když jakoby seděl na dvou židlích – třeba jako matka, která má se synem poměrně chladný vztah, a nakonec mu bojůvky posvětí, třeba jako kamarád, který namísto, aby pomohl, vytáhne mobil a natáčí bijce, nebo třeba hlavní záporák, který je vlastně docela fajn chlapík. Divácká spokojenost může být nicméně vděčná za pečlivou choreografii, slušného záporáka, tréninkové koláže a hlavně už zmiňovaného Djimona Hounsoua. PS: Hlavní hrdina vypadá jako mladá kopie Toma Cruise!! (14.04.2013)

Člověk až někdy žasne jak se může stokrát viděný "karate kit" příběh uchytit v moderní době, ale tady se to doopravdy povedlo. Pomineme veškeré klišé o outsiderovi, kterého trénuje moudrý učitel, aby nakonec společně zvítězili tak, že mladší nakope prdel soupeři a starší pro změnu vyřeší své rodinné problémy. Je to neskutečně okaté, do očí bijící, nicméně akce je velmi zajímavá a herecky opět strhující Djimon Hounsou - tenhle člověk má tak neskutečně syrové, explicitní herectví až se tají dech. Ukázal to v Gladiátorovi, v Diamantu a teď to dokazuje znova a doslova na minimu prostoru. Hlavně kvůli němu se tohle dá přežít, i když nálepka "no brain" je samozřejmostí. (04.11.2008)