Dárce

Roztomilá pohádka pro teenagery. Celé mi to připomíná sáňky, které sice svižně jedou po sněhu, ale vůbec nemají tušení o spící trávě kdesi pod nimi v hloubce. Tenhle film do hloubky emocí (a všeho dalšího lidského) nechce jít. Chce jen nadhodit míček a čeká, jak ho odpálíme. To mu nelze zazlívat, ale ani ho za to nelze pochválit. (04.01.2015)

The Giver pracuje na poli vizuálneho stvárnenia sveta prechodmi medzi čiernobielym a farebným videním sveta takmer až art prostriedkami. Ďalej poteší výpravou, ktorá nie je megalomanská a je príjemne retro. Otvára nejaké existencionálne otázky, ale tu sa už dostávame k záporom filmu. Nesmela by to byť jasná teen záležitosť, aby tieto otázky dokázali byť servírované nejednoznačne a menej doslovne. Jednoducho sa na konci ukáže, kto má pravdu a vec je vybavená. Zápletka je samozrejme echt prevarená, viac však vadia logické nedostatky, vyplývajúce z deja. Jonas má cestu príliš jednoducho dláždenú scenáristickou vôľou doviesť všetko do zdárneho konca. (28.10.2015)

Má to být neakční scifi plné otázek a alternativních řešení/nekonvenčních přístupů, ala Gatacca. Zároveň to má být vícevrstevnaté, epické a emocionální ala Atlas Mraků. Bohužel to ve finále je spíše atlas braků, přičemž zde nefunguje prakticky nic, ani huhňavá angličtina jinak převážně charizmatického Jeffa Bridgese. Tolik ponteciálu a zajímavého matroše šlo vniveč kvůli rutinérské režii, kde herci nemají co hrát a vizuál nemůže vyniknout. A jestli tohle mělo být jen o emocích, tak je to fatálně vedle. Nemá smysl ani řesit šílené lapsusy v logice a scénáristické díry velké jako ementál. Noyce dostal v Salt šanci, kterou v Giverovi zahodil. Ale věřím, že pro široké publikum které má nakoukáno na poli scifi kulové a Slunce Seno mají jako kulisu při žehlení - pro dotyčné to nepochybně bude neco neobvyklého. (17.02.2015)

Nedá se popřít, že Dárce má slušné řemeslo, obejde se bez podpůrných krvelačných rekvizit, podmanivě pracuje s barvami, které hrdina v černobílém světě shora řízené vyrovnanosti postupně objevuje. A dvě herecké legendy tvoří příjemný protipól představitelům teenagerů, dodávajících snímku zase náladu prvotní čistoty. Jenže onen objevitelský půvab vzpoury dospívajících rebelů proti systému ocení naplno jen člověk, který se s žánrem sci-fi potká poprvé. Respektive se sci-fi v její romantizované úpravě pro náctileté, kterých jsou kina plná. Zápletka Dárce kříží přinejmenším dva snímky. Jednak Equilibrium, kde uměle udržovaný svět budoucnosti také trestal jakékoli projevy citu včetně umění a občany proti emocím očkoval, jednak Divergenci, kde také přidělovali mládeži budoucí profese a nevěděli si rady s nezařaditelnými - ostatně rituál téhle utopické „maturity“ je opsán skoro doslova. Pohledné jsou t technické hračky, zato ve chvíli, kdy Dárce v rámci výcviku následníka vpustí nováčka do své přísně střežené paměti dějin lidstva, následuje mohutné klišé, bezmála reklamní sestřih bývalé radosti v podobě zvířátek, vloček, tanců, polibků - a poté zase krutosti zabíjení, utrpení, válek. Na posledních dvacet minut se dostaví akce, jinak je Dárce dosti naučným, byť pozitivně výchovným soubojem tezí. Ovšem diváci ve věku milostné i žánrové nevinnosti si mohou k hodnocení bez obav deset procent přidat. (25.05.2020)

V úvode sa dozvedáme, že ľuďom boli kvôli spoločenskému úpadku jedného dňa zmazané spomienky, aby sa mohlo začať nanovo a "lepšie". Do toho sa príde hlavný hrdina divákom pochváliť, čo všetko v tomto novom svete nepozná a nezažil. Ako by mu teda napadlo o tom rozprávať či uvažovať, to sa už od neho nedozvieme. Odpoveď je ale jasná: chyba scenáristov (alebo autora predlohy, neviem, takéto veci nečítam). Takže film trvá asi minútu a pol, a už pôsobí ako nelogická blbosť. Má však ešte kopu času, aby to napravil. No stane sa opak. Podobné nedostatky znovu a znovu bijú do očí, a pôvodné rozčarovanie potvrdzujú, každých pár minút. Až si uvedomíte, že ten utopistický fašizmus, ktorý opisuje, je len prostriedok na vysvetlenie, ktoré hodnoty sú správne, skutočné a nenahraditeľné. Ako napríklad láska. To tu ešte nebolo, že? No videli ste už niečo tak patetické a infantilné? Nie, radšej nechcem počuť odpoveď. (07.10.2014)