Dvojí hra

9/10 Rád se nechám "ojebat" (filmem), pokud má svůj styl a umí vyprávět, je chytrý. DVOJÍ HRA Tonyho Gilroye všechna kritéria splňuje a nedostavuje se u ní "syndrom prstu v prdeli" (vlastní terminus technicus, viz můj komentář k ranému Tykwerovi), kdy by divák měl pocit, že ho chtěl film VELKOU POINTOU přechytračit.______________________________________________ (Protože "nepoučený" snad ocení, nakolik do sebe vše logicky zapadá, a "poučený" odhadne VP od poloviny, ale bude nadšený důslednou formální stránkou, kdy se titulní "duplicity" odráží ve stylistickém i vypravěčském - vyprávění teď a tady + flashbacky, vyprávění teď a tady na dvou místech zároveň - systému filmu.) Srovnání se žánrově spřízněnými "podrazáckými a parťáckými" snímky je sice na místě, ale v tomto případě nejde o pečlivé plánování a poté napínavé provedení, nýbrž nedůvěru mezi postavami, která by se měla přenést i na diváka a ten by se měl ptát, nakolik jsou předkládané flashbacky spolehlivé.____________________________ (Protože se v úvodu okázale cituje Hitchcock (po INTERNATIONAL druhý film s Clivem Owenem, kde se upomíná na ZAHRANIČNÍHO DOPISOVATELE), je jasné, že se setkáme s "vracečkami, které neposkytovaly všechny potřebné informace".) Rád dám plné hodnocení filmu, který má svůj vlastní styl (dlouhé, přepečlivě komponované scény převážně v polocelcích, perfekcionistické rozmístění herců a předmětů v mizanscéně, retro hudba a příznačný odjezd v závěru), umí vyprávět a důmyslně distribuuje informace ve vyprávění, je chytrý... a má co říct. Tony Gilroy totiž opětovně sděluje něco o nadnárodních korporacích, sporech mezi nimi a jak si vůči nim stojí profesonálové, ale "pouze" lidé, nikoliv instituce. Jo, a z té práce s McGuffinem vyloženě "uchcávám". P.S. Jen bych chtěl dodat, že kdo se ve vyprávění ztrácel a nestíhal vstřebávat či vůbec vnímat, co se děje, a na zákldě toho považuje film za překombinovaný či vykonstruovaný, je "intelektuálně neprůbojný". Děkuji za pozornost. 9/10 (09.05.2009)

Impozantné. Scenár si ma omotal okolo prsta behom pár minút. Milujem podobné námety a keď som počítal počet zvratov, chcel som zavolať Guinessovi. Každý zvrat je dokonale načasovaný tak, aby diváka poriadne preplieskal po papuli a dal mu najavo, že ten, kto je tu pánom, je Tony Gilroy. Jeho réžie je brilantná, do detailu vycibrená a esteticky upravená ako pre bežného konzumenta, tak pre náročného diváka. Gilroy sa nám, po pohľade do vysokých politických hier machinácií, rozhodol naservírovať oddychovkový protipól filmu 'Michael Clayton'. V tejto šarmantne zahranej, elegantne naservírovanej, drzej a enormne vábivej hre na mačku a myš si do poslednej sekundy nebudete istí, kto koho naháňa a kto koho chytí. Pôžitok z filmu bol takmer stále stopercentný, občas som mal pocit, že by mohol film trošku ubrať, aby sa stal stráviteľnejším. Je príjemné vidieť Juliu opäť v sedle blockbusterov, Clive si túto pozíciu udržiava už nejaký ten piatok a dáva nám na vedomie, že sa jej nehodlá len tak ľahko vzdať. A dúfam, že ani mozog Tonyho Gilroya sa nevzdá a bude nám porciovať takéto skvostné kúsky aj naďalej. 85%. (17.05.2009)

Zapeklitá špionážní záležitost o speciálním šampónu na lysinu, jehož vzorec se jedna firma reprezentovaná Paulem Giamattim snaží vyfouknout firmě druhé vedené Tomem Wilkinsonem. Jenže jsou tu ještě Julia Roberts a Clive Owen, kteří do toho všeho chtějí také něco říct. Bylo to svižné, ač zamotané, tak přehledné, řízlé rozumnou dávkou romantiky a nakonec i výborně vypointované. Upřímně řečeno se mi to líbilo víc, než tolik opěvovaný Michael Clayton. 80% (21.01.2010)

Byly chvíle, kdy jsem se díval na obal DVD, že skutečně někdo nenatočil něco jako slaboučký odvárek Dannyho parťáci 5 a ½. Když tu navíc hraje Julia Roberts, která se v prvních dvou Parťácích objevila. Nebo jestli někdo nechtěl natočit parodii. Film se totiž prezentuje jako špionážní. Avšak ve chvíli, kdy zjistíme, že proti sobě stojí agenti firem na šampóny, to začne být směšné. Šéf jedné z firem dokonce používá dvojníka pro obyčejné cesty autem a má vybavení, za jaké by mu BISka ruce utrhala. Jenže celé se to tváří tak strašně vážně, že když dojde na závěrečné a docela čekané odhalení, řeknete si, no a co? Stejně Julii a Clive Owenovi jejich vztah nevěříte (podobně jako Angelině a Bradovi manžele Smithovi), a že jeden zlý farmaceut dostal přes prsty, no bóže, to je toho. Spíš mě zajímá, kde je ten špionážní film? Jak já bych hrozně rád zas viděl fakt dobrý špionážní film! (17.09.2009)

Herečka, která je prototypem obyčejné ženské – navenek lehounce sprostá a ukecaná, přesto pořád roztomilá a ve své postavě uvěřitelná. Bez mrknutí oka navíc dokáže přidat sebeironickou notu. Občas se zdá, že si Julia Roberts moc neumí vybírat role, ale to je chyba lávky. Právě ona je hlavním tahounem téhle hry, ve které nikdo nemůže věřit nikomu. Plus znovu skvostný Paul Giamatti. Tony Gilroy a špinavé praktiky patří tak nějak k sobě. Jenže tentokrát to přepískl. S vlastním scénářem. Ten ubíjí vše, co může. Tenhle kousek je totiž sám o sobě komplikovaný dějem a vyžaduje nemalou dávku pozornosti. Jenže když už, tak se navíc pohybujeme v obřích časových skocích, což přestává být zábava. Spíš otrava. Chytat mnohé podrobnosti už moc nejde. Navíc v takhle uchopeném rozvleklém tempu. Tahle elegantní hra tak nakonec není taková, jak bychom si představovali. Je to sice ukázkové řemeslo, ale na diváka tak trochu kašle. (18.01.2015)