Hobit: Šmakova dračí poušť

Prozatím jen stručné poznámky: Vlastně si nepamatuju, co se tam takovou dobu dělo. Film nemá žádnou hlavní postavu. Většina trpaslíků tam nemusela být, protože film je stejně nesleduje. Thorin přehrává na Zlatou malinu. Orlandovi nasadili v maskérně dost divný obličej. Vypadá to jako počítačová hra (s tím, že vnitřek Osamělé hory je přesně aréna z Unreal Tournamentu). Již nechci být krásná svítící elfka, když jsem viděla, jak to vypadá. Medděd, pro mě nejzajímavější postava z knihy, dostala méně prostoru, než umírající ježek v prvním díle. Peter Jackson miluje ohnivé vagíny. V takto prezentovaném fikčním světě mi nedává smysl, aby drak mluvil. Ty neustálé prolínačky, proč? Skřeti regenerují geometrickou řadou, tedy že k useklé hlavě přiroste nový skřet a k bezhlavému tělu nová hlava, vyskočí a běží dál, jinak si nevysvětlím, jak to, že nikdy nedojdou, ani po soubojích, kde jsou všichni vybiti. (16.12.2013)

Zde přišly náznaky prvních problémů uspěchané preprodukce a struktury tří filmů. Celé to kazí zbytečná romance, akce bez napětí plné salt od zbytečného Legolase. Pořád to má silné řemeslné kvality Jacksona, který prostě umí a je talentovaný filmař, ale hrůzostrašná struktura a zbytečné finální nekonečné akce o ničem tomu prostě podráží nohy, navíc se zde prakticky neděje nic zajímavého s postavama. 6/10! (17.10.2022)

Omnoho lepšie ako prvý diel. Po rozprávkovom úvode prichádza poriadna dávka temnoty a akcie plnej prestrelených a odfaklených hláv (Legolas je masér ako zamlada, resp. zastara), nastupujú čoraz pochmúrnejšie motívy a znepokojivý vývoj celej zápletky i charakterov postáv, humor takmer chýba a Smaug rozhodne nie je roztomilý dráčik, ale poriadne strašidelná beštia, pravý "serpent of the north"... skrátka a dobre, je to z môjho pohľadu ešte ponurejšie ako Pán prsteňov a miestami naozaj na hrane PG-13. Nepochybne je to autorský zámer a až pri spätnom pohľade na celú trilógiu zrejme oceníme, ako ju Jackson krásne gradoval od rozprávkových frkov, poletujúcich tanierov a sopľavých obrov až po pálenie detí v Jazernom meste a umieranie hlavných postáv v monumentálnom vojnovom závere. Treba oceniť, že hoci je to naozaj veľkolepé a evidentne strašne drahé (áno, nájdu sa aj slabšie triky, hlavne pri scéne so sudmi, ale celé finále je úchvatná pastva pre oči), stále sa v tom nestráca ten malý novozélandský chlapec hýriaci zábavne krutými nápadmi. Navyše to má na rozdiel od jednotky závratné tempo, až som si miestami hovoril: "Dobre, a teraz si aspoň na chvíľu sadnite k poháru piva a trochu sa porozprávajte." Lenže nie je čas, film je nabitý dejom, neustále sa hrnie dopredu a je to fajn, pre ladenie atmosféry a vzťahov si rád počkám na rozšírenú verziu (bude určite viac Beorna i starostu Jazerného mesta). Tauriel mi veľmi sadla, Smaug je ohromujúci, Gandalfov stret s úhlavným nepriateľom hrozivý a použitie "trpasličích výrobných prostriedkov" v záverečnom boji s obludou takmer geniálne. Desolation of Smaug je skrátka veľké žrádlo, navyše naznačuje, že hlavný chod bude ešte mäsitejší. (12.12.2013)

Kouzlo je pryč. Poprvé. Ve všech ohledech slabší než první film, tam kde se divák mohl v jedničce zastavit, být okouzlen prostředím a pobavit se dobrým dialogem, tak tady se pořád někam pospíchá, staré postavy se nerozvíjejí a na nové se kašle a Jackson s Lesniem pořád otravně kroutí kamerou do boku. (18.12.2013)

Už nebudu dále plakat nad rozlitým mlékem, že dělba na tři filmy nedává smysl (ale pořád ho nedává). Prvních pár desítek minut teče po plátně roztažená digitální kašírka jedničky s nějakým tím slunce západem / východem naklíčovaným za zády. S láskou přitom vzpomínám na časy, kdy pro mě Středozem byla hmotnější a předmětnější než digitální postavy skřetů a velkolepá hra barev. Jackson vycpává, jak se dá. Za elfí travesty show ať mu narostou parohy. Tauriel je krásná a otravná, Legolas působí o půl století starší než v Pánovi prstenů a protože nemůže být ten ležérnější atlet, co vlastně rád trpaslíky, tváří se jako pastýř, kterému někdo sodomizoval stádo ovcí (zdravím do Znojma) a jeho přínos spočívá v točitých choreografiích (ke konci už fakt otravných). Dvojku pro mě dělí scéna se sudy. Ta tekutá akční plavba je boží a příchodem Barda a Esgarothu se mi vrátil i pocit, že chci být součástí Hobita a angažovat se v něm jinak než jako čumil. Konflikt démonicky kvetoucího Thorina a charismatického buřiče Barda má starou noblesu a odporný podágristický buržuj starosta vrací do Hobita kus přesahu i humorného divadla. Najednou je zas co objevovat a čím se nechat překvapit a pobavit ("proč nám ze záchodu lezou trpaslíci?"). Pocit, že se strašně těším, až se trojlístek vypravěčských linií na konci protne ve velkolepém akčním finále, mě postupně opouštěl. Šmakovi skáče do řeči usmrkaná milostně-funebrácká epizoda s Kilim a že by mě bavilo sledovat tu natahovanou partu taviče Kahana v Mlžné hoře, to taky zrovna tvrdit nemůžu. Navíc závěrečný trojitý cliffhanger je docela laciný a zničil mi předpoklad, že dvojka je lépe strukturovaná než jednička. Takže - stejně jako minule. Tentokrát ještě blíž čtyřem hvězdám, ale za ta zklamaná očekávání... ne. To nejde. Edit po druhém shlédnutí: tak jo, jde. (11.12.2013)