Pán prstenů: Prsteny moci

Ptali jste se někdy co by se stalo, kdyby jste dali dvoum retardům jednu miliardu dolarů a k tomu práva na jednu z nejoblíbenějších fantasy sérií vůbec? Už se nemusíte ptát.. Pán prstenů: Prsteny Moči jsou šokující důkaz toho s čím se průměrný divák dokáže smířit. Asi nemá cenu rozebírat, že tato fanfikce, která vypadá jak z pera čtrnáctileté spisovatelky, která píše jen gayromance svých oblíbených postav, nemá co dočinění s reálnou předlohou. Tak tedy postupně a se spoilery.  Kapitola první: Sedmikráska. Jsem Pán prstenů. Nejsem Pán prstenů. Jsem pán prstenů. Prsteny Moči se snaží křičet sebevíc, že nejsou jak Pán prstenů od Jacksona, ale nedaří se jim to. Problém je ten, že krade scény (No kdopak je to pod kořenem? No kdopak to je?), dialogy (popis skřetů jak od Sarumana) a snaží se dělat stejné spojení postav jak v oné trilogii. Frodo a Sam? Nyní lepší dvojce Nori a Poppy. Legolas a Gimli? Elrond a Durin jen se špetkou tepla aka “Give me the meat, and give it to me R A W”. Toto je opravdu z Prstenů Moči a ne z pod-pultového VHS porna z devadesátek.  Kapitola druhá: Co je silné, co je nezávislé, co vždy ví nejlíp? Jsou to naše protagonistky. Galadriel, Míriel, Nori, Bronwyn.  Galadriel - je na začátku seriálu šikanovaná a posléze přichází jeden z nejdebilnějších dialogů v historii lidstva. “Stones sinks because they look down to darkness, and ships float because they look up to shiny sky”. Shakespear by to nenapsal lépe. Ale zpátky k věci. Zšikanovaná elfí Galadriel se po smrti svého bratra vydává šikanovat naoplátku ostatní. Egocentrická, narcistická, nikdy nemílící se a perfektně dokonalá Galadriel - kouzelnice, která kouzlí svou fyzickou silou. Můžeme ji vidět jak by nechala své druhy umrznou uprostřed ledové vánice a pak je všechny sama zachrání od trolla. Vyskočí uprostřed moře (proč? protože prostě může!💅), nechá se zachránit a po chvíli začne vyhrožovat smrtí svému zachránci. Čas zšikanovat královnu Míriel, aby dělala co chci a jedeme. Galadriel nakonec všeho dosáhne, i když se chová jak dvanáctileté dítě, kterému tatínek odmítla koupit bombónek a teď vyvádí v obchodě, dokud ho nedostane a tak ho táta koupí. Ale bombónek je z česneku! A česnek nechutná dobře! Dítěti není dobře. Tatínek zlý! Dítě dobré. Tatínek neměl dovolit! Je to špatně, takže vlastně Galadriel nic z toho co chtěla - nechtěla a za všechno může Sauron. Ach ty nezávislé ženy…  Bronwyn - místní sběračka plevele ze zaflusaného zapadákova, která se promění v neohroženou vůdkyni, která dokáže snadno zabít kdejakého skřeta. Její linka je až extrémně retardovaná. Tak tedy jen krátce. Ve vesnici jsou sktřeti, tak utečeme do pevnosti, která má jen jediný přístup po úzkém mostu. Teď za A) budeme s nimi bojovat zde. Za B) Pevnost zničíme a naženeme čas. Za C) zničíme pevnost a budeme bojovat ve vesnici, kde jsou chatrče ze slámy a dřeva 😂 👌. Tik, ťak. Tik, ťak. C) je správně. 😐 Samozřejmě dostanou čočku, dokud nepřijede biggy Gal. Nori - je takový Forodo bez všech dobrých vlastností. Najde muže co spadne jak meteorit a pořád to běží s laškováním dobrý x zlý. Mezitím ostatní hobbiti pozpěvují jak jsou soudružní a nikoho neupustí atd. Pak zpívají jak nechali lidi umřít někde v příkopu. Rodinu Nori pošlu do háje protože její táta si poranil nohu. Ten má pak ke konci srdceryvný proslov jak jsou soudružní a že mají jeden druhého. Prostě snůška keců a to přeskočíme ty tři slim shady Eminem look a like čarodějnice. Míriel - je úplně nepodstatná, jen jí vletí saze do očí a oslepne z toho - prakticky jediný co se jí charakterově a příběhově stane. Kapitola třetí: Příběh. Příběh tu upřímně není. Co se v osmi hodinách stane by se dalo doslova odvyprávět max ve dvou epizodách. K tomu nepomáhá ani to, že tvůrci se snaží mystifikovat diváky tím, kdo je záhadný houmles co spadl z nebe. Je to Gandalf. Všichni s trochou mozku to ví hned od začátku, ale budeme dělat jakože haha kdo by to mohl jen být. Helbrand hmmm to přece nemůže být Sauron. 🤔 Ah jéje. Isildur spadl pod hořící trám, co se stane? Přežije to? 😱 Zjistíme až v další sérii! Bude Numenor zaplaven? Možná kdyby neukázali, že bude, tak by to i někoho šokovalo.. Příběh v nezkrácené verzi: Galadriel zabili bratra, tak se mstít, podělá to, vznikne sopka (láva + studená voda =  výbuch sopky), neptejte se mě jak nejsem geolog natož vulkanolog. A Sauron pomůže k ukování třech prstenů pro elfy. Prakticky příběh v pár větách. Tadá. Kapitola čtvrtá: Chybí mi mozek a nebojím se to ukázat! Hodnocení nad 40% je až nereálné pro člověka, který má mozek větší než králičí bobek. Proto taky tihle lidé dokáží přijít jen s pár argumenty proč já špatný a oni dobří. První: Seriál si neviděl! Z toho jak hodnotí bych tipl, že spíš je to naopak. Ovšem musím uznat, že je možné, že jim odumřela většina mozkové tkáně, nebo jim mozková tkáň uhnila, protože tento seriálový průjem na vás opravdu zanechá nežádoucí následky. Druhý: Myslíš si, že je to špatný jen proto, že v seriálu hrají lidé všech barev! Můj človíčku, problém je, že ten seriál je sračka, ne že tam jsou lidé jiných ras. Epilog s dovětkem k produkci: Je až neuvěřitelné, že seriál stál tolik a přitom vypadá jak Lidl quality product. Kostýmy jsou občas až neuvěřitelně příšerné. Vojáci v plné plátové zbroji (když jsou na stojí na lodi - co by se asi stalo kdyby jeden z nich přepadl? 🤔). Hadry sešité dohromady značící póvl a nebo římské róby pro elfy a numerijce. Vše vypadá uměle, nepřirozeně až si nedokážete představit, že by takto fungoval svět normálně zrovna, když se do něj nenoříte touto seriálovou adaptací. Samozřejmě jsem nezahrnul všechno, jsou tu vynechané různé části, ale nemá se cenu tím zaobírat, protože je to asi tak podstatné jak tyto Prsteny Moči.. (15.10.2022) (méně) (více)

1. série: Svět Pána prstenů po právu zůstává jedním z nejmilovanějších světů v dějinách popkultury, skvostnosti literárních děl J. R. R. Tolkiena se poté dokázala vyrovnat i filmová trilogie Petera Jacksona. Navazující trilogie Hobit poté sice v součtu na úspěch jedné z nejuznávanějších filmových trilogií všech dob nenavázala, přesto si trilogie Hobit našla dostatek fanoušků, kteří tou dobou žili v tom, že na další adaptace Tolkienových děl i díky přísnému dohledu Tolkienových dědiců jen tak nedojde. Jenže časy se mění, dědic střídá dědice a s ním i přístup k rodinnému zlatu. Netflix měl sice zájem o novou adaptaci známé trilogie, Tolkienovým dědicům se ovšem více zamlouval nápad Amazon Prime o seriálu, který se odehrává v 2. věku Středozemě, tisíce let před události Pána prstenů. Neskutečné produkční náklady, které v rámci 1. série vyšli na 715 milionů dolarů, zároveň ovšem i kontroverze spojená s castingem Afroameričana do role elfa, náznaky o tom, že si seriál na rozdíl od zdrojových materiálů půjde krapet svou vlastní cestou a především obavy ze stran věrných Tolkienovců. Look How They Massacred My Boy? Zas tak lehké to není. Především díky neskutečným nákladům by byl hřích, kdyby Prsteny moci nevypadali epicky. Síla Prstenů moci tak tkví ve fantastickém vizuálu, nadstandartní audiovizuální formě a především ve správně velkolepém soundtracku. Tvůrce hudby k trilogiím Pán prstenů a Hobit Howard Shore sice vytvořil hlavní melodii seriálu, o zbytek soundtracku se ovšem postaral Bear McCreary. Každou další z osmi epizod to poté působí dojmem, že McCreary si váží své pozice a nejen, že výtečně kráčí ve stopách Shorea, ale dodává parádní hudební melodie, které se skutečně díl od dílu zlepšují a zlepšují. McCreary ještě není ve světě filmových skladatelů tolik profláknutý a Prsteny moci dokazují, že je to hřích. Tvůrcům se kouzlo a poutavost světa Středozemě daří bravurně zachytit, Středozem se představuje v období, které několik sérií bez problému utáhne. I když má tedy 1. série seriálu především problém v tempu, kdy se toho v součtu vlastně tolik nestane. Některé postavy se alespoň prozatím dokážou nějak prokreslit, jiné s tím ovšem mají závažný problém. Na stejném principu fungují paralelní linky, kdy jsou některé o poznání záživnější, některé naopak tolik ne. Linku s Hobity (nebo spíše jejich plemenem Chluponohými) nahoru tahá záhadná identita cizince z oblak v podání Daniela Weymana, kdy je ovšem paradoxně linka s Chluponohými časem méně nesnesitelná a více zajímavá. Samotní Chluponozí totiž po čase přestanou být tak děsně nesnesitelní, člověk by ovšem stejně radši v ten moment trávil čas třeba se skvěle vyobrazenými trpaslíky či linku s Númenorejci. J. A. Bayona, Wayne Che Yip a Charlotte Brändström jako režiséři přinejmenším odvedli slušnou práci. Charlotte Brändström si (nejlepší) šestou epizodou ihned vyslouží pozornost, aby jí hned ztratila následující (nejhorší sedmou epizodou), J. A. Bayona nadále dokazuje, že dokáže z audiovizuálu vymlátit maximum a Yip působí jako tvůrce, který umí vést jednotlivé scény, především ty dialogové. Na druhou stranu je to ovšem pořád většinu času jen solidně odvedená práce, kdyby tomuto seriálu přeci jen prospěl trochu zajímavější a výraznější uchopení. Takový Miguel Sapochnik by se po chopení těch nejlepších epizod Hry o trůny a Rodu Draka mohl aspoň na chvíli stavit. Právě při srovnávání s aktuálním Rodem Draka mají poté Prsteny moci ten problém, že Prsteny moci sice mají výhodu ve větší velkoleposti, v rámci práci se scénářem a jednotlivý postavami Rod Draka vyhrává na plné čáře. Všechna ta vizuální velkolepost je přeci jen krapet k ničemu, když člověka u Prstenů moci po 8 epizodách ze zhruba 20 hlavních postav zajímá tak jedna čtvrtina. V těch nejzásadnějších momentech ovšem přeci jen emoce fungují, některé postavy se skutečně zdárně a zajímavě vykreslují a minimálně potenciál do budoucna tam jednoduše je. Tempo je do budoucna velký problém, o tom není sporu. Výhoda ovšem je v tom, že tvůrci již dopředu dle svých slov tuší směr, kterým se tento seriál vydá a skončí, dá se tudíž snadno věřit tomu, že tvůrci přesně vědí, co dělají a že rozpočet bude časem vidět víc a víc. Prsteny moci sice vypadají velkolepě jako průměrný blockbuster s 200-milionovým rozpočtem, za tak šílenou částku by ovšem člověk pořád přeci jen čekal krapet víc. Samotní Tolkienovci ovšem budou mít nejspíš problém i nadále. I kdyby se tvůrci chtěli věrně držet materiálů od Tolkiena, například na takový Silmarillion jako takový práva nemají. I proto se tudíž musejí vydat vlastní cestou, která v kdekom vyvolá nádech podivné fanfikce. Je to ovšem automaticky špatně? Už obě trilogie Petera Jacksona nebyli Tolkienovým materiálům úplně věrně (těžko se dá věřit tomu, že by pana profesora Jacksonovy filmy uspokojili), tady se ovšem jde o kus dál. A leckomu jen prostě stačí, že je zpátky ve Středozemi, tvůrci zatím nedělají tak velké přešlapy, které by mohli zničit odkaz původního světa a problém je tak například v tom, že je těžké se bát o postavy, které se dožijí minimálně Posledního spojenectví elfů a lidí. Spousta lidí poté nemůže strpět fakt, že elfa Arondira hraje portorikánský herec Ismael Enrique Cruz Córdova. Backlash ohledně tohoto rozhodnutí nešlo nezaznamenat a v mnoha případech šlo o ten moment, kdy lidé nad seriálem předčasně zlomili hůl. Minimálně je Arondir ovšem jednou z nejzajímavějších postav, které seriál představil. A ano, casting se dá zpochybňovat dle zdrojového materiálu od Tolkiena. Jenže v době, kdy psychopatický šotek se zásobou atomovek má neustále potřebu si něco dokazovat a v době, kdy musíme trpět Petra Fialu na pozici premiéra, je mi osobně jeden černý elf úplně u prdele. Xenofobové všech zemí, vyližte si prdel. Důležitější je přeci jen fakt, že se Tolkienovu poetiku alespoň částečně podařilo přesunout i sem.  Prsteny moci zatím nepatří mezi nejlepší seriály současnosti a pořád se tak úplně nechytá na seriálovou konkurenci v žánru moderních fantasy seriálů, ten seriál má ovšem přesto dost pozitivních aspektů a především není tou tragédií, kterou mnozí předem predikovali. Nyní jen stačí doufat, že až do pár let dorazí 2. série, dosavadní nedostatky zmizí a seriál naplno využije svůj potenciál. Zatím je to pořád jen velmi fajn.... (15.10.2022) (méně) (více)