Šach mat

Tento film je prvou adaptáciou románu Štefana Zweiga „Die Schachnovelle“ a paradoxne zase tento román je posledným románom tohto rakúskeho spisovateľa. Napísal ho krátko pred svojou samovraždou (22. februára 1942). Román bol vydaný posmrtne a je jasnou kritikou nacizmu a vyšetrovacích metód gestapa. Príbeh sa odohráva na lodi a jeho rozprávačom je práve Štefan Zweig. Opisuje šachového veľmajstra Mirka Czentoviča, ako hrubého a neznalého človeka, ktorého počas výletu loďou niektorí šachoví fanúšikovia konfrontujú v priateľských šachových hrách. Samozrejme, že ich vyhráva s úplnou ľahkosťou. Až narazí na tajomného doktora Beneta, ktorý ho porazí jedenkrát aj druhýkrát. Doktor bol obeťou nacizmu a bol mučený zvláštnou metódou úplnej izolácie, tu sa udržiaval v kondícii pri zmysloch práve šachovou príručkou „Ušľachtilá hra“ ktorú sa naučil naspamäť. Spisovateľ Zweig približuje historickú tému, najdôležitejšiu udalosť 30 tých rokov, rozmach nacizmu a anšlus Rakúska, čo ho prinútilo emigrovať do Londýna a neskôr do Brazílie. Šach je teda jednou z jeho metafor, druhou je práve vnútorná vojna doktora Beneta. Vynikajúci film, ale pre mňa je dominantným práve remake Kráľovská hra z roku 1980, respektíve v slovenskej verzii z roku 1999, ide o veľmi silný príbeh, v jednoduchej zápletke sa rozvíja zložitosť ľudského myslenia, prežívania a jednania. (14.11.2017)

Celý film je postavený jako "televizní reportáž o postavách novely Stefana Zweiga" (komentátorem je zde mladý Josef Zíma). Zjišťujeme příčinu zhroucení bývalého vězně dr. Beneta (Josef Bek), který na lodi Victoria porazí v šachu světového velmistra - leč pěkného burana - Mirko Čentoviče (R.Hrušínský). Na lodi Victoria probíhá rekonstrukce událostí oné pro Beneta tolik osudné šachové partie, jsou zde vstupy z nemocnice, kde zhroucený Benet leží, rozhovory s lékaři, k rekonstrukci jsou přizváni někteří svědci události. Radok si mistrně hraje s realitou a fikcí, která se nám sbíhá v jedno... A tak si nakonec mademoiselle Helene Azili (Stella Zázvorková), Čentovičova bývalá milenka, splete se "svým Mirkem" herce Rudolfa Hrušínského, který pouze účinkoval v rekonstrukci... Film, který člověku ještě dlouho vrtá hlavou, po jeho zhlédnutí si dáváte dohromady střípky informací, které Vám Radok nabídl, a sestavujete tak jednotlivé příběhy pasažérů na lodi Victoria, i těch, kteří se zajímají o onu osudnou partii. (11.03.2008)

Popravdě jsem čekal, že z toho vypadne víc. Takhle to sice je dobře zpracované, námět je zajímavý a stopáž je příjemná, ale ne vždy to funguje a bůhvíjak silné dojmy z toho taky nemám. Navíc jsem od toho čekal skutečně něco hlubšího než jen zajímavou šachovou historku, která pro mě ale není na víc, než na lepší tři. Možná za to může ten žánr experimentální co tady je, nicméně mám pocit, že až to někdy uvidím znova, nejspíš to docením víc, jelikož už budu dobře vědět, do čeho jdu. Lepší 3* (10.06.2021)

Nevím, co by tomu řekl Stefan Zweig, ale mně se ta nápaditá drzost, se kterou se jeho předlohy chopil Alfréd Radok, líbila ohromně. Natočil fiktivní TV vysílání, ve kterém někteří herci hrají sami sebe, někteří někoho jiného... A další, ti snad ani sami nevědí, jestli jsou herci nebo kým vlastně jsou. Reportéři jim skáčou do řeči, osvětlovači strkají do obrazu světla, na scéně panuje zmatek a do toho všeho vstupuje dokumentární film, který by mohl klidně být o Járovi Cimrmanovi. Atmosféra je povětšinou vtipná, ale umí i zamrazit. O sedmnáct let později vznikla už přece jenom tradičnější adaptace Královská hra, v níž si Rudolf Hrušínský postavu šachového velmistra zopakoval. "Když on je mu pan Hrušínskej tak podobnej." (15.10.2017)

Šach Mat je na první pohled jasným fiktivním dokumentem. Ale jak syžet běží, konstrukce se ukazuje daleko důmyslnější, projevujíc se spíše coby „hádanka zabalená do tajemství uvnitř enigmy “. V čem se tedy film liší od obvyklých fiktivních dokumentů kromě toho, že je vysílán jakoby v reálném čase televizní reportáže? A jde vůbec o fiktivní dokument? Zdá se, že snímky inspirované dílem Stefana Zweiga mají tendenci k vrstvení a komplikovanému syžetu, u Grandhotelu Budapešť šlo o ponory časové, do světa včerejška, zde jsou ony vrstvy inscenační a narativní. Film začíná uvedením reportáže o neporazitelném šachistovi Mirko Čentoviči. Zprvu připomíná jiné fiktivní dokumenty či mockumenty, jako je Zelig Woodyho Allena či Zapomenuté stříbro Petera Jacksona, a pracuje s formou tak, aby navodil pomocí typických prvků iluzi kategorického dokumentu: mluvící hlavy, archivní záběry (prostředek střihového dokumentu), reportáže z různých míst. Finále pak dává divákovi mat. Nejdříve se inscenuje šachová partie podle vzpomínek „účastníků“, v níž Mirko – zrovna na lodi Victory – poprvé prohrál, provozuje se tedy divadlo na (doku)divadle. Komplikace nastává v poslední minutě filmu, kdy moderátor oznámí, že „dnešní reportáž […] napsal Alfréd Radok“, a konečně vyjde najevo, do jaké míry byl divák klamán. Postavy uvnitř fikčního dokumentu vlastně hrají, jedná se o jakési divadlo na divadle na metadivadle.  Šach mat se liší od výše zmíněných fiktivních dokumentů jako Zelig, který je v onom fikčním světě reálnou postavou, tím, že jeho fiktivnost nevnímá jen divák, ale i všechny postavy. Nezvyklé pro tento typ pojetí je též to, že osobní život herců není vůbec ukázán, inscenace kromě několika posledních sekund kompletně zaplňuje čas filmu.  Do jaké míry tedy můžeme vůbec hovořit o fiktivním dokumentu, když postavy vědí, že dělají dokument? Podobně jako například seriál Newsroom nepokládáme za fiktivní zpravodajství, neboť postavy vědí, že jsou zprávaři, není Šach mat fiktivním dokumentem, neboť postavy vědí, že jsou herci, nýbrž dramatem o adaptaci adaptace. Je to brilantní drama inscenující realizaci fiktivního dokumentu podle novely. (01.06.2024)