Vždycky jsem chtěl být gangster

„Vážně chcete, abych vás vyloupil?“ - „Za pokus nic nedáte. A když to nevyjde, máte u mě ještě jedno kafe.“ První tragikomická, absurdní povídka, během které se lupič skoro není schopný dostat bez úhony na místo činu a ani potom to z jeho strany není žádná sláva, mě pobavila i nadchla originálním zakomponováním němé grotesky. Bohužel je docela násilně useknutá a epilog to moc nevylepšil, spíš vyvolal další otázky. Druhá povídka mě rozesmála už zpackanou sebevraždou na pozadí nápisu „Shit happens“. A profesionální únos mě bavil i dál. Škoda menší ztráty tempa v průběhu a (znovu) slabšího ukončení, i když jakási pointa by se v tom najít dala. Třetí z povídek (vyloženě podprůměrná) jakoby k ostatním ani nepatřila, a trochu úsměvu vyvolá až na konci. Závěrečná povídka vzpomínající na staré, dobré časy trochu pobaví, ale s první a druhou se už moc srovnávat nedá. Celkově vidím soubor povídek na slabší 4*, humor téhle „nezávislárny“ jistě nebude pro každého. „Copak se dá vyloupit mekáč?“ - „Vyloupit se dá všechno.“ - „Tak dem?“ - „Jo!“ (12.12.2021)

Měla jsem poslouchat svůj filmový instinkt, který po deseti minutách neomylně vycítil, že půjde o ztracený čas, zbytečný odběr energie a prouhloubení nedělního splínu, jenže předtuchy převálcovaly argumenty jako černobílý obraz, povídková forma s propojujícím se efektem a gangsterské téma. Vyhrál instinkt a teď se mi tiše směje, neboť ví, že černobílá art nedělá, groteska je mrtvá, gangsterům ve Francii se naposledy dařilo za Gabina a Delona a aby někdo vypadal jak loser, nemusí být nutně loser. Hvězdička za Jeana Rocheforta. (18.02.2013)

Jak se pozná evropský artový film? Je natočen černobílou kamerou, hrdinové jsou partou beznadějných nul, záběry jsou dlouhé tak, že během nich stihnete vnímat otáčení země proti slunci a navrch se v něm moc nemluví. Tohle ale art není, protože se tu neustále kecá, což je obrovské štěstí, neboť dané dialogy jsou velmi povedené a zábavné (teda, některé z několika povídek, některé jsou zas o řád horší) a jsou hlavní nosnou plochou, někdy je to dobré hodně (pocty Tarantinovi, hodní únosci, banda gaunerů v důchodu), někdy to zas působí spíš trapně (boha, proč je jedna ze scén natočena jako groteska?!). Buď jak buď, výsledek je docela dobrej a s herci, co si dokážou uhrát své, přestože jejich part vyžaduje jen blbě civět do stropu. (27.07.2015)

Vlastně vcelku nevýrazný snímek, který se kultovních Tatantinovek dotýká jen velmi opatrně. Nebarevnost nevadí, některé dialogy potěší i pobaví, zaujme statický pohled kamery i když děj se odehrává mimo záběr, což samozřejmě není originální, ale potěšilo. Herecké výkony 0 a to i ten Rochefortův, ale popravdě, o hercích tento film opravdu není, takže celkově slabší průměr. (28.10.2020)

Čtyři příběhy založené na absurditě a neortodoxním humoru. Musím přiznat, že v některých momentech film slušně přitápí pod kotlem a ustnímu výrazyvu "ha ha ha" jsem se opravdu neubránil, například závěrečná několikerá výměna bouchačky, nebo dialog gangsterů v autě, z nichž jeden chce jít vyloupit McDonolada v pyžamu, telefonát únosců a další perlivo. Ovšem zase na nějaký scénaristický zázrak bych to na rozdíl Redfordovy party na Sundance určitě neviděl. (02.12.2011)