Dům ďábla

Najprv sa ospravedlňujem fanúšikom hororových muvies za toto hodnotenie ( beztak viem , že som krypel a buzík, idiot a čurák.. ) , ale dovoľte mi objasniť " very short and sweet " prečo vlastne tak. 1. Do prvej hodiny a 15tej minúty to bol film Babysitter Wanted ( 2008 ) , pričom i napriek tomu, že som to kukal o 11tej v noci a so slúchadlami na ušiach , tak ani jedna ľakačka nezabrala . To bolo doposiaľ za 2 nádejné hviezdičky . 2. Tak debilný a trápny koniec zmazal i tie dve nádejné hviezdičky. Bohužial , Ti West i napriek tomu, že atmosféra 80. rokov , ktorú vytvoril, je nepopierateľná, nevie točiť filmy, ale iba sračky !!! (20.03.2010)

Baby $itter Needed - mzda 666 dolarů týdně a jako bonus rituální vykuchání během zatmění Měsíce! Sedmdesátá a osmdesátá léta jsou na plné koule zpět! První čtvrthodinku jsou dokonce tak plné, že zabraňují pohybu, pak dlouhou dobu s mírným svrběním bloudí po tajemném domě a to vše jen proto, aby na posledních deset minut rozpoutaly šílený čardáš satanismu, krve a podprahových záběrů.. Levné, ale nikoliv laciné, dbající důsledně na dramatický hudební podkres, retro filmařskou techniku i drobné detaily (telefon se nezvedne po prvním zazvonění, hledání vypínače). Ti West si už jen za odvahu vzdát hold slasherům a haunted house hororům minulého století zaslouží pochvalu - v současné zrychlené době je jeho snímek v rámci žánru zjevením. Jako by nyní automobilka Dodge vyrobila z fungl nových dílů kopii starého známého Challengeru 1970.. Apropo, Tom Noonan je skoro tak děsivý, jako pohled na výpočet internetové kalkulačky odchodu do penze.. (18.07.2012)

Rozumiem, že diváci, opovrhujúci bezduchými hororovými vyvražďovačkami si takýto počin, ktorý postupne buduje svoju atmosféru až do vynikajúceho finále, museli naplno vychutnať. A to isté by nastalo aj u mňa, pokiaľ by som si včas neuvedomil, že sa prvú hodinu okrem jednej delikatesne spracovanej vraždy nič podstatného nestalo..a ak vás 2/3 filmu ničím neohúrili a len 1/3 áno, bude hodnotenie dvojhiezdové. (14.07.2015)

Přiznávám, že osmdesátkové horory v malíku zrovna nemám, pokud ale děsí a napínají tak jako The House of the Devil, vzdělání si s chutí doplním. Ti West dosahuje minimem prostředků (jeden dům, jedna dívka, mrtvolné ticho) maximálního efektu - atmosféra houstne každou minutou, každým dalším otevřeným pokojem, každým rozsvíceným světlem a pak se nikdo nemůže divit, že u obyčejného zazvonění telefonu leknutím nadskočíte. Závěrečná desetiminutovka se nese v trochu jiném duchu (nebudu spoilerovat), výsledku ovšem na působivosti neubírá. Spíš naopak. 80% (05.12.2009)

The house of the devil (troufám si tvrdit) bude pro současného náctiletého diváka zvyklého na novodobé horory plné prvoplánových laciných lekaček skutečným utrpením (důkazem budiž místní hodnocení a komentáře). Pro nás „fajnšmekry“, co s láskou vzpomínají např. na Johna Carpentera je to skutečná delikatesa. Já bych tento snímek nebral doslova jako poctu žánru let 80-ých. Ti West chytře vsazuje děj právě do tohoto období, nicméně mám silný pocit, že to není pouze z důvodu, že by chtěl natočit 80–kové retro, ale aby právě na tomto byla vidět nejvíce ta rozdílnost se současnou tvorbou. Musím přiznat a jednoznačně konstatovat, že takhle dokonale řemeslně odvedenou filmařinu, to aby člověk pohledal. Kouzlo všeho tkví právě a jenom v neukázaném (čehož si je Ti naštěstí více než dobře vědom), takže to nekonečné oddalování toho co musí? přijít, je ve výsledku o mnoho působivější než 95% současné produkce. Musím se přiznat, že pro mě osobně mělo to procházení se hl. hrdinky ( btw notně sympatické Jocelin Donahue) mnohem větší kouzlo než samotné okultní finále. Při scéně, kdy si Jocelin pouští do uší 80-kovou pecku z walkmanu a křepčí po baráku jsem si téměř cvrnknul do trenek (přepadla mě nostalgie jako prase) a stejně tomu bylo i v případě úvodní titulkové sekvence. Nicméně chápu (souhlas s uživ. Matty), že bez závěrečné 15-ti minutovky by se House of the devil nedal považovat ani za horor. Na druhou stranu, vadilo by to tak...? Výsledný resultát: Ti West je nesporně talent (na toho chlapíka si dám pozor) a samotný The house of the devil je pro mě osobně jedním z NEJpříjemnějších překvapení za poslední dobu. V rámci žánru těch největších. Takže...počkejte si na večer, zatáhněte rolety, sluchátka do uší a nechejte se pozvat do „ útulného“ domu, na tak trochu jiné samotě u lesa, než nám kdysi servíroval Jiří Menzel :o) (22.02.2011)