Dům ďábla

Zcela do puntíku souhlasím s místním Obsahem, tohle je pro mě jeden z nejpříjemnějších hororů posledních let! Nenechte se zmást pomalejším rozjezdem a vůbec pomalejším tempem, jak naskakovaly minuty, naskakovalo i mé hodnocení. Moji pozornost vzbudily už úvodní titulky, jako bych se fakt přenesl časem zpět do co se hororů týče zlatých let osmdesátých. Až jsem se musel znovu podívat na rok "výroby" tohoto snímku a znovu se přesvědčit, že se jedná o film z roku 2009. Budování atmosféry a celkové nálady by se měli učit všichni současní hororový tvůrci. A to k tomu Ti West nepotřeboval žádné dnes tolik populární berličky, vystačil si s hrstkou herců a kolem nich vystavěl vážně pod kůži zalézající příběh, to vše okořeněné trefnou hudbou. Tleskám a hodnotím silnými 4* (28.10.2012)

A už mě to vážně sere! Další přehodnocený sráč Ti West, který má být jedním z tvůrců nové a "nadějné" hororové generace je úplně stejný zoufalec, jako třeba García.Ani jeden film od něj si nezaslouží víc jak jednu hvězdu a už mě opravdu vyloženě irituje sledovat tyhle přehodnocené sračky.Jediné, co je na filmu zajímavé je vizuál a stylizace do 80. let, to je na výbornou a opravdu smekám.Jinak ale sledujete hodinu jednu nesympatickou píču, co chodí po baráku a chová se jako totální kráva, SPOILERY aby se tam na konci vobjevila jedna vobluda v čele skupiny satanistů a stvořili Antikrista a navíc v konci, který by předvídal i retardovaný mýval.Nudná, neatmosferická zbytečnost nejhrubšího zrna.Film tak strašně o ničem, že mě na tři dny zkurvil náladu, jací že to kreténi jsou dnes považování za budoucnost hororového žánru.Kéž by Carpenter omládl o třicet let a tuhle sebranku mladých, netalentovaných zmrdů, co si neváží toho kde jsou a točí tyhle stupidní braky splách do hajzlu, tam kam patří.15% za scénu v autě. (27.08.2014)

The house of the devil (troufám si tvrdit) bude pro současného náctiletého diváka zvyklého na novodobé horory plné prvoplánových laciných lekaček skutečným utrpením (důkazem budiž místní hodnocení a komentáře). Pro nás „fajnšmekry“, co s láskou vzpomínají např. na Johna Carpentera je to skutečná delikatesa. Já bych tento snímek nebral doslova jako poctu žánru let 80-ých. Ti West chytře vsazuje děj právě do tohoto období, nicméně mám silný pocit, že to není pouze z důvodu, že by chtěl natočit 80–kové retro, ale aby právě na tomto byla vidět nejvíce ta rozdílnost se současnou tvorbou. Musím přiznat a jednoznačně konstatovat, že takhle dokonale řemeslně odvedenou filmařinu, to aby člověk pohledal. Kouzlo všeho tkví právě a jenom v neukázaném (čehož si je Ti naštěstí více než dobře vědom), takže to nekonečné oddalování toho co musí? přijít, je ve výsledku o mnoho působivější než 95% současné produkce. Musím se přiznat, že pro mě osobně mělo to procházení se hl. hrdinky ( btw notně sympatické Jocelin Donahue) mnohem větší kouzlo než samotné okultní finále. Při scéně, kdy si Jocelin pouští do uší 80-kovou pecku z walkmanu a křepčí po baráku jsem si téměř cvrnknul do trenek (přepadla mě nostalgie jako prase) a stejně tomu bylo i v případě úvodní titulkové sekvence. Nicméně chápu (souhlas s uživ. Matty), že bez závěrečné 15-ti minutovky by se House of the devil nedal považovat ani za horor. Na druhou stranu, vadilo by to tak...? Výsledný resultát: Ti West je nesporně talent (na toho chlapíka si dám pozor) a samotný The house of the devil je pro mě osobně jedním z NEJpříjemnějších překvapení za poslední dobu. V rámci žánru těch největších. Takže...počkejte si na večer, zatáhněte rolety, sluchátka do uší a nechejte se pozvat do „ útulného“ domu, na tak trochu jiné samotě u lesa, než nám kdysi servíroval Jiří Menzel :o) (22.02.2011)

Taková tichá, ale přesto velmi působivá pocta okultním hororům druhé poloviny dvacátého století. Přestože se většinu filmu děj neposouvá a prakticky jsme jen svědky hrdinčiného poflakování nebo prozkoumávání domu, snímek poutá dál a dál až do strhujícího finále. Konec je skvělý, poslední věta mě zvlášť dostala. Místy jen škoda té táhlosti, ale to u podobných hororů bývá časté, takže v rámci žánru okultního háčka určitě film vyhrál na plné čáře. (12.08.2011)

Vždy mě hned na úvod znechutí reklamní blábol: podle skutečné události. Tomu snad už dnes nikdo nevěří. Naštěstí snímek je dosti mysteriozní na to, než aby mohl zachycovat skutečný příběh. První část snímku je velmi komorní. Ve vzduchu je sice nejasný pocit, že něco není úplně vpořádku, ale jinak příběh teče líně a peřeje v nedohlednu. Jakmile nastane boj o život, vše se rychle změní. Mladá studentka rychle pochopí, že se platí za naivitu a také za to, když si tancuje po domě a přitom rozbíjí (i když nechtěně) drahý porcelán. Rituál je působivě odpudivý a Samanta ukáže, že nehodlá prodat svou kůži lacino. Napětí je sice kolísavé, gore efekty jsou ovšem vydařené. mezi 3 a 4*. (30.03.2012)