Dům ďábla

Přiznávám, že osmdesátkové horory v malíku zrovna nemám, pokud ale děsí a napínají tak jako The House of the Devil, vzdělání si s chutí doplním. Ti West dosahuje minimem prostředků (jeden dům, jedna dívka, mrtvolné ticho) maximálního efektu - atmosféra houstne každou minutou, každým dalším otevřeným pokojem, každým rozsvíceným světlem a pak se nikdo nemůže divit, že u obyčejného zazvonění telefonu leknutím nadskočíte. Závěrečná desetiminutovka se nese v trochu jiném duchu (nebudu spoilerovat), výsledku ovšem na působivosti neubírá. Spíš naopak. 80% (05.12.2009)

Neznámy mladík, režisér a určite i intenzívny filmový fanúšik Ti West pre nás prichystal na pochmúrnu jeseň veľmi príjemné, hororové prekvapenie. Minimalistická, interiérová snímka ma primäla prakticky bez dychu sledovať výraznú väčšinu filmu, ktorá primárne vsádza na nepríjemné, skľučujúce pocity, ktoré zažíva mladá dievčina, skvelá Jocelin Donohue, v odľahlom dome. Áno, The House of the Devil, snímka stvorená amíkmi, ktorých hororovú produkciu posledných rokov poľahky valcuje európska konkurencia, pracuje veľmi intenzívne s atmosférou a celkovou, dobovou štylizáciou a preto môže byť pre niektorých akciechtivých divákov nudnou zívačkou, no zarytý hororový fajnšmeker, neopovrhujúci explicitnými masakrami ani pocitovými hrami s divákovou fantáziou, musí byť určite spokojný. Pripočítajte si k tomu príjemné herecké obsadenie, i keď otravnej kamarátke hlavnej hrdinky som prial smrť od úvodných minút, na svojskej manželskej dvojici, ktorú stvárnili Tom Noonan, jeho výšku využil režisér veľmi pekne už pri jeho prvej scéne a bývalá warholovská herečka Mary Woronov, som si skutočne zgustol a dostanete snímku, ktorá pohladí oko i dušu každého milovníka temnej zábavy. 70% (04.12.2009)

Zdá se, že hlavní důvod vzniku tohoto filmu je něčí nostalgie po časech, z jejichž estetiky se mi zvedá kufr. Nemohu se tedy s jeho zálibou tak nějak ztotožnit. Úžasně "umělecké" pohledy na hlavní hrdiny od jejich kotníků, záběry na kráčející nohy bez zbytku těla, tříminutové mučivě pomalé zoomy bez opodstatnění dějem, kompoziční úlety takového druhu, že takhle neladně by netočil ani laik... Ne, prostě ne. Krom toho nesympatičtí úplně všichni herci do jednoho, přehrávající. To, že děvčata jsou blbá, padouši jsou padouští a nikdo jiný tam nehraje se rozumí samosebou. Ale když si odmyslím tuhle stylizaci, která "udělala" celý film, tak to docela šlo. Onen skromný zbyteček. (16.02.2013)

Retro horor, který mě skoro celou dobu nudil a u kterého jsem bohužel i usínal se v závěru až neskutečně rozjel a nabídnul opravdu vítečnou přibližně 20 minutovou hororovou podívanou. Opravdu jsem mu chtěl vystřihnout odpad, protože málokdy u filmů usínám, ale díky závěru si tento retro pokus ode mě zaslouží 3 hvězdičky. (15.04.2010)

S výjimkou trochu rozporuplného konce, asi nejnapnutější horor, co jsem viděl, za což můžou zejména tři věci - nevíme vůbec, čemu hlavní postava čelí, posloucháme hodně exponovanou hudbu a hlavně, z ostatních hororů jsme zvyklí, že "to něco" (například lekačka) přijde mnohem dřív a jelikož nic nepřichází a pořád cítíme, že to přijít musí, jsme nataženi jako struna (jsme-li pozorní). Očekávání nějakého typického osmdesátkového hororu může způsobit zklamání, nedoporučuji, House of the Devil na mě působilo mnohem seriózněji. Po emoční stránce snímek podpořili i 4 zkurvení diváci v sále kina Aero, co nebyli schopni zavřít hubu na déle než půl sekundy. Omlouvám se za svůj výlev, ale pořád je to přijatelnější než vražda :-) (13.02.2010)