Vojna a mír

[3,5*]     "You can't hate something you've never known or understood."     Ja síce na historické kostýmové (veľko)filmy veľmi nie som (najmä ak sú z opulentného šľachtického prostredia), k tomuto vydarenému filmovému spracovaniu, stojacemu na silných základoch v podobe kvalitnej predlohy, však veľa výhrad nenachádzam. Ešte veľkolepejšie ruské spracovanie (1965) sa možno k tejto výsostne ruskej téme hodí o niečo viac, predsa len v sebe má viac toho srdca, Vidorove odlišné pojatie má ale nepochybne tiež svoje prednosti. Je dostatočne obsiahle, dokáže ísť, v rámci daného priestoru, do šírky i do hĺbky a dokáže upútať aj svojou obrazovou krásou (veľkolepá výprava, pekné kulisy i kostýmy). No predovšetkým má v hlavných rolách také tromfy, akými sú božská Audrey Hepburn (v role Nataše tu je ako také žiarivé slniečko) a Henry Fonda (starý-nestarý na rolu Pierra Bezuchova, mne je to úplne fuk). Z ďalších hercov by som ešte rád zmienil Herberta Loma, ktorý sa do role Napoleona celkom hodí (pre mňa tak trochu prekvapivo). Je síce pravdou, že chvíľami sa snímka mierne naťahuje, mnohé dramatické momenty sú v nej však podané takým pôsobivým spôsobom, že človek na to hneď zabudne (Nataša v noci na balkóne, Andrej na smrteľnej posteli, zimný ústup z Moskvy so silnými scénami ako zamrznuté ruské pobehlice v koči, či masaker na moste).     "You're like this house. You suffer, you show your wounds, but you stand." (07.07.2024)

Náročný, ale krásný filmový zážitek. S knižní Vojnou a mír jsem začal, avšak po nějaké té stránce skončil, protože se u čtení (přijměte prosím moji omluvu vy všichni její fanoušci) dostavila docela velká nuda. Trochu zajímavější byly jen bitvy a jediná postava, které jsem fandil, byl starý Bolkonsky (navenek tvrdý, nepřístupný, ale uvnitř dobrý a čestný chlapík). O to větší paradox mě čekal u sledování filmu, kde mně tato postava přišla docela nepříjemná, zatímco ostatní se mi silně zamlouvali. Vojna a mír stojí hlavně na hercích; rozkošné Audrey Hepburn (u které jde ale také velmi dobře pozorovat proměna její postavy v průběhu filmu), Henry Fondovi (pro mě největší sympaťák) a krom dalších také na příjemném překvapení v podobě Herberta Loma, jehož Napoleona jsem mu fakt „žral“. Dále jsou zde také velmi zdařile provedené bitvy (a vůbec davové scény), dobrá hudba a pěkně udělané kostýmy. A ať už mi to budete chtít věřit, nebo ne, za těch 205 minut jsem se ani chvíli nenudil (stejně tak při druhém zhlédnutí). P.S. Co se týče té ruské atmosféry, o které se zde několik uživatelů zmiňuje...ne, že by na mě dýchala z každého záběru, to netvrdím, ale obrovsky mě potěšila scéna, kdy umírá Bezuchův otec a u jeho postele je slyšet píseň posledního pomazání, a to v ruštině (v tu chvíli jsem ji cítil naplno). Výstižné komentáře: Véča, tahit (14.01.2010)

Je to viac rozprávkové než veľkolepé. Henry Fonda o 30 starší od svojej postavy a nevidí to len dobrovoľne oslepený, napríklad volič Matoviča. Audrey samozrejme vo svojej role bezchybná a bez nej by táto verzia nebola tak úspešná, hoci vyšlo neskôr oveľa lepších aj v seriálových podobách. A vzhľadom na stopáž je toto bez rozdelenia a v celku veľmi do nudy vodiacou záležitosťou. (31.01.2024)

Z románu jsem přečetl prvních 300 stran a byl jsem rád,že sem měl po ruce tento film,který podstatně zjednodušuje děj knižní předlohy.Zároveň však je to hollywoodská adaptace,tudíž se od filmu nedá čekat žádná velká psychologická propracovanost,i tak jsou patrné změny a vývoj v chování jednotlivých postav, především u mladé Nataši Rostovové(A.Hepburnová).Za zmínu stojí Vojna a mír hlavně díky scénám bitev u Slavkova a u Borodina,které natočil italský režisér Mario Soldati.Jak píše FISSSH,není z filmu cítit ta atmosféra Ruska tehdejší doby a prostředí Moskvy by také mohlo být věrohodnější.Myslím,že celkově se jedná o povedenou adaptaci velmi těžko zfilmovatelného a víc než tisícistránkového romá L.N.Tolstého. (29.07.2006)

Film se mi velmi líbil. Ale k tomu je třeba mít rád staré americké velkofilmy, odmyslit si jakékoli triky a užívat si báječných herců. Nevím, nakolik byla původní předloha Tolstého zprzněna nebo dodržena, ale z čistě filmařského hlediska jsou především davové scény velmi dobře udělány, kulisy jsou velmi milé, přestože Moskva nevypadá jako ruské velkoměsto a u mnoha scén jde vidět, že jsou natáčeny ve studiu a ne v reálu. Ale to přece nevadí, důležité je, jak film na vás působí. A já jsem měl z něho upřímhou radost. (30.10.2003)