Policajt v Beverly Hills: Axel F

Velké comebacky vytváří velká očekávání. A já, coby veliký fanoušek Eddie Murphyho 80. a 90. let, jsem nemohl očekávat víc. Jenže co mám teď dělat? Dát tři hvězdy s jednoduchým pocitem, že mi to nostalgii vrátilo, což vlastně, pravda, účel splnilo. No a nebo tomu vrazit čtyři s pocitem, že Eddie Murphy tu i po třiceti letech dokázal něco, co se akčním komediím nepovedlo posledních deset-patnáct let? Zvládnul totiž bavit, hláškovat, radovat se ze své ikonické role Axela Foleye a z dobře odvedené akční zábavy, které je sice po hříchu málo a scénáristicky je to taky poměrně plonkové, ale zase to tu na Vás dýchne perfektní osmdesátkovou atmosféru. No, já nevím, jak Vy, ale víc jsem od debutujícího režiséra asi ani čekat nemohl. Stejně to všechno pro sebe urval Eddie a jeho parťáci z dílů minulých. A urvali to s noblesou, za což jim z celého srdce děkuji. (06.07.2024)

Jako ten, co vyrostl na osmdesátkových a devadesátkovkých akčních komediích jsem velmi velmi neobjektivní a asi bych se měl tvářit, jak mi vadí "podlézání" fandům původních filmů, jenže mně to nevadí. Ano, v jádru je to průměrný akční film, ano, je tu jedno klišé za druhým (odcizená dcera nenávidějící otce opravdu není nic inovativního), ale to vše prominu díky návratu starých známých a klasické melodii. (07.07.2024)

Axla jsem evidoval už dlouho, ale strach z průseru jsem měl velkej. Ale nakonec to dopadlo vcelku dobře. I já práskám čtyři hvězdice, i když je to s hodně odřenejma zádama. Jenže pro mě je první dvojice filmů z roku ´84 a ´87 balzámem na duši se spoustou hlášek, humoru, akce a božskýho Murphyho. A tímhle filmem si vynahrazuju trojku, páč tu jsem ztrhal, a příliš rád ji nemám. A když naskočí ten hudební motiv, film vás má. A odpustíte tomu i spoustu reinkarnací těch starejch scének z jedničky. Nový Mizery jsem ještě neviděl, ale Foley mi trochu rozpproudil moje nadšení pro film. 80%. (03.07.2024)

Jaxem se již několikrát přesvědčil, modernizace klasikám spíše škodí. Jednak proto, že chytají převýchovné bolševické nešvary a bývají demagogicky tak o tisíc procent přebuzněné, přenegrované, přemuženované a přepohlavněné oproti reálné sociologické skladbě, a druhak protože po několika dekádách z hrobů vytažení herci už dávno nejsou tím, čím bývali, na pohled smrdí, jejich dynamika dávno zkornatěla a na plátně se tak poté courají vesměs jen děsivé oživlé mrtvoly. Tady si naštěstí konzervativní produkční velikán Džery zjevně nenechal progresivně hrábnout do análu, v dostatečném rádiu kolem sebe natáhl duhovou pásku proti deviantům, praštil v Los Gatos do růžového stolu, až z něj popadali všichni ebenoví Transkenové a otylé šímejl Barbíny, načež soudruhům z Bolševize přesně vysvětlil, do jakých odřených, zarudlých konečníků si mohou své „modernizace“ strčit, pokud mu chtějí sahat na práva toxických bílých heteroseksuálů. A tak Ústřední výbor Netflusu jen pokrčil černými teplými rameny, rozpačitě se podrbal na kloakách, upravil si rozhozené pyjonýrské šátky a s kolchoznickým brbláním uznal, že potenciální sledovanost je holt potenciální sledovanost, a to už přeci stojí za nějaké to bezpáteřní popírání vlastních falešně altruistických patodoktrín. Tudíž tu máme nezávadnou, naprosto poctivou až nostalgickou reminiscenci na osmdesátkovou klasiku s asi nejlepším komediálním negrem všech dob, u které jsou na závadu snad jen ti čerstvě vykopaní exhumáti. Pro Rajnholda s Eštnem byla dozajista za kamerou nachytána v plné pohotovosti geriatrická ambulance, možná i koroner nebo chlap se supem, no a samotný Edouš sice pořád vypadá na třicet, jen v obličeji evidentně přibral kapku botoxu, čímž se mu ale mimické svaly proměnily v prdel, kde jeho kdysi slavný úsměv zcela zmizel mezi ochrnutými půlkami. Každopádně já osobně jsem nostalgicky spokojen. Tak na vcelku šťavnatou trojku, kterou nicméně záměrně přebuším, abych zase trochu vyvážil všechny ty zdejší náctileté i obstarožní geje, nesmírně vážně se beroucí rozumbradáče a tolik vzdělané vyznavače umělecky i filmově strašně hodnotných mentorujících svištivých bukanýrů a rakovinotvorných Dyznyho omalovaných pamrdů. (08.07.2024)

Tak jasně, že to nepřichází s ničím novým jede to vesměs na autopilota a spoléhá se to na to, že nostalgie nepustí a fanoušky umlátí odkazy a ono to kupodivu funguje. Nevěřil bych tomu, že se ještě tohohle pokračování dočkáme, ale pro Netflix evidentně není problém něco podobnýho zaplatit. Každopádně co je podstatný, že to má všechny trademarky předchozích dílů a každopádně Murphy ještě není úplně starý a unavený a místy mu huba mele jako zamlada. Každopádně oceňuji, že je tady i ta snaha o analogovou akci a i když už dneska nikdo nenatočí film kterej by vypadal jako z osmdesátek tak se mi tady líbí právě ta trefně udělaná konfrontace starých a nových časů kdy se to projevuje tak, že Axel už nemůže dělat tohle a tohle, protože doba se změnila a co by dřív prošlo už teď není úplně ok až na to, že Murphy na to zvysoka kašle. Nevadila mi tady ani ta jeho dcera a nutno uznat, že ta chemie mezi nimi celkem funguje a nepůsobí dojmem, že je na sílu. Snad jenom Bacon i se svým typickým psychopatickým kukučem je jako záporák překvapivě nevýrazný. Každopádně slušná jízda na vlně nostalgie které nakonec tu slabší čtyřku bez problému dám.70% (22.07.2024)