Robocop

Tenhle film by mohl posloužit jako názorná ukázka toho, jak současný Hollywood občas vsadí na brain drain progresivních osobností z ostatních kinematografií a pak se je snaží zkrotit ve stroji. Padilhův rukopis "akčního sociálního dramatu" je znát na začátku, vidět střihové postupy a záběrování z "jiného světa" je samozřejmě osvěžující, ale usedlý rating, trochu enigmatické kouzlení s hudební dramaturgií v důsledku a překvapivě vyhaslá kinetika Carvalhovy kamery z akce dělají jen vycpávku. Navíc ji tvůrci občas provokativně spojují s náročnými konverzacemi o podstatě hlavní postavy. Nový Robocop je vlastně trochu radikální a trochu usedlé konverzační drama o chlapovi, ze kterého zbyl kus tváře a několik orgánů. Většina násilí originálu se z ulic přesouvá k tělu protagonisty, který více než polovinu filmu řeší svou identitu, rodinu a sžívá se s oblekem. Díky solidně napsaným dialogům a výborným hercům to funguje. Ideologicky film evokuje ironii originálu prostřednictvím pravičácké talk show a parodování marketingového zneužívání Murphyho / RoboCopa jako produktu pro masy. Znatelný posun je i přijetí globalizované perspektivy a proměny korporátní sféry z rejdiště "žraloků v oblecích" do ležérního hřiště filantropů v cool outfitech. Zatím Verhoeven kdysi natočil film, který se dá konzumovat jako dokonalý produkt americké kultury i jako její drsná parodie, "liberální fašoun" Padilha a jeho tým jsou o poznání doslovnější. Některým lidem to sice stejně činí problém rozklíčovat, ale ta kritická linie poukazující na mechanizaci válek i spravedlnosti je dost čitelná. Ve spojení s úvahami nad přeměnou člověka ve stroj se z toho stává docela produktivní záležitost k zamyšlení. Nový RoboCop nikdy nenabídne totální "krev, hovna a bláto" rozkoš originálu, na který se snaží příliš okatě neodkazovat (a když, tak spíš ironicky - použití Poledourisova motivu jako znělky pravičácké agitkové show). Hledá vlastní cestu k tématu. Proto má navzdory padání řetězu a poněkud pochybné gradaci druhé poloviny smysl. Special thx to vždy báječný Oldman, ležérní armyJobs Keaton a velmi přesně zranitelný Kinnaman. Držím tomu palce, ale nejspíš to prohučí jako (o něco problematičtější) Elysium. Jen doufám, že se dočkáme chvíle, kdy se poměr zrealizovaných a nezrealizovaných nápadů v soubojů producent x invenční tvůrce otočí. [75%] (06.02.2014)

Dovolím si, ač fanoušek původního filmu a knihy, poznamenat, že toto zprcání kyborga do horkého křesla na Detroitské fízlárně se velmi povedlo. Nebudu vypočítávat pravděpodobnost omylu odklonu od reality ani permutaci chyby při předělávání stránek knih na plátno stříbrné, jsem si zcela vědom několika zásadních filmových chyb, kterých se José dopustil. Jsem ochoten oplakat i ztracenou atmosféru mírně postapokalyptického světa, protože to byl neskutečný nátřesk, navíc za fantastických komentářů páně Samuela L. Jacksona, který jako pokrytecké černé svědomí Ameriky vstupuje do dění. Starému Verhoevenovu roboťákovi se nedá upřít jistá nadčasovost. Už tehdy načrtli budoucnost Detroitu velmi pochmurně a my to dnes máme jako realitu. Detroit, mrtvé město, Detroit, město zločinu. V tomhle nový snímek silně kulhá, neukazuje žádný takový svět, zde je vcelku jako takový upozadněn. Víme jen, že USA stále vyhrává celosvětový boj proti terorismu (juchů). Přitom se o vykreslený budoucí svět většinou sci-fi filmy opírají. A hele, vůbec to nevadilo, že teď tomu tak není. Tady je v hlavní roli lobby za robotizaci armády. To je problematika, panečku. Kyborgova akční jízda je jen bonbonkem na celém filmu. Tedy si říkám, komu je vlastně film určen? Váhal jsem, zda dát jen tři body ale nakonec dávám čtyři, za Hokus Pokus při závěrečném testu Murphyho šasi. Vše k robo kopáči mám rád, tak fandím i tomuto zpracování. Bavil jsem se a věřím, že i při druhém zhlédnutí se nudit nebudu. (21.02.2014)

V poměru k tomu, kolik řečí šlo o tvůrčích rozporech na place, je výsledek docela koukatelný a docela zábavný. I když nemůžu říci, že by do diskuse na téma "kde končí stroj a začíná člověk" přinášel něco zásadního. Navíc občas je prostě vidět, jak je potenciál nevyužitý. Navodí se scéna, která slibuje právě diskusi o podstatě bytí a tak dále, ale většinou se od ní nakonec uhne. Abych ale jen nekritizoval, pravdu mají ti, kteří říkají, že na poměry "komerčního filmu" je Robocop "znovu a lépe" překvapivě chytrý a především není vůbec postaven na akci, ale spíš na osobním dramatu. Tím víc mrzí, že to není ještě hlubší, protože takový opravdu být mohl. Kvituji s povděkem, že oproti originálu zcela zmizela linie s Murphyho kolegyní a výsledek zůstává soustředěn pouze na vztah s manželkou. A co mne obzvláště potěšilo, to až překvapivě silné zarytí do "přinášení demokracie a pořádku" do cizích zemí. Skoro si říkám, že úvodní desetiminutovka by si zasloužila vlastní film. Je to tak na hraně mezi třemi a čtyřmi, díky úvodu to ale převalím nahoru. P. S: Výborná scéna s kytaristou. (09.02.2014)

Velkým překvapením je silný scénář, který těží z tématu co může a příběh dokonce má nějáký přesah. Jde trochu jinou cestou než původní RoboCop a to rozhodně není na škodu. Malinko zaostává rutinní akce z níž v závěru vynikne jen bitva s kuřátky. Film si pro sebe kradou Keaton s Oldmanem, kteří kralují ve společných scénách. Samotný Alex Murphy si prošel také jistou proměnnou. Kinnaman sice nedosahuje Wellerových kvalit, ale hraje hodně slušně. Esem v rukávu je režisér José Padilha, který i přes únavné boje se studiem dokázal do projektu dostat spoustu nápadů (a to mu prý z každých deseti, devět zamítli) a drobností, které tahají RoboCopa nahoru. Příště volnější uzdu a bude to bomba. (06.02.2014)

Jeden by od Elitního jednotkáře čekal krutopřísnou, brutoakční poctu osmdesátkovému fenoménu. A ono hovno. Nebýt to prznění klasiky, jednalo by se o příjemně plynoucí, chytrou sondu do psychických pochodů toustovače, co dříve býval grilem, a těžce se s tím smiřuje. Jelikož si to však otírá celuloid o Ferhovenovu klasiku, je nutno směrem k současnému Holyvůdu opět flustnout hustý, z paty vytažený kritický chrchel. Smutný Fňukal ex machina se více než očekávaným nekompromisním potíráním detroitské kriminality tentokráte zabývá spíše ňuňáním se svým synáčkem a manželkou, která prudí kde koho, aby mohla mít svůj mixér doma hned vedle mikrovlnky, a to mu přitom Omnicorp k jeho plícím a hlavě ani nepřišil titanové čtyřrychlostní pětadvaceticentimetrové Robodildo! Ale třeba bude mít verze 2.0 nějaký ten hárdverový apgrejt. Zatímco si tedy vynucovač zákona hraje na Robomanžela, negři v Detroitu v pohodě dělají bordel, přičemž jim v tom zkostnatělá legislativa nedokáže zabránit. Příznačné. Doufejme tedy, že v případném pokračování našemu plechomasitému hrdinovi někdo vydylítuje svědomí, morálku a sysla pro rodinné hodnoty, nebude mít nějaké to psychotrauma z nepromazaných kovových implantátů a akční divák se konečně dočká pořádné deratizace. (08.08.2014)