Láska a jiné kratochvíle

Je to jen pár dnů, kdy jsem zase po nějaké době viděl Portmaku v Leonovi. Jak ta holka dospěla... Stále ale neztratila nic ze své krásy a co se týče herectví, tak to má stále stoupající úroveň. Po Černé labuti, kde táhne celý film jen ona se svou náročnou postavou, si hodila i další charakterní roli v Love and Other Impossible Pursuits, filmu, který je také postavený výhradně jen na ní. I tady se to povedlo, ale divák tentokrát může bojovat s poměrně nevyrovnanou postavou, od které jsem do posledních minut nevěděl co čekat, a nepřišel jsem na to ani po závěřečných titulkách. Docela i rozumím co chtěl Don Roos říct, ale naložil si na záda zátěž jako kráva, a lehce se mu to místy drolilo pod prsty. Být ženská tak dám možná čtyři, jelikož bych možná určité věci chápal lépe. Takhle za zajímavé tři. It was my children too! (04.09.2011)

Přiznávám, že místy mně bylo Natálinky fakt dost líto, protože co si tam občas vyslechla, překonalo i legendární Kostnický bláboly na adresu Jana Husa. Na druhou stranu přišlo mně to tak moc silný ze všech stran, až to působilo trošku nereálně. Herecky zahraný výtečně, ale fakt jsem dvě tváře,m jedna má slzy a druhá cynickej výraz z něvrohodnosti, říkající a proč tam nepřišli burzovní makleéři a neobvinili Natálinku, i z toho, že zavinila hospodářskou krizi. (08.08.2012)

Chytlo mě to. Dívala jsem se na její duševní úskalí, nechopnost se vyrovnat se smrtí a ona to hrála tak přesvědčivě, až mi z toho bylo smutno. Scotta už jsem dlouho neviděla, takže jsem ráda, že jsem ho tu zastihla, byl skvělý. V Lise jsou Phoebe ani za mák neviděla. Tohle lidské drama se mi moc líbilo - hereckými výkony, průběhem, charaktery. Tím, že je v některých případech velmi těžké si odpustit. Natalie se mi tu mnohokrát více líbila tady než v Černé labuti. Silné 4*. (06.12.2011)

Nemůžu si pomoct, tohle je prostě za pět. Skvělé drama, které je ze života na všech frontách. Věci se prostě dějí a jediné, co s tím můžeme dělat je to, že se s tim vyrovnáme a budem žít, nebo nevyrovnáme a budem existovat. Vyrovnáváme/nevyrovnáváme se s tím obvykle bez kýče, patosu, protože prostě nehrajeme, že se to stalo, protože tím prostě žijeme/existujeme, tak přesně takový je tenhle film. Na nic si nehraje, citů má na rozdávání, ale kýče se nedotkne ani náhodou. Nejsem si jistá, jestli si to těch pět hvězd zaslouží, ale za sebe můžu říct, že mě to svou přirozeností zkrátka zbořilo a chvíli mi bude trvat, než se zase poskládám zpátky. 90% (20.04.2011)

Donu Roosovi se povedlo natočit velmi silný, emočně nabitý příběh ze života názorně zobrazující spletitost mezilidských vztahů na všech úrovních. Nemohu se však zbavit pocitu, že se vyprávění drží trochu zpátky jako by se bálo být více vyhrocenější až na dřeň. Z filmu na první pohled vyzařuje pevné a jisté režijní vedení, které se v kombinaci Natalií Portman, podávající jeden ze svých fantastických výkonů, ukázalo jako zásadní pro úspěch tohoto filmu. Tím nechci snižovat ostatní herce, kteří hrají taktéž výborně včetně nezvykle dramatické Lisy Kudrow, která rovněž potěšila. (01.10.2013)