Resident Evil: Afterlife

Co tu vlastně očekáváte od filmu podle počítačové hry, kde nějaká kung-fu pipina masakruje do zchytření bandu zmutovaných zombie?! Nového Buňuela?? Tak to jste snad chytli T-virus, ne? Ale nebojte se, je to léčitelné. Brokovnicí s upilovanou hlavní. Totálně neškodná, vizuálně přitažlivá kokotinka, vykrádající všemožná žánrová klišé s naprosto dokonalými desíti minutami s třímetrovým dřevorubcem. A navíc Scofield konečně brejknul prizn. (13.10.2010)

Svoji porci zombíků jsem dostal a za řezníka nemůžu dát jinak než za 4. Perfektní atmosféra i hudba, to vše skloubené do 3D, kde některé části postrádají reálnost i logičnost, ale to k RE už tak trošku patří po těch čtyřech filmech plných přehnaných schopností a zdá se, že se konečně filmová série začíná blížit té herní, čož je další bod k dobru. 70 % (04.10.2010)

Překvapivě dobré i ve dvojrozměrném podání. Anderson se svým místy meditativním pojetím blíží nálepce "béčkového artu", protože řada kompozic (například z "Aljašky") je jednoduše krásných a velmi pomalé tempo vyprávění umožňuje zaměřovat pozornost na obrazy a kochat se jimi. Záběry v Resident Evil: Afterlife totiž nejsou primárně zprostředkovateli narativně důležitých informací, ale mnohem víc opojným průzkumem uzavřených i otevřených prostorů obklopujících postavy. Tomu samozřejmě napomáhají fetišistické zpomalovačky a nadměrné využívání celků a velkých celků. Vzhledem k tomu, že videohry jsou oproti filmu definovány především prostorem (hráč tráví čas objevováním nových lokací a opakovaně jimi prochází), zatímco film je omezen jasně definovanou stopáží (tedy časem, v kterém musí divákovi říci všechno podstatné), chápu tento krok v rámci videoherních adaptací jako jednoznačně kladný. Nemá moc smysl mluvit o "videoherní absurditě scénáře", když těžiště filmu je někde úplně jinde. Byl bych opatrný i s tvrzeními ohledně "fetišizování Milly", která je už od prvního dílu - a postupně čím dál víc - spíše androgynní postavou, která v mnohém odpovídá videoherním avatarům, do nichž je možné se volně projektovat. Kromě vzezření Alice hraje roli její ztráta paměti (první díl) a v Afterlife nepochybně i armáda jejích klonů, která značí schopnost avatarů opakovaně vstát z mrtvých, "respawnovat" se na jiném místě a na několik pokusů dokončit misi (dohrát hru). (08.05.2013)

Zápletka by v normálnom filme vystačila na 15 minút, tu je nafúknutá na 100 a ešte skončí vo chvíli, keď má ísť do najtuhšieho. Nehorázne okaté vykrádanie konkrétnych záberov z Matrixu či Bayovho Ostrovu v objatí radikálne nastavenej „brainwash“ videohernej logiky už iba potvrdzuje, že Andersonovi je úplne jedno, čo si o ňom kto myslí. A užíva si to. Užíva si sexy image všetkých troch ženských postáv (môže byť niektorá z nich ešte viacej hot?) i vypapkanú výpravu (najlepšia zložka filmu), kontrastne kombinujúcu oblaky prachu a hnilé kovové potrubia s laboratórne čistými bledými miestnosťami. Resident Evil: Afterlife je ultimátny obrazový 3D fetiš, plastická pokleslosť s jedným mega hustým bossom s tonovou sekerou. Je to pokleslosť, na ktorú sa veľmi dobre pozerá. Russell Mulcahy v trojke povýšil sériu na apokalyptický biják, Anderson ju zrazil späť do herných mantinelov. (01.10.2010)

"Resident Evil: Afterlife" - popkornový akčný zombie horror pokračuje. Nadupaná akcia, super zbrane, divoká streľba, masívne výbuchy, krv. Vysoko profesionálne filmové triky. Parádne prostredia, zaujímavé lokácie. Apokalyptické obrazy, dychberúce scény. Dynamický soundtrack. Diabolská nadnárodná korporácia Umbrella, smrtiaci T-Virus. Živé mŕtvoly, zmutovaní mŕtvi, stovky zombie. Stále sexi Milla Jovovichová v hlavnej úlohe ako Alice. Skvelé. Dostal som, to čo som očakával. Objednal som si ku tomu pizzu, otvoril pivo a vypol mozog. No a skvele som sa zabavil. **** (22.12.2014)