Ip Man

Hongkongská akční superstar a znalec řady bojových umění (a údajně fanda MMA;)) Donnie Yen v roli Mistra všech ajťáků, legendárního IP Mana! Mistr promine, ale byla to tragédie českého dabingu, co mě přimělo tropit si u tohoto nesporně silného snímku humor z jeho hrdiny, respektive z české (nebo spíš počeštěné) transkripce jeho jména. Kdyby vám vrtalo hlavou, o jakém "jung čchun" to tam pořád mluví, tak je to starý dobrý styl Wing Tsun (nebo Wing Chun), jen nějakou metodou, kterou nejsem schopný pochopit, foneticky transkribovaný do latinky (ve které text četli dabéři, že). Hlavní poznatek zní: nedělejte tu chybu, že byste se na Ip Mana dívali v televizi - budete mít tu čest s utrpením v podobě důsledného dabování každé věty všech scén (a že jich není málo), kde figuruje tlumočník z čínštiny do japonštiny... takže si všechno vyslechnete dvakrát, ehm... Navíc ač se "naši" činí jak chtějí, asijský styl mluvy je od českého na hony vzdálený. A samozřejmě nejen styl mluvy - měl jsem celkem problém se stavbou filmu a jeho výrazovými prostředky. Ono je to totiž v kostce vzato celé jedno velké klišé, v němž ale postavy reagují o hodně teatrálněji než by tomu bylo normálně. To je dáno hávem legendárnosti, do kterého je Mistr Ip po právu zahalen, a taky tím, že film se koncentruje převážně na období japonské okupace Číny, což je obdoba našeho srpna 1968, až na to, že ona japonská invaze byla daleko brutálnější. Tyhle všechny věci podbarvuje hudba Kenjiho Kawaie (znáte z Ghost In The Shell), která ale také plně respektuje legendárnost událostí, které zachycuje (a z nichž se drtivá většina nestala vůbec nebo se udála o dost jinak). Proto duely mistrů boje beze zbraní mají podkres jako monumentální bitevní scény, což mě dost rušilo. A to je problém, protože hlavní devizou filmu jsou (nečekaně;)) bojové scény, u nichž páchal choreografii taktéž téměř legendární Sammo Hung. Tedy ne že by se herci nesnažili, ale zkrátka a dobře je to už moc specificky asijský tyjátr plný mávání rukama a koulení očima. Přijde mi to strašlivě rozhárané a stylově neuspořádané (nepochybuju, že je to tak záměrně, a že je to jen můj dojem, který asijské publikum nesdílí), ale na druhou stranu díky hercům emoce skutečně pracují a souboje jsou opravdu vynikající. Jenom nechápu, proč při takovém materiálu musí všechno kazit občasným wire-fu. Všechno tohle mi ve výsledku dává možná trochu nespravedlivých 70% - ale věřte, že se na to znova nejspíš už nikdy dívat nebudu. (20.06.2014)

1935. Foshan – město bojových umění. Mistr Yip Man je ten nejlepší !!!…. Natočit film jako poctu bojovému umění ještě nemusí znamenat zaručený úspěch. Ani pokud se jedná o jeden z nejznámějších stylů WING CHUN. K tomu je potřeba mít zajímavý příběh, který by jej odlišil od všech těch Komnat atd, atd. Tvůrci to dle mého zvládli výtečně. Spravedlivý a čestný Mistr, jehož největší vlastností je hrdost, ukáže okupované Číně, jak nalézt cestu ke svobodě. Omlouvám se, zní to jako pohádka, ale nejsou právě staré kung-fu filmy tak trochu pohádkami? Zde je vše navlečeno do modernějšího kabátu, ke kterému můžete mít pár výhrad, ale dokonalé bojové scény z něj neodpářete! PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ***** NAPĚTÍ **** Co uvidíme (možná) příště? Máme se na co těšit! Donnie Yen zaslechl cosi o stylu zvaném ,,Česká facka“. Do které doby bude příběh zasazen a kdo nalezne cestu ke svobodě zatím nebylo stanoveno. (06.02.2009)

Ani po třetím sledování Ip Mana jsem nedokázala setřást pochybnosti, které ve mně vyvolal. Ano, na první pohled je to určitě výborný bojový film s rozmanitými a dynamickými souboji (pravda, lehce předrátováno na tak drsný a kontaktní styl), ale další věci ve mně vzbuzují rozporuplné reakce. Laděním do tmavších a tlumených barev se odklání od jasných barevných kompozic nedávných wu-xia nebo Fearless, připomíná temnou SPL přenesenou do tradičních kulis kung-fu filmů. Bohužel ale nepřebírá nejednoznačné postavy a je to vidět hlavně na Ip Manovi. Např. Fearless měl lidského a chybujícího hrdinu, který se překonáváním svých nedostatků vyvíjí v opravdovou osobnost. Ip Man je osobnost, ale je to idealizovaná osobnost, značně lichotící obraz. Ip Man se buď straní zásahů do kritických událostí nebo se vmísí pod tlakem vnejších okolností. Kde je nějaký vnitřní konflikt, vývoj, nějaký hnací prvek pro jeho jednání x nejednání? Něco takového tu není, protože Ip Man zkrátka žádné špatné vlastnosti nemá. Bohužel tu není ani žádné odlehčení, které by ho polidštilo. Humor (v jediném okamžiku – jsem přece ve válce) přináší situace, nikoli samotný hlavní hrdina, v tom se liší od sympatičtějšího Iron Monkey. Na mém hodnocení se tedy z velké části podílí nadšení z tvrdých a nápaditých soubojů ale zůstavá tu mírná výčitka k přehnané glorifikaci hlavní postavy. (24.03.2009)

Ip Man je v chytrém slova smyslu podbízivý film, přináší všechno co máme rádi a přitom se výsostně tváří, jakoby to nebylo jeho účelem. V závěru vypadá jako ultimátní historická výpověď o Japonských utlačovatelích a Činském národním hrdinovi a přitom v průběhu do děje elegantně vsouvá všemožné tréninky a zápasy, aby si diváci mohli dosytosti užít perfektně zpracované a efektně natočené bitky ždímající herce i samotné Wing Chun na maximum. I přes své ctnostné poslání je to totiž čistokrevná bojovka, s klasickými národními a rodinnými hodnotami... Na druhou stranu ale nepřekypuje originalitou, není tak působivý opus jako Hrdina a jeho emocionální rovina (finále) těsně zaostává i za Fearless. 9/10 (22.06.2009)

Další z řady čínských historických filmů, řeknu vám že ti Číňani si ale dokáží vážit svých významných postav. Tentokráte se zaměřili na pro mě do této chvíle neznámého mistra Ipa, který disponuje uměním Wing Chun. Jen tak pro zajímavost Bruce Lee tohle umění ovládal také. Z hlediska soubojů šlo podle mě o jeden z vrcholů žánru. Scéna v tělocvičně, ve které naštvaný mistr IP zruší 10 Japonců je můj zcela jasný favorit. Na konci dopadne podobně i hlavní protivník. Tomuto filmu rád odpustím fakt že si Číňani chtěli s Japonci srovnat účet. Je to zcela pochopitelné vzhledem k tomu jak se Japonci chovali. 85% (07.07.2010)