Osamělý jezdec

Kde cítim indiánske tradície, tam som doma. Či v piesni "Sídliskový Indián" normalizačných hitmakerov - poprockovej skupiny Elán alebo v popovom digitálnom westerne "Osamelý jazdec" (tým len naznačujem, že niekedy aj plnokrvne sa tváriace skoršie indiánky s vypiplanými reáliami vyžarujú len benzínovo- asfaltový pach veľkomesta). Tu sú digitálne hlúposti skvele vyvážené dozvukmi konania a rozprávania hen Tontoho pomaľovaného červenokožca. Šibnuté táranie duševne chorého člena kmeňa, ktorého jeho súkmeňovci neberú vážne vyvažujú reálne dôsledky jeho predpovedí a skutkov. Miestami sa siaha k základom indiánskej mytológie, ktorá je zase na druhom mieste spochybnená. Ja viem, že je to tak preto, aby sa vyhovelo všetkým, no moja príklonnosť k rozprávaniu starých právd tých, ktorých orol už zrejme odletel je silná. No a ďalším plusom je samotný hrdina - osamelý, z väčšinovej komunity vyvrhnutý jedinec, ktorý už v útlom veku dobre pochopil, že obchod rovná sa vždy len podvod. (29.07.2013)

Malý chlapec vstupuje na výstavu divokého západu. Potom ako môže vzhliadnuť vypchatého bizóna či grizzlyho, naráža na maketu indiána. Ten z ničoho nič ožíva a malému chlapcovi začína rozprávať starý príbeh o dvoch hrdinoch, ktorí na divokom západe bojovali za spravedlnosť. Príbeh o svojskom indiánovi Tontovi a trochu puntičkárskom, naškrobenom prokurátorovi Johnovi Riedovi. Ako to s nimi v skutočnosti bolo? Príjemná dobrodružno akčná rozprávka s prvkami komédie vhodná pre takmer všetky vekové kategórie. Nedá mi nesúhlasiť s názorom užívateľa LIMA. Aj napriek tomu, že snímok miestami postráda logiku, pozíciu v červených políčkach by si najmä vďaka rozuzleniu určite zaslúžil. Johny Depp opäť potvrdil, že hranie divno divných postáv mu ide zďaleka najlepšie. Jediným negatívom snímku je dlhočizná stopáž. Miestami vďaka niektorým zbytočným pasážam film pôsobil monotónne. Ale inak, veľká spokojnosť. (07.11.2013)

Alternativa k Pirátům z Karibiku. Režisér stejný, hudba stejná, Depp stejný a Helena překvapivě taktéž stejná...Na druhou stranu prostředí je jiné a to je dobře. Já jsem moc rád, že Johnny Depp na tu roli indiána přikývl. On už asi do smrti bude mít pošuky, protože jak tak pozoruju, on se v nich vysloveně našel. Na film jsem šel, abych se pobavil, odpočinul si a užil si sympatický dobrodružný film, u kterého se nasměju, ale zároveň se podivím nad některými akčními scénami. S akčními scénami už je to trošku slabší, protože tady ze všeho teče digitál proudem jako pivo z pípy v podkrkonošské vesničce. Ono by to asi ale jinak ani nešlo. Pořád je to ale i akčně hodně dobré a zábavné. Film tedy jakožto produkt Disneye splnil má maximální očekávání. 151 minut uteklo tak rychle jako jednodenní výlet po české krajině. A musím říct, že to byla radost strávit čas u takového filmu. Prostě jenom vypnout mozek a užívat si slušnou zábavu. (07.07.2013)

Tak dlouhé a nudné, že jsem během sledování stihnul dvakrát umřít a přijít zpět k životu. Nemám problém s tím, že jde o otevřený pokus navázat na Piráty z Karibiku, jen Lone Ranger je pro něco takového naprosto nevhodná předloha, alespoň v tomhle uchopení. Zatímco Piráti coby film podle atrakce v zábavním parku a ke svému dobrodružnému žánru mohli být bezelstné nic a přitom zábavní (až když se scenáristé v pokračováních pokoušeli přesunout k rafinovanosti, tak se jim to rozpadlo pod rukama), Lone Ranger si neuvědomuje, že pracuje s bohatým fikčním světem vznikajícím rovných osmdesát let a velmi jasně stanoveným žánrem, v němž je každé vybočení velmi viditelné. Verbinského dlouhé přebujelé scény bez pořádné návaznosti ale působí vždy jako něco, co se do zobrazovaného světa naprosto nehodí - u dobrodružného žánru k tak jasnému závěru nemůžeme dojít, protože není tak vyhraněný. Ve westernu působí velmi divně, když se nic nechová tak, jak jsme zvyklí, ale film místo aby věnoval nějaký čas vysvětlení těchto "inovací", neustále dokola vykřikuje "pořád jsme western", protože se oprávněně bojí, že na to zapomeneme. Netvrdím, že každý western se musí řídit stejnými pravidly, ale že když se jimi neřídí, musí ta svá alespoň nějak vysvětlit. Zatímco takový Donnerův Maverick měl jasně stanovený tón a úroveň přehnanosti, zde každá scéna svá pravidla buduje odznova. Někdy se zcela propadá žánru ve vší jeho naivitě, kterou snímek ještě podtrhává, jindy se tvůrci pro změnu pokoušejí o sebereflektivní komentáře shora a jindy, a to je nejvíc mimo, se snad pokoušejí budovat nějaké melodrama. Ve výsledku tedy film působí nesoudržně, bez jasné chuti a bez dojmu celistvého světa a příběhu. Navíc je to opravdu nechutně dlouhé, vtipy postrádají timing (a je jich ukrutně málo) a postavám chybějí motivace pro jejich činy. Taky nesnášíte, když si po desetiminutové akční scéně nemůžete vzpomenout, proč se spolu postavy vlastně střetly a o co se perou? Tohle je asi nejjistější emoce, kterou během filmu cítíte. PS: Zabte už Probůh Hanse Zimmera! Pokud mě jindy jeho hudba jen nebaví, ale alespoň funkčně doplňuje obraz, tentokrát se jeho stereotypně monumentální melodie k filmu zoufale nehodí a působí rušivě a nepatřičně. Ještě víc podporují umělost a "nepůvodnost" scén. Možná si hrají na hraní s westernovými motivy, ve skutečnosti jde o odpaření jakékoliv svébytnosti z této hudby na další tovární výblitek. PPS: Depp už je jen otravný. (04.07.2013)

Gore Verbinski je podle mě jeden z nejlepších režisérů současnosti. Jeho akce má vždy nápad a čiší z ní sebejistota. Mě se Lone Ranger líbil, i když mi herecky přišli o hodně lepší padouši (hlavně Fichtner a pak ten co tam nosil ty ženský hadry), než hlavní duo. Johnny Depp bohužel moc nevypadá jak indián, takže působí fakt divně. Finální akční scéna mě ale strhla a i minulost Tonta na mě zapůsobila. (26.04.2014)