Irčan

Ač gangsterky miluji, tak s Irishmanem příliš spokojený nejsem. Scorcese se vrací k žánru, který jej proslavil a sestavil dohromady herecké mafiánské legendy, ale vůbec se mu nepodařilo mě vtáhnout do děje. Bavilo mě to první hodinu, kde De Niro se dostává do gangsterského podsvětí jako nájemný vrah, ale jakmile se objevil Al Pacino, tak film přestal být uplně zajímavý. Mrzelo mě, že se zde nestrhne žádná přestřelka a i těch pár vražd vypadá dost nepřirozeně. Dějově mě to tedy příliš nezajímalo, dialogy nemají čím zaujmout, napínavé ani vypjaté to není taktéž, takže opravdu nevím, kde hledat plusové body. Raději bych si pustil znova Scarface, ale alespoň jsem netrpěl jako u nové Tarantinovky. 6/10. (01.12.2019)

Nevtáhnul. Bohužel. Výpověď nájemného vraha ve službách americko-italské mafie, kterému se stalo osudným zavraždění šéfa amerického odborového svazu řidičů nákladní dopravy. Bez větších vzruchů, nápadů, šťávy i energie. A skvostné omlazující technologie na tom nic nezmění. Gigantické množství dialogů, které řeší, co už mnohokrát předtím. Nostalgické ohlédnutí za dobou minulou má své nesporné kvality, sešlo se v něm po herecké stránce téměř to nejlepší, co mohlo (vedle velikánů Pacina a De Nira mě moc potěšil návrat legendárního Joea Pesciho), ale přeci jen je to obří několikachodové menu servírované na luxusním porcelánu (kamera, střih, zvuk, výprava – všechno šlape), ovšem s malým množstvím skutečně dochucených soust. Někdo si pošmákne, mně to drhlo v krku. (16.12.2019)

„JEDEN NÁŠ PŘÍTEL MÁ TROCHU TRABLE. KDO? JIMMY HOFFA. POTŘEBUJE NĚKOHO, KOMU MŮŽE VĚŘIT…“ /// Film má to tempo a švih! Vyprávění plný flashbacků, který navazují na další flashbacky je parádní a svým způsobem vtipný. Hodně k ději řeknou dobový autentické zprávy, které vypovídají o lidech, se kterými nás Frank seznamuje, ale také o historických událostech, na kterých se nějakým způsobem podíleli jeho šéfové - volba a vražda Kennedyho, Zátoka sviní… Ozdobou snímku je obsazení, který má ovšem logiku. Když totiž do hlavní role obsadíte Roberta De Nira, kterej nesleze z obrazu – jakým způsobem získáte pozornost pro další, stejně důležitou postavu? Obsadíte Al Pacina! Perfektní je, že se k návratu z filmového důchodu nechal ukecat Joe Pesci a střihl si (pro něj) v mafiánském filmu naprosto odlišnou roli bosse. Velká část rozpočtu padla na zvláštní efekty. Tady se totiž hodně omlazovalo. Třeba 80ti letej Al Pacino hraje 40ti letého Hoffu a podobně jsou na tom i ostatní herci. Filmu sluší i rating „R“. Sice se tady občas objeví rozstřelená hlava, ale spíš jde o to, že se tady mluví drsně. Loni to Netflix snímkem ROMA dotáhl na tři Oskary. Mám dojem, že letos tahle téměř dokonalá ukázka, jakým způsobem odvyprávět příběh, bude mít podobný ambice. Více jsem se rozepsal ZDE. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Irčan aneb Tak vy malujete kvartýry“, kterou v roce 2004 napsal Charles Brandt, neznám. 2.) Niro, Pacino, Scorsese. 3.) Miluju malování kvartýrů po mafiánsku. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (03.12.2019)

Taxe ten Marťas nakonec přece jen ještě došoural ke svému kopytu. Z posledních sil poskládal dosud žijící členy svého ňujorského gengu a napajcoval je Geriavitem, aby po nekonečných čtyřiadvaceti letech točení sice filmařsky dokonalých, ovšem meganudných, morálně diskutabilních či katastrofálně obsazených sebelaskačů zase chytil kozu za nozdry a ukázal, kde je jeho neochvějně nedeflorovatelné místo v análech světové kinematografie. A pokud on a Bobík s Pičínem nevypáčí z Klinta číslo na jeho geriatra, může to být dost dobře i labutí plíseň asi nejvýraznější filmařské generace všech dob. Čili o mrtvých jen dobře, a s ohledem na to, že solidních filmů o mafii je jako cigánských absolventů ČVUT, vyhnu se srovnávání s Marťasovými mástrpissy, tedy Kasinem a Mafiány, následnému dštění síry nad hemoroidocidní stopáži ne až tak chytlavého příběhu s tunami zbytečné vaty, poukazování na mnohem zdařilejší a záživnější adaptaci trampot zmrdského, kariéristického a egomaniakálního předsedy Kontrarevolučního odborové hnutí, jakož i konstatování, že kluci v podstatě už jen chabě recyklují nevýrazné karikatury sebe samých z předchozích opusů. I tak to je rozhodně nadstandard, u něhož se omezím pouze na tři podstatné výtky. Rozhodně neměli ty geronty omlazovat, ať už digitálně, nebo najmutím Priscily, královny pouště do maskérny, a místo toho radši obsadit mladší verze podobnými herci, jak to Tenkrát v Americe udělal Serdžio. Takhle hoši místy vypadají, buď jako by je někdo právě exhumoval, nebo jako vyžilí transvestiti s alergií na včelí jed, co se právě vrátili z vykuřování úlů. Netflix zjevně držel Marťase za rejtyngové koule, takže to tam je jeho naprudko podávané a roztomile naturalistické explicitní násilí. No a poslední výtku bych rád adresoval přímo lokalizátorovi Netflixu, který se patrně z celé své pravopysné a lyngvystycké erudyce domívá, že dvojpísmenné názvy filmů jsou na ukojení hloupých lopat příliš krátké: „Já a všichni Norčani, Finčani, Polčani a dokonce i pár Maďarčanů si o tobě myslíme, že jsi totální Pičan!“ (28.11.2019)

Líbilo se mi to, ale vlastně tam nějak nebyla žádná scéna, kterou bych si vyloženě užil a chtěl jí vidět znovu. Omlazení herců mě nerušilo, ale třeba ve scéně, kdy tam De Niro mlátí nějakýho toho prodavače potravin, to vypadalo divně, když se s mladym obličejem pohyboval mega jak důchodce. Scorsese to má ale pořád v ruce a nějak mi nejvíc utkvěl v hlavě Sebastian Maniscalco jako Joe Gallo, kterej si pro mě i na prostoru asi 10 minut dokázal ukrást většinu scén třeba i De Nirem a Pescim pro sebe. (02.12.2019)