Světová invaze

Jsem rád, že se to tentokrát obešlo bez patosu! Vždyť traumatizovaný mariňácký serža, co si dal srdcervoucí slib, že už v životě neztratí jediného černouška, o portorikánských vlastencích ani nemluvě, který v křížové palbě stihne v odlétajícím vrtulníku obejmout všechny zachráněné děti, pomazlit se s raněnými a pronést patnáctiminutový motivační proslov o amerických hodnotách, které je nutno ubránit, působí nesmírně civilně a úplně jako přirození. Pardon, chtěl jsem říct úplně přirozeně. Tam, kde nestačí duchaplné dialogy, přichází na řadu akce a efekty! Ty byly jistě velkolepé a vynikající, jen je trochu škoda, že Láskomuž najal kameramana s parkinsonem. Ale já se na něj nezlobím! Postiženým je třeba dát příležitost! Navíc jsem zjistil, že když se naladím na jeho třesovou frekvenci a kmitám hlavou ve stejném rytmu, odnesu si z kina nezapomenutelný zážitek. Za krkem mě bolí jen trochu a to rozostřené vidění se prý časem taky spraví. Zoufale tedy klekám do prachu před Cinestarem, pláču nad nevhodně investovaným oranžovým Komenským, a přes mé, litrovým produktem americké provenience přeslazené, rty vychází jediná, zbožná prosba: "Rollande, vrať se!!!" (15.03.2011)

Spíše blboučké než agresivně pitomé uplatnění videoherních principů ve filmu a zároveň obludný příklad, kam až může vést požadavek politické korektnosti. Ženy a muži, civilisté a vojáci, hispánci, černoši a asiaté musí spojit síly, aby dokázali čelit šmejdům z kdovíodkud. Ale rozhodně ne z planety Země, takže je lze bez výčitek kosit po tuctech. ___ Napodruhé jsem se bavil výrazně více a docenil promyšlenou práci s kamerou, která nám ukazuje jen tolik, co mohou vidět vojáci, což posílilo můj prvotní dojem, že jde o jeden z nejvíce videoherních hollywoodských akčňáků posledních let. Podrobnější studie žádoucí. 75% Zajímavé komentáře: Tsunami_X, Marigold, J*A*S*M, Lavran (11.03.2011)

,,BUDEME BOJOVAT ZA NAŠE RODINY, DOMOVY A NAŠI VLAST....POJĎME JIM UKÁZAT, JAK BOJUJOU MARIŇÁCI!!!! “..... /// Skloubit (vykrást) to nejlepší z Mogadishu a válek s emzáky? Jo a málem bych zapomněl na snahu ,,dokumentárně“ vtáhnout do děje. Aby bylo jasno – nejsem odpůrce ,,poctivejch“ loupeží. Může to mít něco do sebe. - TRMA VRMA, NĚKTEŘÍ CHLAPCI UMÍRAJÍ, PORUČÍK JE SMUTNEJ A V PRDELI. JEŠTĚ ŽE MU NA CESTU ZABALILI SERŽU! – Problém je s těmi sympatiemi. Snad jen A. Eckhart s tím svým ustaraným ksichtem.... – VÝBUCHY, STŘÍLENÍ, STŘÍLENÍ, VÝBUCHY, ZVUKY LETADEL A HELIKOPTÉR – na TOHLE připravte sousedy! Jinak jsou tu už jen ,,srdcervoucí“ scény, který film (zbytečně) natahujou a nic originální (natož důležitýho) neříkají. Hlavní je si zapamatovat, ŽE NÁM 7 (až 9) MARIŇÁKŮ ZACHRÁNILO PRDEL! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Seru na scénář, hlavně že to ,,duní“! 2.) Do rybníka mi spadl neidentifikovatelnej předmět. 3.) Už mě dlouho nesejmula správcová. (bacha na sklep!) /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE **** NAPĚTÍ * (19.05.2011)

Uznávám, že víc než na ten film koukat bych ho chtěl pařit. Ono to totiž vypadá jak zfilmovaná verze Modern Warfare, akorát s ufonama místo Rusáků. Je tam použito hodně prvků moderních videoher - záchrana rukojmích, stealth akce do nepřátelské základny a nakonec obrana perimetru, než přilítnou rakety. Ty akční scény jsou bomba, to mi nikdo nevymluví, ale uznávávám, že ten patriotismus může někomu lézt na nervy. Mě ale naopak scény jako, když všech sedm zbylejch mariňáků slanilo za Eckhartem a šli těm zkurvenejm ufonům nakopat prdel za zvuků patriotický hudby fakt bavily. (11.03.2011)

SVĚTOVÁ INVAZE je formálně neuvěřitelně precizní dílo, které by se dalo prodiskutovávat dlouhé hodiny a analyzovat na mnoha stranách, ale pokaždé by se skončilo u toho, že každá složka filmové formy slouží k podpoření ideologické roviny. Jinými slovy: ještě nikdy nebyla zesílená kontinuita užita tak dobře k něčemu tak odpornému, jako se to stalo v případě této extrémně pravičácké (neplést s extrémní pravicí) náborobé agitky. Paul Greengrass naposled použil shaky-cam, aby z liberální pozice poukázal na to, jak média vytvářejí určitý obraz skutečnosti, na čemž se svou měrou podílí i kinematografická díla se svou schopností skutečnost přepsat. Jonathan Liebesman naopak shaky-cam zvolil pro dosažení větší uvěřitelnosti, kdy se nepolemizuje s tím, nakolik jsou věci nám prezentované prostřednictvím různých mediálních kanálů pravdivé. Od sebereflexivnosti se zde posunujeme k sebepotvrzování, což stvrzují vojáky v televizi viděné a následně v akci verifikované záběry mimozemské invaze. Vyprávění se řídí videoherní logikou (rychlé shrnutí výchozí situace, v krátkých medailoncích představeny postavy s minimální možnou psychologií a snadnou rozlišitelností díky jejich typizaci, postup po misích vstříc většímu počtu nepřátel, zatímco se za akce seznamujeme s fungováním světa), což má vést k maximální možné imerzi. Nemáme si uvědomovat celospolečenský dopad něčeho podobného, jak nasvědčuje jednak patřičně blockbusterově epická a nad obrazem dominující hudba Briana Tylera, jednak žánrová uvědomělost, kdy postavy vedou dialogy odkazující k jiným kinematografickým dílům a hereckým osobnostem, sebeironicky se porušují klišé (viz výbuch helikoptéry). Zastírá se tím, že zatímco pozornost odvádí svým netradičním uchopením jisté prvky, jiné - sloužící propagandě - jsou umocněny, až by zelený baret John Wayne zrudnul závistí, když na místo jednoho dítěte je jich rovnou několik, aby mohly být rekrutovány do armády (atd. apod.). Takhle bych mohl pokračovat do nekonečna, ale mám za to, že SVĚTOVÁ INVAZE se může zamlouvat jen třem typům lidí: 1.) zarytým republikánům, pro které jsou podobně historicko-politicky nemístné ZELENÉ BARETY Johna Waynea (u Liebesmana Vietnam nahradil Irák) pohádkou na dobrou noc; 2.) totálním ignorantům, kteří jsou necitliví vůči otázkám filmové formy a významů; 3.) jedincům s velice specifickým smyslem pro humor, kteří se dovedou podvratně bavit na úkor vložené ideologie, a přitom oceňovat vysoké estetické kvality (což o to, ŽID SÜSS je taky v mnoha ohledech z hlediska stylu pozoruhodný). Sorry, nespadám ani do jedné z výše zmíněných skupin. (29.03.2011)