Světová invaze

2 a 1/2. Jonathan Liebesman je velmi šikovný realizátor. Technicky je Světová invaze parádní, zvukově i trikově na hraně možností a chytře využívá i paradokumentárních prvků a pseudotelevizních záběrů. Díky tomu by člověk tipoval dvojnásobný rozpočet. Problém bych neviděl ani ve scénáři, který sice připomíná verbovací spot pro mariňáky, ale Abrams nebo Cameron by i z tohohle destilátu apokalyptických a válečných scífek zvládli udělat famózní podívanou. Jenže elitní režiséři jejich typu si víc hrají s vyprávěním, s rytmem jednotlivých scén a netopí se tolik v jednotvárné změti rozklepaných záběrů a detailů. A naplno nechávají vyznít ty nejpůsobivější scény a nejvíc cool momenty. Dovolí vám se kochat. Ve Světové invazi na kochání nebo prožívání bohužel není čas ani prostor. Výsledek se tak hodně blíží uspěchaným a nevyváženým blockbusterům typu Transformers 2 a Terminator: Salvation. (12.03.2011)

Přišlo mi to jako takovej mix Dne nezávislosti (útok mimozemšťanů) a District 9 (celej ten styl točení, akce i velice dobře vypadající triky), což mě celkem potěšilo, i když ruční kamera, která všechno zabírala dost zblízka a někdy chaoticky, nebyla vždy nejšťastnější, ale celkově je to správná vojenská řežba s emzákama, kde se demoluje a střílí jak kdyby hlavní postava nebyl obvykle ne zrovna moc akční Eckhart, ale sám Arnold Schwzenegger z Komanda, nicméně celýmu filmu podle mě trošku chybí nějaká jiskra, která by to nadzvedla, ale i tak, po tom, co tomu v úvodu zdejší uživatelé nepěkně nařezali, to dopadlo dobře. (03.04.2011)

SVĚTOVÁ INVAZE je formálně neuvěřitelně precizní dílo, které by se dalo prodiskutovávat dlouhé hodiny a analyzovat na mnoha stranách, ale pokaždé by se skončilo u toho, že každá složka filmové formy slouží k podpoření ideologické roviny. Jinými slovy: ještě nikdy nebyla zesílená kontinuita užita tak dobře k něčemu tak odpornému, jako se to stalo v případě této extrémně pravičácké (neplést s extrémní pravicí) náborobé agitky. Paul Greengrass naposled použil shaky-cam, aby z liberální pozice poukázal na to, jak média vytvářejí určitý obraz skutečnosti, na čemž se svou měrou podílí i kinematografická díla se svou schopností skutečnost přepsat. Jonathan Liebesman naopak shaky-cam zvolil pro dosažení větší uvěřitelnosti, kdy se nepolemizuje s tím, nakolik jsou věci nám prezentované prostřednictvím různých mediálních kanálů pravdivé. Od sebereflexivnosti se zde posunujeme k sebepotvrzování, což stvrzují vojáky v televizi viděné a následně v akci verifikované záběry mimozemské invaze. Vyprávění se řídí videoherní logikou (rychlé shrnutí výchozí situace, v krátkých medailoncích představeny postavy s minimální možnou psychologií a snadnou rozlišitelností díky jejich typizaci, postup po misích vstříc většímu počtu nepřátel, zatímco se za akce seznamujeme s fungováním světa), což má vést k maximální možné imerzi. Nemáme si uvědomovat celospolečenský dopad něčeho podobného, jak nasvědčuje jednak patřičně blockbusterově epická a nad obrazem dominující hudba Briana Tylera, jednak žánrová uvědomělost, kdy postavy vedou dialogy odkazující k jiným kinematografickým dílům a hereckým osobnostem, sebeironicky se porušují klišé (viz výbuch helikoptéry). Zastírá se tím, že zatímco pozornost odvádí svým netradičním uchopením jisté prvky, jiné - sloužící propagandě - jsou umocněny, až by zelený baret John Wayne zrudnul závistí, když na místo jednoho dítěte je jich rovnou několik, aby mohly být rekrutovány do armády (atd. apod.). Takhle bych mohl pokračovat do nekonečna, ale mám za to, že SVĚTOVÁ INVAZE se může zamlouvat jen třem typům lidí: 1.) zarytým republikánům, pro které jsou podobně historicko-politicky nemístné ZELENÉ BARETY Johna Waynea (u Liebesmana Vietnam nahradil Irák) pohádkou na dobrou noc; 2.) totálním ignorantům, kteří jsou necitliví vůči otázkám filmové formy a významů; 3.) jedincům s velice specifickým smyslem pro humor, kteří se dovedou podvratně bavit na úkor vložené ideologie, a přitom oceňovat vysoké estetické kvality (což o to, ŽID SÜSS je taky v mnoha ohledech z hlediska stylu pozoruhodný). Sorry, nespadám ani do jedné z výše zmíněných skupin. (29.03.2011)

Spíše blboučké než agresivně pitomé uplatnění videoherních principů ve filmu a zároveň obludný příklad, kam až může vést požadavek politické korektnosti. Ženy a muži, civilisté a vojáci, hispánci, černoši a asiaté musí spojit síly, aby dokázali čelit šmejdům z kdovíodkud. Ale rozhodně ne z planety Země, takže je lze bez výčitek kosit po tuctech. ___ Napodruhé jsem se bavil výrazně více a docenil promyšlenou práci s kamerou, která nám ukazuje jen tolik, co mohou vidět vojáci, což posílilo můj prvotní dojem, že jde o jeden z nejvíce videoherních hollywoodských akčňáků posledních let. Podrobnější studie žádoucí. 75% Zajímavé komentáře: Tsunami_X, Marigold, J*A*S*M, Lavran (11.03.2011)

Svetovú inváziu rozhodne nepovažujem za zanedbateľný alebo odfláknutý film. Dokonca sa odvážim tvrdiť, že dokumentaristickým štýlom a vážnym pojatím sa snažil priblížiť filmom "The Hurt Locker" alebo "Čierny jastrab zostrelený" s tým rozdielom, že pyrotechnici a Somálsko sú nahradení mimozemšťanmi. Problém je, že na betónovú, nonstop strielaciu akciu sa dá pozerať hodinu, ale po čase začne byť nepríťažlivý vizuál rozbitého mesta monotónny. Akcia Michaela Baya je dokonalá z toho dôvodu, že je obrazovo podmanivá, romantická, farebná a aj vizuálne efekty sú v jeho podaní omnoho elegantnejšie. Svetová invázia nevystrčí päty zo zaprášených ulíc, nemá v podstate príbeh a emzáci sú škaredí - aspoň mohli svojím výzorom skopírovať Vojnu svetov. Určite o triedu lepšie sci-fi než Skyline, ale na komerčnú hollywoodsku elitu to určite nemá. Pre mňa, čoby milovníčku sci-fi, mierne sklamanie. (10.08.2011)