Pěst legendy

Jet Li ve vrcholné formě a navíc bez drátů - choreograf Yuen Woo Ping vsadil na reálné bitky, takže žádné létání vzduchem ale pěkně rychlé a surové souboje při zemi (i když z některých kopů a výskoků zůstává rozum stát). Musím taky upozornit na výborného záporáka, jehož tríček s lámáním páteře o koleno mi připoměl dětská léta, jež jsme s bratrem propařili v duel modu u Mortal Kombatu. (02.11.2008)

[1,5*]     "Boli sme obaja v posteli, ale nespali sme celú noc." "Ak ste nespali, tak čo ste potom robili?"     Dosť zbytočný remake, ktorý prevára už aj tak slabučký čajík (ten však mal aspoň ešte aké také čaro). Jet "Kamenný ksicht" Li ma nikdy príliš nebral a jeho hrdinovi sa navyše dá ťažko fandiť, keď pôsobí takmer celý film ako nejaký nezničiteľný terminátor (zabrať dostane až v poslednom súboji). Dej, postavy i dialógy sú prihlúple (ako taká ukážka horeuvedený citát), herci sú toporní (priam zúfalá je v tomto smere tá japonská frajerka), v tomto sa oproti originálu vôbec nič nezmenilo. K tomu je tu ešte vtieravá, presladená hudba, ktorá s k dianiu príliš nehodí. Dúfal som, že si vychutnám aspoň tie súboje (však o iné nejde, že?). Mňa ale nebaví choreografia s mottom "extra rýchlo, extra surovo", bez nejakej elegancie a bez humoru, takže som nebol uspokojený ani v tomto smere (až na nejaké záblesky pri súboji so starším majstrom japonského klanu). Pookrial som až pri záverečnom súboji so "žulovým" Japoncom, obzvlášť pri použití opasku proti meču. Možno by som aj bol v hodnotení trošku blahosklonnejší, keďže ide proste o hongkonské kung-fu béčko, lenže už som videl, že aj takýto žáner sa dá nakrútiť neporovnateľne kvalitnejšie (napr. Ip Man (2008) a jeho pokračovania). (16.02.2024)

Variace na klasický kung-fu příběh pomsty - nejlepšímu žákovi zabijí mistra, a ten se jde pomstít - je remake Pěsti plné hněvu s Brucem Lee. Od originálu ale přejímá jen základní kostru pomsty za svého mistra a hlavního hrdinu. I ten se však s tváří hongkongské kung-fu hvězdy Jeta Li mění do mnohem vážnějšího a cílevědomějšího muže, který do poslední chvíle ví, co chce a neváhá ani odejít ze své školy. Film příběh pomsty doplňuje o ožehavé téma rasizmu Číňanů k Japoncům, které komplikuje vztah uznávaného Chen Zhena s japonskou dívkou. Přes prvky společenské reflexe však Fist of Legend představuje hlavně jeden z nejpropracovanějších kung-fu filmů v historii. Populární techniku wire-fu (herci spolu bojují ve vzduchu zavěšení na drátech) tvůrci zcela zamítli a vystavěli bojové scény nikoliv na efektnosti výskoků a piruet, ale na dokonale promyšlené choreografii, vynikajících bojovnících a neopakujících se technikách. Film tak obsahuje rychlou a drsnou bojovou scénu plnou zlomených kostí a vykloubených končetin, scénu jednoho proti mnoha, souboj s nerovným protivníkem, nechtěný (a okolnostmi vynucený) střet bojovníků ze stejné školy, souboj mistrů se zavázanýma očima a mnohaminutovou finální sekvenci. (13.01.2006)

Zvláštní žánrový hybrid. 'Jing wu ying xiong' je křečovitý v dramatických momentech (za kterou může obecně asijská tradice ignorovat vyprávění obrazem, které nabourává pomocí zbytečných dialogů - aneb co už víme, obvykle ještě znovu uslyšíme)... a na druhé straně neuvěřitelně sofistikovaná a kreativní podívaná v akčních sekvencích. (12.11.2014)

Hongkongské kung-fu filmy kdysi vznikali jak na běžícím páse (ročně jich klidně vzniklo i 300), pochopitelně ovšem vznikla i díla, která vynikají nad ostatními. Především první dva díly série Tenkrát v Číně patří skutečně mezi to nejlepší, při výběru toho skutečně nejlepšího by ovšem nejspíš došlo na jiný film Jeta Li- Pěst legendy.   Režiséru Gordonu Chanovi výrazně pomohl choreograf Yuen Woo-ping. Byla to právě Pěst legendy, která (tehdy ještě) bratry Wachowské přiměla Woo-pinga najmout pro choreografii u jejich Matrixu. Právě ve stylu soubojů jde mezi Pěsti legendy a Matrixem díky tomu najít jisté paralely, v Pěsti legendy přitom chybí pověstné Wire-fu a akční scény se drží při zemi. Díky bohu za to.   Předělávka snímku Pěst plná hněvu, kde Jet Li nahradil Bruce Lee stojí na naprosto vypilované choreografii, která je promakaná do nejmenšího detailu. Pěst legendy skutečně patří mezi vrchol akční hongkongské školy, kdy je každá akční scéna odlišná od té předchozí a Li v nich působí jako nebezpečná zbraň, které se člověk nechce postavit do cesty. Z málokoho šel v rámci akčního filmu takový respekt jako právě z Jeta Li v Pěsti legendy.   Pěst legendy přitom musí povinně obsahovat nějaký ten děj, který je v rámci hongkongských filmů pochopitelně jaksi vedlejší, protože hlavní je čekání na Jeta Li v akci. Když ovšem dojde na motiv Zhenovy pomsty a jeho lásky k japonské dívce, který má překážku v podobě rasové nenávisti mezi Číňany a Japonci, ten děj přeci jen funguje i v rámci žánru. Pěst legendy zůstává jednoduchým filmem, přeci jen ovšem v emocionálních pasážích nezůstává hluchá. A naštěstí pořád zůstává většinu času našlapanou akční jízdou, kdy Jet Li pomalu vytírá podlahu s každým, kdo se mu připlete do cesty.   Pěst legendy zůstává vrcholem hongkongské akční školy, který Jeta Li předvedl ve vrcholné formě a z Yuen Woo-Pingovi definitivně otevřel zasloužené dveře do Hollywoodu. Hlavní hvězda, choreograf a mezi nimi režírující Gordon Chan zvládli vytvořit vrchol tehdejší hongkongské tvorby, která si svůj dnešní kultovní status vysloužila naprostým právem...... (27.10.2021)