Zemský ráj to napohled

Nudíme se, jen tak lelkujeme… Co si takhle zahrát na nevinné disidenty a zákeřné estébáky. Ta cukrová uhlazenost, jaksi dře; a to dost přes míru, že už sem ten skutečný realismus neměl šanci proniknout. A tím se Zemský ráj… řadí na roveň lechtivých snímků počátku 90-tých let. Odhodit stud a zábrany; a jde se na věc. Jen s tím rozdílem, že se děj odehrává za hlubokýho totáče, ale význam je prakticky totožný, stále jde jen o výplach pohlavního ústrojí. Sexy-hrátky s nahodilými milenci, pokoutně domlouvané mejdany, potažmo i pro nahodilé příchozí, nezávazné klábosení ….o závažným hovně na úrovni… Rozvracení republiky je tak nebezpečná činnost, ale mi se nezaleknem: zavřou --- pustit musí. Obávaní strážci socialismu, jsou víc k politování(lze to brát jako satiru), protože se postupem stávají spíše otroky toho svého nenarušitelného systému. (03.01.2011)

Trochu mě zneklidňuje, že si někdo chce pamatovat normalizaci jako dobu relativní bezstarostnosti, kdy jste se do problémů mohli dostat jen vinou disidentů, kteří kázali vodu a pili víno (Havlův život v pravdě aplikuje Vetchého postava na život pohlavní). Oproti jiným důkazům, že čeští filmaři z větší části stále nevědí, jak se bez urážlivých zjednodušení vypořádat s normalizací, je tento nejen špatnou tragikomedií (žánrová nekonzistence, neujasněnost vypravěče, nemotivované jednání), ale také odpudivým alibi pro občanskou zbabělost. Důvody k hrdosti nenacházejí postavy v sobě, nanejvýš přicházejí zvenčí (vítězství národní reprezentace v hokeji). Jednotlivec se tedy žádnými hrdinskými skutky projevit nemusí a vlastně by se ani projevovat neměl. Emigrace postrádá smysl, protože v cizině budete buď okradeni (italský prolog), nebo se tam z vás stane arogantní sketa (Hána je karikaturou zákeřného zápaďáka jako z Majora Zemana). Kdo se vzepře, zaručeně dopadne špatně (infarkt, vězení), případně jde o člověka, který si navenek statečným jednáním jen honí ego. Primárními zdroji konfliktů byly podle filmu za pozdního socialismu osobní křivdy nebo manželská nevěra, nikoli občanská nesvoboda, pokrytectví či uplácení. Jediný obranný prostředek proti zamrzlosti času a morálnímu úpadku očividně představovalo souložení s co největším množstvím lidí. Větší intelektuální ambice jsou vysmívány vykreslením intelektuálů jako roztržitě komických figurek, jejichž šikana ze strany státu zjevně patřila mezi úsměvné normalizační obyčeje. Vážněji než vzpomínání na výslechy Státní bezpečnostní je rámována partnerská hádka a podobně jsou aktivity bezpečnostních složek démonizovány pouze tehdy, dotýkají-li se někoho jiného než disidentů. Nositeli negativních vlastností, kteří mají také moc, tady nicméně nejsou konkrétní lidé, ale „oni“, nadosobní a beztvářná entita, proti které malý český člověk nic nezmůže. Disidentské úsilí o navázání dialogu s mocí bylo tudíž slepou uličkou, jejíž prozkoumávání způsobilo jen zbytečné potíže. Nic nedělat, vyhýbat se intelektuální opozici a doufat, že příště budou ty řízky poddajnější – to byl nejlepší způsob, jak přečkat normalizaci podle filmu, jehož název, obávám se, není míněn ironicky. 10% Zajímavé komentáře: ORIN, tahit, Pilířek, joywork (15.08.2020)

Naprosto nechápu tak nízké hodnocení a přitom to vidělo přes 600 lidí. Ještě, že jsem si od začátku v duchu říkal, že mě tento film určitě nezklame, protože Irena Pavlásková dosud nikdy nezklamala. Výtečné herecké obsazení, herci se opravdu snaží, příběh není bezduchý, opravdu nechápu, proč tady uživatelé po tomhle snímku tolik plivou. (06.10.2010)

Film, který mohl být excelentní a konec konců, předpoklady pro to měl. Obsazení je skvělé, herci odvádějí svou práci na jedničku, ale scénář je chabý a režie mdlá. Jen ze dvou scén na mě něco opravdového dopadlo (výhra nad Rusy a následné oslavy a konec, který mi (spíše) přišel, že už jsem ho viděl v jiném filmu). Zemský ráj to napohled je v mých očích naprosto průměrné drama(?), které selhalo. A to říkám jako člověk, který tu dobu nezažil a doufá, že nic podobného ani nebude muset zažít. 50 %. (02.01.2011)

Panoptikální léta normalizační viděná panoptikálním okem Ireny Pavláskové v sobě našli ideální symbiózu. Pro mě další nečekaně milé překvapení. Český film má svou tvář a má i nadále co rozvíjet. To je ideální stav, pokud by to ovšem platilo plošně, že. Zemský ráj to napohled nešetří přepáleným vizuálem, ale nutno dodat, že jen ku prospěchu hereckých kreací. Ona nakonec něco bude umět i ta Voříšková a Zadražil. Což je skutečně fascinující moment prohlédnutí. Stejně jako fakt, že nejde o další lichou variaci na párování Etzlera a Cibulkové, ale že tato hraje opět vynikající femme fatal a dokáže projít všeobjímajícím čtyřúhelníkem. Skvěle našlápnuto má Marková a setkání s Hartlem bylo vyloženě radostné. A samozřejmě Seidlové je ve filmech více třeba. Doufám ve stále výraznější nabídky pro Irenu, protože nejen v bohémských scénách utužuje svůj um. Takto si ideálně představuji vývoj od ženy-svině v Čase sluhů ke sviňské době. (07.02.2011)