Temný rytíř povstal

"If you make yourself more than just a man, if you devote yourself to an ideal, you become something else entirely... A legend, Mr. Wayne. A LEGEND." Ačkoliv měl Nolan trochu problémy ukočírovat něco tak monumentálního, protože předtím se vždy držel aspoň trochu při zemi a při svém elegantním či alespoň žánry občerstvujícím stylu, povedlo se mu splnit všechna přehnaná očekávání a ještě přidat něco navíc. Co na tom, že i těch 164 minut bylo na ten obří mýtický epos málo, a proto mnohé charaktery nemají takový rozvoj či dokonce prostor, jaký by měli/mohli mít. Co na tom, že závěrečné zúčtování přece jenom postrádá Jokerův geniální plán, co na tom, že film má scénaristické můstky a řemeslné nedostatky nejvíce křičící hlavně v akci. Všechno tohle se ztrácí v tom úžasně propracovaném a velkolepém vyprávění, které legendu o Temném rytíři uzavírá přes hluboký pád až po mohutné povstání. Hardyho Bane je děsivé monstrum, a i když je odhalení původu jeho motivace v závěru pro jeho do té chvíle brutální, ale přesto zvráceně smysl dávající plán neštěstím, stále je to záporák, který jen tak zapomenut nebude. I kvůli jedné dokonalé sekvenci v kanálech a nástup v prologu. Marion Cotillard je jako obvykle zárukou kvality, i když já osobně jsem si ji nikdy nijak nezamiloval. Kdo mě opravdu potěšil byla Anne Hathaway, která potvrdila Nolanovic štastnou ruku ve vybírání herců, a její Seliny Kyle je stejný případ jako dr. Banner Marka Rufalla. Jako by z komiksu vypadla. To, co jsem miloval, na interakci dvou Gothamských černých zvířatek nejvíc, a to to jiskření, tu je krásně cítit, a Zimmer to svou trefnou potemnělou, ale elegantní klavírní hudbou krásně podtrhuje. Nováček Gordon-Lewitt, posila ze sna, vlívá do Gothamských shnilých tepen čerstvou krev a dotváří svou vírou legendu. A samotný temný rytíř? Pryč je čas, kdy byl zastíněn svou nemesis, tentokrát, jak už název napovídá, dostává více prostoru než kdy předtím, a aby mohl zachránit své město, bude si opravdu muset sáhnout až na dno. A najít to, co ztratil už tak dávno. Díky Baleovu mistrovství je z Batmana opravdu jenom člověk, který se v jednu chvíli potácí nad propastí a zatracením, nechce a přitom to chce vzdát (dialogy s Alfredem jsou další čárkou pro všestrannost bratrů, pevně doufám, že to nenapsal Goyer :), ale když se z temné jámy pekelné vynoří čisté zlo, bude muset najít poslední kousky sil a stát se něčím víc, jinak svět padne do anarchie, revoluce pohltí Gotham a vše se promění v popel. Politická myšlenka filmu jakbysmet velmi svíravá, hlavně když si zcela jasně uvědomuju, jak špatně je tahle konzumní kapitalistická společnost uzpůsobená na budoucnost. Proslovy Banea na hřišti a před věznicí by v jiném filmu a jiném provedení mohli působit zbytečně klišoidně a pateticky, ale tady jsem doslova nedýchal a zíral na tu monstrózní energii, kterou vytváří zkombinování převrácení ustáleného řádu, prostřihy a hlavně Zimmerova uši naprosto trhající hudba. Nu, to by bylo asi k mým pocitům po druhém shlédnutí filmu. První jemně rozpolcené pocity byly zcela eliminovány a i díky IMAXu se tento film v mých očích bude překonávat jen stěží. Nicméně i tak nejsem proti dalšímu zpracování Ochránce nejzkaženějšího města na Zemi. Ta postava má obrovský potenciál. Jen se trochu bojím, že at to dostane do rukou kdokoliv, už nikdy to nebude takto komplexní, velkolepé a... legendární. UPDATE: Batman v Superman v rukou Zacka Snydera. Dobře, bude to možná ještě velkolepější a legendárnější. PS: Co se týče úplného závěru, takhle jsem si to představoval od začátku. :) (09.09.2012) (méně) (více)

„Do you feel in charge?“ Přesně takové těžkotonážní zakončení velkolepé ságy, jaké byste od maximalisty Nolanova ražení očekávali. Vyjma přemrštěných akčních scén a rozšíření počtu postav Nolan nemohl jít o moc dál, než kam došel v Temném rytíři. Už jaksi nebylo kam. Namísto toho se vrátil ke kořenům. Batman musí znovu povstat, ještě jednou začít a definitivně se vypořádat s břemenem, které s sebou táhne od prvního filmu a které se zde navrací v postavě Banea. ___ Tam, kde Joker využíval nekontrolovatelného chaosu, zapojuje Bane hrubou a přímočarou fyzickou sílu. Jeho cílem není zničit Batmana pouze coby symbol, v čem maniakální klaun v zásadě uspěl (přičemž jeho úspěch je stvrzen znovu, když se ukáže dlouhodobá neudržitelnost statu quo postaveného na lži), nýbrž jako člověka. Padouch a chybující a pochybující vedlejší postavy opět zastiňují titulního hrdinu, který sice dostává více prostoru k tomu, aby vedl neobratně napsané dialogy (s doslovně vyjádřenými myšlenkami, které tvůrci nedokážou divákům předat tím, že by je pouze naznačili) bez masky a svým lidským hlasem, ale jeho „vývojový oblouk“ pouze variuje ten z jedničky (s tím rozdílem, že mu tentokrát ze „studny“ nepomůže otec) a svým chováním je poměrně předvídatelný (mnohem víc než Bane nebo výborná Selina Kyle, kterou bych v podání Anne Hathaway chtěl vidět v samostatném filmu). Jako i zbytek filmu. ___ Příběh stojící na osvědčených vyprávěcích schématech generuje situace bijící do očí svou účelovostí. Rozhodnutí postav nejsou dobře opodstatněná. Samozřejmost, s jakou si Bruce Wayne po osmi letech života v ústraní znovu oblékne netopýří kostým, vysoký počet postav zjevivších se ve vhodnou chvíli na vhodném místě, náhlá a správná rozhodnutí dosud váhajících, to vše strhává pozornost k tomu, jak pečlivě je celý film vykonstruovaný a vypočítaný na efekt. Postavy dělají hloupá rozhodnutí, aby nám Nolan mohl nabídnout epické scény (jako je souboj Batmana a Banea), a aby posloužily určitému účelu. V žádném hraném filmu se věci pochopitelně nedějí z jiného důvodu než kvůli vědomému rozhodnutí scenáristy, jiné filmy tento fakt ale dovedou obratněji maskovat. ___ Stejně jako Temného rytíře, taky třetí díl táhne nahoru nekompromisní padouch, který si dobře uvědomuje, jakou moc mají peníze a hry (zde americký fotbal), dva fenomény sbližující bohaté a chudé. Padouchův radikálně marxistický plán s nejasným cílem (chce Gotham zničit, nebo přenechat lůze?) zahrnuje tvrdý útok na oba tyto pilíře kapitalismu. Finanční krize je zde oproti naší realitě vyvolána zásahem zvnějšku, nikoli postupným vnitřním rozkladem a viníka je tím pádem snazší označit, dohledat a potrestat (např. ve Skyfallu ze stejného roku, při jehož režii se Sam Mendes přiznaně inspiroval Temným rytířem, má oproti tomu zlo mnohem unikavější povahu). Snaha postihnout úzkosti dnešní doby je přesto patrná. Levicoví liberálové ale z předání zodpovědnosti do rukou hrdinných příslušníků policejního sboru nadšeni nebudou. ___ Na rovině stylu Nolan nepřichází s ničím novým, jenom zpřehledňuje a zintenzivňuje to, na co sázel již dříve. Opět jeho oblíbená záběrová dyáda „statická dialogová scéna – střih na pohyblivý záběr nad městem z ptačí perspektivy“, opět od prvních minut přehnaně velkolepá hudba Hanse Zimmera (která už nemá, kam dál by byla stupňována ve skutečně důležitých scénách, ale zas moc pěkně pracuje s hudebními motivy jednotlivých postav a jejich prolínáním), opět nesoulad mezi psychologicky věrohodným pozadím a přemrštěnými akčními scénami (přepadení letadla za letu si v ničem nezadá s tanky a ponorkami v Rychle a zběsile). Souboje tělo na tělo i přestřelky jsou díky delším záběrům a přiměřenějšímu využívání paralelní montáže přehlednější. ___ Struktura TDKR je ambicióznější a zároveň přehlednější, než jakou měly předchozí dva filmy. Po bitce Batmana a Banea (na kterou dojde zhruba v polovině stopáže) přichází zatmívačka a dochází k převrácení počátečního rozložení sil. Zlo se dostává na povrch, dobro do ústraní. V dějově našlapanější druhé polovině je tempo výrazně vyšší, neboť je potřeba uspokojivě rozvést motivy a uzavřít příběhové linie nejen z první poloviny filmu (bomba, vymazání Seliny ze seznamu hledaných osob), ale i z prvních dvou filmů (Ra's al Ghul, Scarecrow, lež o Dentovi), což vede k občas úsměvné snaze sdělit toho v krátkém čase opravdu hodně (dostala mě scéna, kdy postavy čekají, až se postava Marion Cotillard vyžvejkne, zatímco o pár metrů dál tiká bomba, které do exploze zbývá už jen posledních pár desítek vteřin). Vyprávění, kterému přidává na napínavosti stanovení rychle se zkracujícího deadlinu (23 dnů, 18 hodin, 45 minut, pak několik minut trvajících 11 minut, které znenadání skočí na pět), se až do konce v podstatě nezastaví. První polovina se tak zpětně jeví jako osmdesátiminutová, převážně dialogová a postavy vykreslující příprava na osmdesát minut strhující akce. ___ Temný rytíř povstal dokáže být skutečně temný i neskutečně strhující, byť za cenu nepřesvědčivých dějových zvratů, pochybné ideové zmatenosti a vyjadřovací těžkopádnosti a doslovnosti, kdyby ale každá snaha o monumentální filmovou podívanou končila podobnou "prohrou", nebudu si stěžovat. 85% Apendix: Hodně komentářů řeší rychlost, s jakou postavy pendlují mezi vězením a Gothamem. Podle jedné z replik se vězení nachází v „ancient part of the town“, nikoliv někde v Africe nebo na Blízkém východě, takže by neměl být takový problém dojít z něj do Gothamu třeba pěšky. Zajímavé komentáře: Mouzon, castor, Arbiter, mcb, Crawler-D, MartinNDL, SeanLSD, Triple H, Kroupa, rainman93, hero_bk, vinc_vega, N3O, Upír, OldaVagner, IZFNP (21.07.2012) (méně) (více)