Počátek

V minulé dekádě to byl Matrix, který ukázal, že akční sci-fi blockbuster může mít mnoho úrovní. Tato dekáda na to zatím marně čekala. A teď přišel Inception. V jednom komentáři asi nejde rozumně pojmout, v čem je tento film neuvěřitelně originální a zvládnutý, a v čem je docela schválně neoriginální a co mu - opět docela chválně - schází. Protože, když děláte film o "snu ve snu", jak chcete docílit opravdového emocionálního účinku? (Možná to zvládne úchvatná hudba, která se opět téměř ničemu nepodobá, ale i u ní víme, že to je součást konstruktu - tvoření umělých světů.) (16.07.2010)

Paradox: Falošne “superchytrý” film, ktorý skrze úžas nad dosiaľ nevideným vzbudzuje konzumne pohodlný pocit, že v ňom do seba všetko perfektne zapadá. Keby obsahoval skutočné emócie a nejakú myšlienku, keby osudovosť a naliehavosť čerpal z príbehu a nie iba z koule-rvoucně-robustnej Zimmerovej hudby, keby mi umožnil sa spojiť s postavami a nenechával ma iba žasnúť nad ich magickými dialógmi, zrejme by som onomu lákavému pocitu dokonalosti a výnimočnej udalosti podľahol. Ale týchto, pre FILM kľúčových hodnôt, tu nie je o nič viac, než je života v obraze monotónnej siluety šedivých mrakodrapov na pozadí päťdesiatročného sna Cobba a Mal. Inception je “iba” mimoriadne efektná matrixovská póza. (22.07.2010)

Po skončení takovejch filmů každej přemejšlí a uvažuje, jak to vlastně všecko bylo. Já se během okamžiku vystačil s jediným logickým vysvětlením a bohatě mi to stačilo. Jenže druhej den jsem si uvědomil, že ten film sám o sobě nemá právě jen to řešení, který já jsem si vysnil. On totiž obsahuje celou várku řešení. A na ty časem přichází čím dál tím víc lidí, protože ten film sám o sobě obsahuje v každé scéně něco, čím tu další variantu neskutečně zmate. Takže na první shlédnutí to tak nevypadá, ale každá scéna by mohla naznačovat určitý kus jednoho z vysvětlení a nakonec je to tak komplikované, až už to tak jednoduché, jak jsem si prvně myslel, není. Já se tomu taky ani nedivim, vždyť Nolan by nenatočil zase tak jednoduchej film, kde ten nejzásadnější fakt by měla poslední scéna, která by vlastně hotovou myšlenku trošičku přibrzdila. Ale nečekal jsem, že natočí tak komplexní film, kde právě každá scéna hraje důležitou roli v budoucím ději. Právě proto je Počátek tak neskutečnej film. Jenže já na stoprocent s čistým svědomím do vítězný rovinky stejně nedojdu. Přesto že je Počátek parádní film, má tam pár solidních vad. Hlavně teda ačkoliv komplexně funguje geniálně, neobsahuje nic, u čeho bych měl na plno otevřenou držku. Jasný, akční scény jsou určitě parádní, ale samotný příběh mi prostě na první shlédnutí tak unikátní nepřišel, to až později, kdy jsem nad ním začal přemejšlet a pročítat si různé diskuze na internetu. Taky mi vadilo, že film se zaobíral všemi postavami zvlášť, ale žádná nebyla takový ten pravý hlavní hrdina. Měl jím být Leonardo DiCaprio, ale nakonec se to roztáhlo na všecky strany a každý si tam zahrál svojí důležitou část tak nějak rovnoměrně. Když to pak porovnám s DiCapriovym předešlým filmem, taky nemůžu dát plný počet, jelikož právě u Prokletýho ostrovu jsem brutálnější zakončení filmu dlouho neviděl. Všecky tyhle maličkosti mě pak utvrdili v tom, co jsem si celý film řikal, že tomu prostě tu pátou nefláknu. I když jsem pak na závěru hodně přemejšlel, ale nakonec jsem udolal. Počátek je i přesto ale revoluční film svou na jednu stranu nevýraznou kostrou příběhu, ale šíleně komplexním jádrem, který lidi po celym světě budou rozebírat desítky let dopředu. (06.08.2010)

Nevím, co napsat!! Tohle není film! Tohle je hudba! Zkurvená poezie! Boží dílo, které předběhlo svou dobu, stejně jako Matrix! Tenhle film se musí vidět, to s vámi souhlasím, ale hlavně se musí procítit! Jako by bezdomovec ukradl bibli, přepsal ji a pak každému radil, jak má žít! Co to s Vámi udělá!?!? (03.04.2011)

Hranice inteligentního blockbusteru opět posunuta. Nolan dokázal komplikovaný příběh přednést tak, aby ohromil a fascinoval v každé své sekundě, aby donutil k hlubokému zamyšlení, ale přesto aby zůstal srozumitelný a ve své komplexnosti neztratil nic ze zběsilého tempa i úzkostné atmosféry. Spolu s kongeniálním Zimmerem dokázali zplodit natolik strhující opus, že každá emoce v něm zdá se silnější, každá přestřelka hutnější (a to musím přiznat, že dokonale natočeny nejsou), každý hektický moment napínavější a každý dialog prožitější. Obecně lze říct, že "způsob provedení" (režie apod.) zde překračuje veškerý potenciál už tak brilantního scénáře, pokud to takto zvlášť vůbec jde posoudit... Více mých nadšených ovací ZDE 10/10 (24.07.2010)