Přenašeči

Příběhy po apokalypse mám nejradši. Krajiny bez lidí, ticho, klid, návrat ke kořenům a rozostřené lidské vlastnosti, které jsou za jiných okolností pohodlím zásadně potlačeny. Přenašeči vše nádherně nabízí, ale snaží se širokou látku natáhnout do 81 minut. Respektive si snaží usnadnit práci a látku, která by se mohla vyprávět dlouho, si zjednoduší jenom na základní příběh, který v sobě nic zajímavého nemá, ale ta pustá krajina nemá chybu. (05.10.2011)

,,Život bývá někdy jen bolestivější forma smrti..." Podobných apokalyptických filmů o virové pandemii máme již přehršel a byl by z nich slušný telefonní seznam. V čem je tedy tenhle zajímavý? Pominu-li příjemnou kameru, dobrou hudbu, ale nepříliš originální příběh, pak je to stále předkládaná otázka: Kam až zajde člověk, chce-li přežít? Kde je ona pomyslná hranice, kterou by neměl překročit? Tvůrci nám ukazují, že hranice nemusí vůbec existovat, a jde-li o život, pak zcela ztrácí význam pojmy jako láska, bratrská láska, pomoc bližnímu, nepokradeš, nezabiješ... Největší nebezpečí tak nepředstavuje nemoc, ale samotní lidé, kteří v touze přežít se dopouštějí těch nejstrašnějších zvěrstev. Divák jistě odsoudí chování některých postav, leč, jak by se zachoval na jejich místě? Provokativní otázka povyšuje příběh a nutí, pokud to divák umožní, k přemýšlení o sobě, světě a hrůze, která ho může potkat. Jak se správně zachovat? (05.08.2011)

Partia kamarátov cestuje naprieč vyľudnenou krajinou, ktorú postihla záhadná infekcia. Všetci umierajú, nikto nevie prečo, neexistuje vakcína, ktorá by ju zastavila. Podarí sa im dostať do bezpečia? V ceste im stojí nie len vírus, ale aj niekoľko preživších s vlastnými pravidlami, ako prežiť. Je to dobré, poctivé, post-apokalyptické psycho thriller drama bez mimoriadnych hororových prvkov s celkom logickým návodom ako zostať na žive. A dobré je na trojku - 60%. (11.09.2014)

Nie je to dokonalé. Film končí tam, kde väčšina jemu podobných iba začína; niektoré scénky sú možno až trochu násilné, za cieľom vyvolať v divákovi emócie (záverečné home video); herci ako Pucci alebo Emily Van Camp to svojou prítomnosťou degradujú o úroveň nižšie, a občas tá logika. Ako vždy. Oproti klasickým nákazovým hororom majú ale Carriers navrch v dvoch veciach: Nie sú hororom, ale drámou, a väčšinu pozornosti sústredia na postavy. Nejednoznačné postavy, o ktorých moc nevieme. To im dáva možnosť narábať s diváckymi očakávaniami, pretože keď o postavách a ich minulosti neviete nič alebo len málo, a ich charakter odhaľujete postupne skrz ich jednanie, vytvoríte si k ním intenzívnejší vzťah, ako keby tvorcovia hneď v úvode povedali, kto je dobrý a kto zlý. A straty sú potom o to bolestivejšie. Navyše si Pastorovci vystačili úplne bez zombíkov a vlastne bez záporáka, s tým, že väčšina ľudí sa tu iba snaží prežiť. Takto nejak by sa to naozaj mohlo stať. 70% PS: Chcelo by to upraviť oficiálny text distribútora. Josh Berry? To je joke? (27.04.2013)

Spíše než hororem je snímek Carriers vyhroceným dramatem o ztrátě lidskosti v mezních situacích, přičemž v konfrontačních scénách tvůrci nezřídka užívají až thrillerových postupů. Na pandemii decimující celé lidstvo je zde nahlíženo z velmi úzkého hlediska, jelikož prakticky celé vyprávění je plně semknuto se čtveřicí hlavních protagonistů, jejichž charaktery jsou v rámci mainstreamu slušně vybudovány a přestože do jisté míry naplňují zaběhnutá žánrová klišé, jejjch chování je striktně racionální a plně uvěřitelné. Některé motivy by se možná slušelo trochu více rozvinout, zároveň bych ocenil trochu větší důraz na psychologii, pro kterou jsou některé z mezních situací velmi výživnou půdou, jako působivé (takřka rodinné) drama v rámci středního proudu film Carriers funguje celkem dobře, za což patří nemalý dík i dobrému hereckému obsazení v čele s Chrisem "Kirkem" Pinem. 70% (02.12.2009)