Neopouštěj mě

V až kafkovské absurditě výchozí situace spočívá hlavní síla a zároveň slabina snímku. Atmosféra snímku a všudypřítomná deprese mají jasný základ v absurdní premise, s níž se ovšem postavy odmítají takřka jakkoliv bojovat, naopak, až neskutečně odevzdaně přistupují na svůj úděl a útrpně, odevzdaně a vlastně snad i docela spokojeně čekají na své dokončení. Zároveň ale divák není schopen takřka jakékoliv empatie, právě proto, že zápletka a tedy i počínání postav sice lze vzhledem k jasně dané premise akceptovat, naprostá iracionalita toho všeho ale prostě znemožňuje komukoliv opravdu na plno přistoupit na pravidla této hry. Výsledkem je podivně odtažitý a zároveň depresivní samoúčelný konstrukt, z něhož nade vše vyčnívá úžasně proměnlivý Andrew Garfield. Film je, jen tak mimochodem, i při papírově střídmých 103 minutách úmorně dlouhý... (25.07.2011)

Na začátku filmu jsem byla na čtyřech hvězdách. Na konci jsem se rozhodovala mezi dvěma a třema. Zvítězilo vyšší číslo, protože vizuální forma filmu byla krásná, strhnující, vkradla se mi pod kůži a krásně rozehřála mou mysl. Jenže pak se nad tu nádhernou formu beroucí dech vkradla jiná věc. Příběh. A tu! nastoupila jiná moje emoce. Vztek! Sakra! Jak můžu soucítit s lidmi, kteří sou tak hrozně blbý? Proč vzdychaj nad tím, že musí opustit svou lásku a umřít, když si můžou zabalit báglík a jít na letadlo? Taková nelogičnost! A chci informace! Jak můžou třikrát darovat svý orgány? Čí jsou to děti? Jaká předloha? Jsou vyrobený nebo kde je vzali? Hm hm, hudba Rachel Portman je jako vždy skvostná a Carey Mulligan mě svou jemností, rozvážností a krásnou tváří hodně zaujala. Tatam je ta praštěná Kitty z Pride and Prejudice, ale na víc to prostě nestačí. (08.11.2011)

Ambiciózní sci-fi natočil americký režisér Mark Romanek podle stejnojmenného románu britského autora japonského původu Kazua Ishiguroa. Jednapadesátiletý Romanek, který na sebe upozornil především natáčením hudebních videoklipů a Never Let Me Go je teprve jeho třetím filmem, měl k dispozici hvězdné obsazení a scénář Alexe Garlanda."Je to skvělý scénář, a když jsem ho přečetl a viděl film, říkal jsem si, že můj román mohl být o sto stránek kratší," řekl na tiskové konferenci v Londýně Ishiguro, který za jinou svou knihu (Soumrak dne) získal prestižní Bookerovu cenu. Knightley ve svých filmech (Láska nebeská, Pýcha a předsudek či Vévodkyně) obvykle hraje atraktivní a sympatické role, ale tentokrát je v trojúhelníku přátel nejkontroverznější postavou. "Neměla jsem tu postavu ráda, je to studie žárlivosti," uvedla dnes Kneightley. Přiznala, že hrát "skoro zápornou úlohu" pro ni bylo nezvyklé, ale znamenalo to "vzrušující výzvu". (15.06.2020)

Komorní retro alternativa k The Island Michaela Baye. Bez monstrózního rozpočtu, cool podhledů a vlakových náprav létajících po dálnici. Never Let Me Go je pomalý, zdánlivě obyčejný romantický film s nekompromisní dávkou syrové reality alternativní verze přítomného světa, kde jsou základní pravidla medicíny a lidského života v některých zásadních směrech postavena úplně jinak. Smutné housle fungují, zadumané pohledy do západů slunce také a vnitřní monology rovněž. Chytrý a uvědomělý film, který se uprostřed sice trochu táhne, ale finálních 20 minut je spolehlivý wrap-up a konfirmace, že na tenhle film se jen tak nezapomene. (02.08.2021)

Originálne a veľmi atypické sci-fi a to z viacerých hľadísk. Nielenže sa odohráva v alternatívnej minulosti (ktorá nie je steampunkovo preplácaná), celkovo chovanie postáv a smer, ktorým sa hýbe dej (žiadne Hunger Games) je pozoruhodne out of the box. A k tomu úplne čarovná hudba Rachel Portman, nie nepodobná famóznemu Howardovmu soundtracku k The Village. A to som si myslel, že už nikdy nič podobné počuť nebudem. (11.01.2015)